Bohu a světu

Antikristus není člověk, ale duchovní bytost, spolu se satanem a falešným prorokem tvoří trojici zla, kterou napodobují TrojJedinost Boží. Jako falešný mesiáš stojí za politickou, světskou mocí, za státními útvary a ideologiemi, stavící se mezi Boží lid a Boha samého.. Jako 8 král se politicky ujal vlády nad židokřesťanským prostorem skrze ideologii fašizujícího nacionalismu (režimy v USA, Rusku a Izraeli).

Dnešní Izrael vznikl špatným způsobem, ve sporu s Palestinou není v právu, nevede boj proti terorismu, ale za životní prostor. Dejte Izraeli, co je podle mezinárodního soudu Izraelské, Palestině, co je Palestinské. Jednostraná podpora Izraele poškozuje samotný Izrael, tak i křesťanské církve a státy. Je pouze jedno evangelium - Boží moc ke spasení každého, kdo věří, předně Žida, ale také Řeka.

Historie Izraelsko - Palestinského konflitku: Zde

Lze ukrást Boží požehnání? Jákobův příběh: Zde

Bůh zápásí s Jákobem: Zde

Bůh je dokonale dobrý. Dokonale dobrá mysl nemůže chápat zlo, nečeká jej (byť s ním může plánovat), je zlem zraňována, protože "všemu věří" - očekává dobré. Satan je dokonale zlý - nechápe dobro, nečeká jej, podle sebe soudí druhé, věří, že všechno a každý se dá koupit.

Manželství se neuzavírá, manželství se rozpoznává. Snoubence do manželství Jednoho Těla nespojuje Církev, ale Bůh - Láska Agape (ne Eros, ale Agape) Hřích není právní rozvod, ale veškeré jednání, které manželství narušuje a vede k rozvodu. Hřích je rozvod duchovní. Kristova Slova o rozvodu jsou určena k ochraně manželství, ne k odsouzení k dosmrtné samotě. Není dobré, aby byl člověk sám.

Za vrozenost (vč homosexuality, transgenderu, pocity hladu, žízně, dalších potřeb), dispozice a indispozice, neneseme osobní zodpovědnost, hříchem není ani jednání vedoucí k nasycení hladu, jednání plynoucí z vrozenosti. Není hřích mít hlad, není hřích hlad nasytit. Hřích je způsobit bolest. Hřích je nenažranost - kdy se žere, blije a žere znovu.  Celibát je určen lidem s obdarováním vrozené asexuality.

Neexistuje vakuovaná víra - víra vznášející se na obláčku mimo tento svět.Bůh je Láska,rozhodující je víra jednající Láskou. Kdo miluje, zná Boha.

Ohnivé jezero není pro každého věčné. Jezero je místo, kde člověk plně nese bolesti, které způsobil a za které nese zodpovědnost. Odtud se vychází zaplacením posledního haléře - života, neboť mzdou hříchu je smrt, konec života. Vyjímkou je rouhání proti Duchu Svatému. Stejně jako spása není v jednom slově, ale ve vztahu, tak ani rouhání proti Duchu Svatému není slovo, ale vědomý (odpust jim, protože nevědí, co činí) boj proti Duchu Svatému (= zosobněnému Charakteru Božímu, Církvi) nebo zneužití Jeho Jména.

Smrt je konec existence (není myšlenky ani díla v říši mrtvých, kam odejdeš). Je první smrt (prach jsi a v prach se obrátíš), vzkříšení a druhá smrt v ohnivém jezeře. První smrt není trest, je to důsledek pádu do hříchu, prokletí prach jsi a v prach se obrátíš. Druhá smrt je spojená s příchodem Zákona - osobní zodpovědnosti. Kde není Zákon, není Soud. Kde není hřích osobní zodpovědnosti, tam není Druhá smrt. Prokletí první smrti zlomil Kristus na kříži, kam převzal taktéž zodpovědnost za hřích osobní vinny člověka v pokání vyznaného. 

K odpuštění musí být dva: ten, kdo odpouštění z Milosti a Bezpodmínečně vysílá a ten, kdo jej v pokání přijímá. Odpuštění znamená uzdravení vztahu, postavení jej na Nových základech a pravidlech.

Mnozí křesťané říkají: Jednou spasen, navždy spasen. Vyučují o tzv modlitbě spasení: Kdo se ji pomodlí, je spasen a o spásu nemůže přjít. Stačí říct Ježíš je Pán a je to. Není. Vyznání totiž není záležitost slov, které se vysloví. Ne všichni, kdo mi říkají Pane pane, říká Kristus, ale ti, kdo činí Boží vůli. Vyznání není o slovech řečených ústy, ale o slovech řečených činy. Neexistuje vakuovaná víra, která se vznáši kdesi na obláčku. Existuje pouze víra, která se žije, která se nějak projevuje a nějak koná. 

Boží láska je svobodonosná. Dává svobodu člověku z partnerství odejít (strom ovoce poznání dobrého a zlého) a otevírá dveře k návratu (Kristův kříž)  

Zlo se neobjevilo samo od sebe, ale bylo zakomponováno do stvoření jako možnost volby – ne jako chyba systému, ale jako prostor pro svobodné rozhodnutí člověka důvěřovat Bohu nebo nedůvěřovat. Satan není produkt Boží chyby, ale důsledek Boží lásky a respektu ke svobodné vůli.

Člověk i příroda poznávají smrtelnost, bolest, marnost a frustraci „na vlastní kůži“ (Gn 2,17; Gn 3,17–19, Řím 8,20). Fyzická smrt nebyla vládkyní přírody od vzniku života na zemi, ale stala se jí až důsledkem pádu (Řím 5,12). Hřích není položka v duchovním účetnictví, ale konkrétní způsobená bolest (Řím 8,22; Matouš 25,40; Jonáš 4,10). Celé stvoření bylo narušeno – a přesto v něm dál zaznívá ozvěna Boží lásky, která zachycuje a zpomaluje pád, aby i ve světě poznání zlého mohlo přežívat i to dobré (Mt 5,45).

Jak kniha genesis chápe sebe samu? Správné stanovení žánru knihy je nezbytným předpokladem správného výkladu jejího poselství. Vono je totiž paradoxem, že ze všech biblických knih právě a pouze Genesis klade největší důraz na to, že se jedná o písemně zaznamenaný popis, vyprávění, prožitých události. 

Bible však, věřím tomu, času rozumí spíše jako bublinám, časovým kapslím, volně se vznášející v univerzu, vzájemně se prolínající a reagující na sebe. Budoucí událost, o které se již rozhodlo, je v současnosti reálně přítomna, byť se odehraje v budoucnosti. Obdobně uvažuje taktéž kvantová mechanika - tzv Schrödingerova kočka je i živá i mrtvá, dokud se na ní "pozorovatel" nepodívá - tzn dokud není určeno o jejím osudu, když je podíváno, když je určeno, její "osud" je reálně přítomný.