Izrael a Juda: Jednotné království? Tradiční čtení vs archeologie?
13. 11. 2026
Polemika s textem:
Výrazným problémem knihy je velmi konzervativní přístup k dějinám starověkého Izraele. Tydlitátová ve svých historických poznámkách často jen kopíruje biblickou dějepravu a jako historickou skutečnost reprodukuje například i biblické líčení tzv. „jednotného království“ za Davida a Šalomouna a jeho následné rozdělení na království Izraele a Judska po Šalomounově smrti (str. 39 a 127). Většina kritických starozákoníků ovšem již několik desítiletí považuje za archeologicky prokázané, že jednotná monarchie nikdy neexistovala. David a Šalomoun – pokud se jedná o historické postavy – patrně ovládali pouze Judsko a snad část benjamínského území na sever od Jeruzaléma, zatímco Izraelské království na severu vznikalo od počátku jako samostatný, na Judsku nezávislý stát (o přínosu archeologie pro poznání nejstarších dějin Judského a Izraelského království lze i v češtině číst například knihy I. Finkelsteina a N. A. Silbermana).
Link: Jeremiáš Věry Tydlitátové / Christnet.eu – zpravodajství, názory, teologie, kultura
Poznámky k textu: Výroky proti Asýrii, cizincům a Moábu
8. 11. 2026
Poznámky k textu Iz 14,24 - Iz 16k.
Lidská práva ve své hmotné materiální podstatě neexistují.
7. 11. 2026
Čistě materiálně totiž neexistuje žádné právo - kromě práva silnějšího. Koncept lidských práv vznikl až - v okamžiku empatie. Když nejsem schopen k někomu cítit empatii, pak mu nepřiznám žádná práva, ani ta základní, které si zcela přirozeně osobuji já. Když svět zredukujeme na střet sil a zájmů, žádné lidské právo z něj samo nevypadne. Zůstane schopnost něco si vynutit. Silnější rozhoduje, slabší se přizpůsobuje. Jenže převaha ještě není spravedlnost. Schopnost druhého umlčet nedokazuje, že nemá co říci. Schopnost vzít mu svobodu nedokazuje, že na ni nemá nárok.
Izajáš: Hymnus ostatku zanechání.
28. 10. 2026
Překlad LXX textu Iz 12k, tentokráte s poznámkami přímo v textu.
