Bohu a světu

Univerzální mapa lidských tužeb

Každý člověk něco potřebuje. Ať už jde o kus chleba, hřejivý dotek nebo smysl života, naše každodenní rozhodování je poháněno hladem – fyzickým, emočním, duchovním. Právě proto má Maslowova pyramida potřeb takový význam. Je to mapa lidského bytí, vytvořená americkým psychologem Abrahamem Maslowem, která nám pomáhá chápat, proč jednáme tak, jak jednáme.

Maslow uspořádal lidské potřeby do pěti vrstev, podobně jako se staví dům – od základů po střechu. Dokud nejsou položeny a stabilizovány spodní patra, nelze bezpečně vystavět ta vyšší.

Ačkoliv byl Maslow psycholog, jeho pyramida se dotýká i teologických otázek. Ukazuje totiž, že člověk je stvořen jako bytost celistvá – tělesná, vztahová i duchovní. Potřeby nejsou slabost – jsou to signály, že jsme byli stvořeni k plnosti.

Pyramida v kostce:

1. Fyziologické potřeby – základ těla

Na nejnižším patře pyramidy najdeme potřeby, které sdílíme se zvířaty – jídlo, voda, spánek, dýchání, vyměšování, termoregulace. Jsou to potřeby těla, a proto jsou také nejzákladnější.

Bez vody nevydržíme víc než pár dní. Hlad, žízeň, únava – to nejsou „nízké touhy“, ale jazyk těla, kterým nám říká, že se blížíme k ohrožení života. Tělo je stvořené moudře, a jakákoli frustrace této roviny se projeví velmi rychle a bolestivě.

2. Potřeba bezpečí – jistota a ochrana

Jakmile jsou fyziologické potřeby uspokojeny, člověk začíná hledat bezpečí. Potřebujeme střechu nad hlavou, stabilní prostředí, ochranu před násilím, jistotu v zaměstnání, zdravotní péči, zákon a pořádek.

Nedostatek bezpečí vytváří úzkost, stres a napětí – a nutí člověka jednat z pudu sebezáchovy. I proto je pocit bezpečí tak důležitý pro zdravý vývoj dětí – bez něj se mozek soustředí na přežití místo na učení a růst.

3. Sounáležitost a láska – vztahy, přijetí, blízkost

Člověk je tvor vztahový. Jakmile máme co jíst a jsme v bezpečí, začínáme toužit po blízkosti, přátelství, lásce a přijetí. Potřebujeme vědět, že někam patříme – do rodiny, do komunity, do církve, k partnerovi. Zde patří hlad po intimitě, sexuálního styku, ale také touha po partnerství.

4. Úcta a uznání – být vážený, mít hodnotu

Po lásce přichází touha po úctě. Chceme být nejen milováni, ale i respektováni – váženi druhými i sebou samými. Potřebujeme vědět, že náš život má cenu a význam, že něco znamenáme. A tatéž - že na našich pocitech ZÁLEŽÍ. Je zde silná touha po spravedlnosti. Aby nespravedlnosti, křivdy, bezpráví konané na nás skončily.

Tato vrstva se týká sebeúcty, kompetence, uznání, prestiže, úspěchu. Ačkoliv se může zdát „pozemská“, i zde se skrývá duchovní hlad: „Kdo vlastně jsem? Má můj život smysl? A má můj život pro NĚKOHO smysl?“

5. Seberealizace – smysl, růst, duchovní hlad

Na vrcholu pyramidy stojí seberealizace – tedy touha naplnit své schopnosti, poslání a smysl života. Člověk, který má naplněny nižší vrstvy, začne toužit po hlubším naplnění – tvořit, růst, rozvíjet se, žít naplno.

Maslow sem zařazoval i duchovní potřeby – víru, transcendenci, lásku k pravdě, kráse a dobru. Je to hlad po Bohu, který nelze utišit ničím jiným. Mnohdy uspokojení těchto "nejvyšších" potřeb pomůže překlenout hlad po těch "nižších." Alespoň krátko či středně době

Hlad jako přirozená potřeba

Ačkoliv každý člověk je jiný, Maslowova pyramida popisuje hluboký řád, který platí napříč kulturami, věky i vírami. Platí jak pro pravoruké i levoruké, pro bělochy, tak pro černochy, indiány, inutiy, platí stejně tak pro křesťany, jako pro muslimy, židy, hinduisty a budhisty, platí pro Čechy, Francouze, Američany, Izraelce, Palestince, platí pro heterosexuály, homosexuály, transgendery. V určitém smyslu odráží Boží stvořitelský záměr – člověk má být bytostí celistvou, zakořeněnou v těle, vztazích i duchovním horizontu.

Hlad není jen otázkou jídla. V biblickém i psychologickém slova smyslu je hlad symbolem každé nenaplněné potřeby. Hladový může být žaludek, ale i srdce. Můžeme hladovět po bezpečí, přijetí, pravdě nebo Bohu.

A tento hlad není hřích – je to signál. Je to jazyk těla a duše, kterým volají po tom, k čemu jsme byli stvořeni. Hlad je součást vrozeného fungování – jak tělesného, tak duchovního.

Pokušení jako frustrace z nemožnosti nenaplnění hladu (potřeb)

Kde je hlad, tam je i zranitelnost. Když můžeme hlad utišit, dobře. Když ne, vzniká frustrace. Tato frustrace roste v čase. Je to přirozený proces. Dříve nebo později se frustrace "vybije" agresivitou - buď otočenou dovnitř, nebo ven. Tento proces nazývá bible - pokušením.

Pokušení se rodí ve chvíli, kdy je náš hlad frustrován - a není možné jej utišit. Když ho nemůžeme naplnit přirozenou cestou, přichází agresivita a "chuť" si potřeby ukrást, vynutit, nahradit něčím, co nám nepatří. A přichází náhražky. Nevěry, krádeže, drogové závistlosti, agresivní ideologie.

Závěr: Boží dotek v každé potřebě

Maslowova pyramida ukazuje, že naše potřeby nejsou náhodné. Jsou součástí řádu, který je v nás vetkán – možná od samého Stvoření. Jsme stvořeni k tomu, abychom byli nasyceni – ne jen jídlem, ale i bezpečím, láskou a pravdou.

A když tyto potřeby nejsou naplněny, nevzniká jen bolest, ale i nebezpečí – přichází pokušení po jednoduchých receptech a řešeních. Ne proto, že bychom byli zlí, ale proto, že jsme hladoví.

Ježíš řekl: „Já jsem chléb života.“ On je ten, kdo naplňuje i ty nejhlubší hladové vrstvy v naší pyramidě. A tak se Maslowův psychologický model může stát i mystickou mapou návratu domů – skrze hlad, frustraci, pokušení – až k pravé nasycenosti.

Je v pořádku mít hlad. Tak tělo funguje. Je v pořádku jej nasytit, dokonce i "předkládanými chleby," byť se tím poruší Zákon. To není hřích, za toto neneseme osobní zodpovědnost. Je třeba rozlišovat mezi vrozeností - a porušenou tělesností. Porušená tělesnost není mít hlad a nasytit jej. Porušená tělesnost je žrát, blít a žrát znovu. Hřich je způsobit bolest, škodu, křivdu, nespravedlnost, brát, co nám nepatří, co nám Bůh neposílá do života, chodit po cestách jednoduchých receptů a řešení.

Otázka, co člověku vrozené je a co není, není otázka teologická, ale pastorační. Je tedy oblastí, které může a má zkoumat věda - Člověk se dá zkoumat vědecky, pozvat do laboratoře, ordinace, podrobit jej testům. Věda zkoumající medicínu, psychologii, sexuologii, nám musí pomáhat v pastoraci. Neboť jenom se můžeme vyhnout ODSOUZENÍ NEVINÝCH.

V ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci dostali hlad a začali trhat klasy a jíst. 2Když je uviděli farizeové, řekli mu: „Hle, tvoji učedníci dělají, co se v sobotu dělat nesmí.“ 3On jim však řekl: „Nečetli jste, co udělal David, když vyhladověl, on i ti, kdo byli s ním? 4Jak vešel do Božího domu a jak snědli chleby předložení, které nesměl jíst ani on ani ti, kdo byli s ním, ale jen kněží? 5Anebo nečetli jste v Zákoně, že o sobotách kněží v chrámě porušují sobotu, a přece jsou bez viny? 6Pravím vám, že zde je někdo větší než chrám.  7Kdybyste věděli, co znamená: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť‘, neodsoudili byste nevinné.  8Vždyť Syn člověka je pánem soboty.“ 9A když odtamtud odešel, přišel do jejich synagogy. 10A hle, byl tam člověk, který měl odumřelou ruku. I otázali se ho: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat? “ To proto, aby jej obžalovali. 11On jim řekl: „ Kdyby měl někdo z vás ovci a ta by mu v sobotu spadla do jámy, což by ji neuchopil a nevytáhl? 12Oč je člověk cennější než ovce! Proto je dovoleno v sobotu činit dobře.“ 13Potom tomu člověku řekl: „Natáhni svou ruku.“ Natáhl ji, a byla zase v pořádku a zdravá jako ta druhá. 14Farizeové však vyšli a radili se proti němu, jak by ho zahubili. 15Ježíš to věděl a odešel odtamtud. A následovaly jej velké zástupy a on je všechny uzdravil; 16a přísně jim domluvil, aby nerozšiřovali pověst o něm. 17To proto, aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: 18‚Hle, můj služebník, kterého jsem si vyvolil, můj milovaný, kterého si oblíbila má duše. Vložím na něho svého Ducha a ohlásí soud národům. 19Nebude se přít ani křičet, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas. 20Nalomený rákos nedolomí a doutnající knot neuhasí, dokud nepřivede právo k vítězství. 21A v jeho jméno budou národy skládat naději.‘  (Matouš 12k 1-21)