13. teze: Bůh je dokonale dobrý.
Bůh je dokonale dobrý. Dokonale dobrá mysl nemůže chápat zlo, nečeká jej (byť s ním může plánovat), je zlem zraňována, protože "všemu věří" - očekává dobré. Satan je dokonale zlý - nechápe dobro, nečeká jej, podle sebe soudí druhé, věří, že všechno a každý se dá koupit.
Křesťanství chápe Boží vševědoucnost příliš řecky, příliš filozoficky. Tak kalvinisticky těsno, že se v něm nedá svobodně dýchat. Bible však nabízí druhý pohled.
Bůh je dobrý. Dobrý, dobrý dobrý. Světlo, ve kterém není tmy. Bůh je dobrý - protože se sám rozhodl být dobrý. Sám sebe omezil a stal se dobrým - Budovatelem, Partnerem, Agapem, Spasitelem. Satan je vrah od počátku, lhář, ve kterém pravda není a nikdy v pravdě nestál. Je takovým, protože jej Bůh takovým stvořil. Bůh je Dobro, Satan je Zlo.
Dobro Zlu nemůže rozumět, protože je Dobré. Dobrou mysl nemohou napadat zle myšlenky. Nerozumí jim. Nečeká je. Očekává dobro a ne zlo. Se zlem může plánovat, může "vědět", že přijde, ale nečeká to. Když se se Zlem setká, je zaskočen, překvapen, cítí bolest, zklamání.
Zlo dobru nemůže rozumět. Od každého očekává to zlé, podraz, korupci. Očekává, že si každého koupí, každého zastraší. Podle sebe soudí druhé, brýlemi svého charakteru vidí svět. Zlo je lenivé, neudělá nic, z čeho by nemělo prospěch, neučiní nic, ve kterém by nevidělo šanci na úspěch. Zlo boří, znásilňuje.
Jenom absolutní zlo je nezávislé na absolutním dobru, protože si vzájemně nerozumí. Jenom ze střetu absolutního dobra a zla může vzniknout svobodná vůle. Pokud by neexistovalo absolutní zlo, pak by nebylo nic, co by nebylo ovlivněno dobrem - a jakákoliv nezávislost na dobru by tedy byla iluzorní. Jestliže však je dobro dobrem, pak se nechce prosazovat násilím (protože násilí je zlo). A neexistence volby je samo o sobě násilím. Násilné držení na místě. Dobro tedy potřebuje zlo, aby bylo dobrem. Jenom to je láska, když milujeme druhého, protože je svobodná bytost. Pokud milujeme druhého, protože je loutkou, odrazem nás samotných, pak nemilujeme druhého, ale pouze sebe samého, pak to není láska, ale sebe-láska. Pokud nedáme druhému možnost být sám sebou, pak jej znásilňujeme.
Ale aby se zlo prosadilo, tak se musí přetvařovat. Musí lhát i o tom, že je lhář. Musí dělat nabízet kompromisy. Když ptáčka lapají, krásně mu zpívají. Musí ze sebe dělat anděla světla, pokroku. A naopak, Bůh má konečné slovo. To On dopouští Zlo, on mu určuje hranici, plot, za který zlo nemůže - a On je Dobrý.
Tudíž osobně věřím, že vše, co nás v životě potká, je v konečném důsledku dobré. I když Zlo to tak vidět nemusí. Zlo si myslí, že každého obalamutil, podplatil, přesvědčil. Že mu i Bůh skáče na špek, protože i Boha soudí podle sebe.
Vždy jsem přemýšlel nad tím, proč satan vůbec pokoušel v poušti Krista. Copak si vážně myslel, že uspěje? Dnes si myslím, že ano: Satan si vážně myslel, že uspěje. Jinak by do toho nešel. Satan si myslí, že uplatí a zastraší, obelha každého, i samotného Boha.
Vševědoucnost neznamená všeočekávanost. Bůh ví, co se stane, ale neočekává zlo. Zlem je překvapován, nerozumí, že někdo může jednat zle, zraňuje ho to, soucítí s utrpením, které zlo způsobuje, vidí skutky člověka, čte v jeho myšlenkách, cítí jeho pocity.
Předurčenost je reakcí, ne akcí. Předzvědění tedy není osudová nevyhnutelnost, ale je reakce na události, které se teprve stanou. Připomeňme si čas jako bubliny, které se vznáší v univerzu a vzájemně se ovlivňují. Existují současně.
Předurčení je pouze lidský úhel pohledu. Ano, dříve než se narodil Jákob a Ezau, si Bůh Jákoba zamiloval a Ezaua odmítl. Vševědoucí Bůh však znal Jákoba a Ezaua, celý jejich příběh, celý jejich život, dříve, než se narodili, měl jej na talíři obdobně jako my máme novou sérii Bridgitonu.
Věděl Bůh dopředu, že Jidáš zradí? Ano, jistě. Ale zradil Jidáš proto, že to Bůh věděl? Zvolil si Bůh Jidáše, předurčil mu, aby zradil? Ne. Ale Bůh si Jidáše zvolil, protože zradil. Předurčil ho, protože zradil. Kdyby nezradil, Bůh by to taktéž předzvěděl - a předurčil by jiného Jidáše. Jidášovo předurčení zrady Krista tedy není osudová nevyhnutelnost, ale naopak, Jidášova zrada je jeho svobodná volba, kterou Bůh předzvěděl a Jidáše právě pro ní předurčil. Předurčil - přesto nečekal, že to Jidáš udělá. Věděl, že to udělá, ale nečekal to od něho.
