Bohu a světu

Jak jsem naznačil v minulých článcích, prošel jsem si přednášky cyklu Achilovy paty evoluce, uveřejněné na ytb kanále televize Hope Cz. No a moji přátelé a blízcí, kteří mne znají, dobře ví, že mi takovéto impulsy v hlavě nastartují motor uvažování, ze kterého holt čas od času vypadne nějakej ten článek.

Celosvětová potopa. Na jedné straně si musíme uvědomit, že vlastně vesmír neznáme. Prej 95 procent z něj tvoří nám neznámá temná hmota nebo temná energie. Tvrdit tedy, že se nemohla stát nějaká globální katastrofa, aniž by si toho věda nějak všimla, je naivní. Na druhou stranu, apokalyptická katastrofa typu potopy tak, jak ji představují kreacionisté, potřebuje i nějakou dobu, po které se v rámci země jaksi znormalizují rozhozené přířodní pochody. Tvrdit, že takováto kataklysma mohla proběhnout v posledních pěti tisíci letech se mi zdá, no, nepravděpodobná.

My se tedy v našem scénáři posuneme hlouběji do minlosti, odhadem 15 tisíc, nebo dvacet tisíc let nazpátek. Pozorujeme planetu, kterou nepoznáváme. Jedno klima, jedna pevnina, přebohatá biodiverzita. A dvě jakési precivilizace. Jedna pastevecká, zemědělská, vedená kněžským rodem nějak podezřele dlouho žijících patriarchů uchovávající vzácné rukopisy o původu přírody a lidstva, říkejme ji adamovci, a druhá, která už experimentuje s jakýmsi státním zřízením, městským životem a řemesly, nazvěme ji třeba kainovci. Obě civilizace žijí paralelně vedle sebe, ne že by spolu vílčili, spíše se vzájemně sobě vyhýbají, avšak nějaké kulturní styky mezi nimi asi probíhají. Jsou totiž mezi nimi i jakési fyzické rozdíly. Městská civilizace se vyznačuje mohutnějšími čelními oblouky a robustnější stavbou těla.

Obě civilizace asi prosperují na místech, kde není snadný přístup, na ostrovech nebo na špatně přístupných hrnatých svazích. A čas od času se stane, že se nějakej ten pár mladých lidí, ač proti jakémusi zákonu, spolu spustí. Občas jsou výsledkem takovýchto spojení jacýsi obři, monstra, občas však genová loterie vyjde a narodí se zdravý jedinec.

A do toho, v roce přibližně 2262 po pádu Adama,  se objeví maník jménem Noe, pocházející z onoho kněžského rodu, a začne stavět archu. Obrovsou loď. A je docela možné, že není sám. Inspiruje minimálně jednoho, možná dva další podobné typy, kteří začnou stavět menší lodě.   A začnou kázat, že přichází velká, klyzmatická změna. No. Vzhledem k tomu, že podnebí je po celých těch dva tisíce let stabilní, bez velkých bouřek, bez katastrof, tak jsou k smíchu.

Noe sám asi má mezi svými babičkami nějakou tu kainánku. A možná se nějaká z nich vyskytuje i mezi jeho snachami. Bo až přijde stanovený čas, nastoupí do archy zvířata vedená pudem přežití a spolu s nimi vejdou také on, jeho manželka, jeho tři synové a jejich manželky. A Bůh za nimi zavře dveře.

Co se týče druhého Noeho, asi se jednalo o nějakého biologa, milovníka vačnatců a jiných zajímavých savců. Ten, když uviděl, že se první Noe zabarikádoval, zabarikáduje se i on.

No, a sluneční soustava, jak tak putuje vesmírem, narazí na anomálii. Bud na větší hustotu temné hmoty, nebo na nějaký výstřik temné energie. Trochu to rozklíží soustavu. Země, která se do teď točila kolem své osy v kolmém úhlu ke slunci, se rozkmitá jako káča, která najede na nerovnost. A tragédie je na světě.

Našim světem se prožene několik vln tsunami. Pohřbívá celé ekosystémy počínaje mořským dnem, přes mořské hladiny, přímorské  a bažinaté struktury až ke kopcovitým útvarům. A jak zeměkáča skáče a poskakuje, tak ty vlny mění svůj zničující směr. Podobné bouří i jádro v uprostřed země. Probouzí se magmata a sopečná činnost. Trhají se kontinenty. Obrovské masy vody se vypařuje, kondenzuje a opět vypršuje. Afrika náraží do Evropy a vznikají Alpy, Indie naráží obrovskou rychlostí do asie a vznikají himaláje. "Roste" i západní Amerika, Kordilery, Andy.  Taktéž nějaké ty meteority vyhozené ze svých drah zasypávají planety, minimálně jeden z nich se trefí i do Země.

Rotace se nakonec stabilizuje na dnešním náklonu, voda ustoupí do nových oceánů a moří, klima se mění. Jedna větší archa přistává na Arartu, druhá menší v Austrálii. Pokud byly nějaké další, možná byly zničeny, nebo nezanechaly tak výrazné stopy v minulosti. Nastává období cca 5.000 let, kdy má lidstvo jiné starosti, než vést písemné záznamy a rodokmeny. Stabilují se zlomy desek, ustáluje se tektonická aktivita, geotermy, klima, biosféry a ekosystémy.

Lidstvo se drží na nějakých číslech, přežívají možná v té Malé Asii. Občas nějaká ta skupina obyvatel odejde hledat štěstí někam jinam. Nějaké rodiny a tlupy odchází do evropy, kde se v nich rozvinou neandrtálská rysy, jiné hlouběji do asie, kde vznikne poddruh denisovanů. Nějaké ty rodiny možná odchází do afriky.  Obdobně se rozvíjejí i jednotlivé čeledi zachráněných zvířat. Vznikající více specializované druhy, ve kterých se zvýrazňují vlastnosti v původním stvoření již geneticky přítomné vhodné k přežití v rozličných izotopech.

Po těch pěti tisíci letech se opět rozvine první popotopní minicivilizace, vedená kněžským rodem odkazující svůj původ k Noemu. Staví se města, staví se babylonské věže - no, ale dojde k další záhadné události. Jakémusi zmatení jazyků. Lidé si přestávají rozumět, náhle vzniknou i nové tři rasy a začnou nové migrace.

Nu, a to je přibližný konec našeho spekulativního scénáře. Potopu je třeba umístit hlouběji do minulosti, její fyzikální příčinu hledat v jevech, které ještě naše současná věda nedovede detekovat. Můžeme připustit, že rodokmeny z genesis nejsou úplné (jsou rozdíly už jen mezi masoretským textem a septuagintou), že lidé žijící bezprostředně po potopě měli jiné starosti, že sama země potřebovala nějakej ten tisíc let na odpočinutí a obnovení stability a že těch noemových arch mohlo být i více než pouze jedna.