Kreacionismus jako para-věda, role věřícího a role vědce
Můj vztah ke kreacionismu jako k vědě se vyvíjel v čase. Na počátku svého křesťanství jsem jej hltal, hledal jsem závěry kreacionistických vědců, knížečka od dr. Vladimíra Krále "Život, náhoda nebo záměr" jistě dopomohli mému obrácení. Mnohé tyto závěry jsem propagoval dále. Jenže časem jsem si uvědomil, že já sám vědcem vlastně nejsem. Že mohu kreacionistům důěřovat, to jistě ano, ale sám o sobě jejich teze ověřit nemohu.
Začal jsem se zaměřovat na teologickou stránku věci. Na rozporuplnost evoluční teorie o vzniku života na zemi s biblickou zprávou. Uvědomil jsem si nesmyslnost snahy řady křestanů tyto dva pohledy sjednocovat. Je to jako když malé batole se snaží prorvat válec prostorem pro krychli - moc mu to nejde, ale snaží se. A možná, když oseká těleso a přizpůsobí otvor, tak se jeho dílo podaří, jinak ne.
Rozumějte. Dospěl jsem k přesvědčení, že je velkej rozdíl mezi roli vědce a roli věřícího. Čímž samozřejmě nechci říct, že věřici nemůže být vědec a vědec věřícím. Jenom je třeba si uvědomovat, že pozice obou těchto rolí je jiná. Slovo věda je od slova vědět. Vědec musí vědět. Musí pochybovat, zpochybňovat, zkoumat, musí nabýt jistoty na základě toho, co vidí, slyší, co muže zbážit, změřit, zopakovat, ověřit. A chci říct, že tento postoj je plně legitimní.
Věřící si však může dovolit luxus - důvěřovat. Slovu toho, koho poznal. O kom se přesvědčil, že jeho Sovu věřit může. Že je Jím milován a On chce Jeho dobro. Nechce jej obelstít, nechce jej zneužít, nehraje si s ním nepřímné hry. Mají spolu osobní vztah.
Ale Boha nelze pozvat do laboratoře a podrobit ho zkoumání. Nelze jej změřit, zvážit, nechat jej vypláznout jazyk a podívat se mu na mandle. Boha nelze zkoumat vědeckými prostředky. Proto je zcela legitimní cíl - zkoumat svět (včetně historie světa) tak, jakoby Bůh nebyl, jakoby Bůh neexistoval.
Dnes tedy kreaconismus nepovažuji za vědu. Neboť kreacionismus má svou tezi, která je vlastně nevyvratitelná. Bůh stvořil svět během sedmi dnů. Tečka. A je zde jakési mocné působení klamu na naše smysly, které není radno podceňovat. Krecionismus tedy není věda. Ale přesto pokládám za užitečné, když se stopy po Bohu (stvoření, potopa, a podobně) zkoumají vědeckými prostředky. Evolucionisté jsou ve svých závěrech až moc optimističtí a potřebuji oponenturu. Kreacionismus tedy má svůj význam a svě opodstatnění - ale nelze hovořit o vědě v pravém slova smyslu. Spíše bych osobně hovoři o para(lelní) vědě nebo sekundárni (deutero) vědě. Nepoužil bych pojem pseudo-věda, neboť slovo pseudo v sobe implikuje apriory lež a tu se jedná o zkoumání pravdy.
Nebot ani evolucionisická věda "nehraje fér." A evoluční teorie má v současném světe postavení zlatého telete, dogmatu, o kterém se pochybovat nesmí, ať už zákony termodynamiky nebo informatiky říkají, co chtějí.
Evoluci se poddali vlastně všechny křesťanské církve. Tím, že víru odsunuli na kolej "proč", která se nemá zabývat "jak", uhasili diskuzi o evoluci jako takovou. Adamovskou smrt a hřích se odsunul z fyzické, hmatelné, žité zkutečnosti do nějakého abstraktního duchovního účetnictvé vzdáleného boha, který vede kolonky má dáti dal a každého, který se na něj křivě podívá, pošle navěky do pekla.
Avšak jedna vyjímka mezi křesťanskými církvemi existuje. Adventisté jako celek stále systematicky pěstují kreacionistickou para-vědu (byť v jeich očích vědu) a patří jim za to dík a modlitba za Boží požehnání.
Narazil jsem na youtubu, na kanálu adventistické televize Hope cz, na serii přednášek a rozhovoru s názvem Achilova pata evoluce. Link je zde . Doporučuji ke shlédnutí, teda kromě úvodních prologových rozhovorů, to byl děs a hrůza, která může od sledování vlastního seriálu odradit. Nenechte se. Další videa jsou nesmírně zajímavá. Jsou sice prezentovány jako diskuze, ale o diskuze se nejedná, neboť chybí oponentní názory, ůčastníci si vzájemně přikyvují. Na druhé straně evoluční narativ na nás vyskakuje opravdu všude, od škol, přes televize, nejrůznější dokumenty, až po zjednodušující a pohrdavé poznámky u piva. Přejte tedy kreacionismu souvislý prostor nepřerušený protikladnými názory. Ty vskutku není těžké dohledat.
Na druhé straně ani autoři nepřekročili vlastní stín. Kupříkladu spekulace o šlechtění dinosaurů jakoby vypadly z knih od Erika Daenikena, což hodně snižuje důvěryhodnost hlavního řečníka. Škoda toho. Někdy slůvko Nevím nesmíme mít strach použít. Taktéž díl o radioizotopním měření vlastně nic nového ani konstruktivního nepřináší. Ale to je slabší kritika v zájmu vyváženosti. Jinak, sečtěno a podstrženo, zvu ke shlédnutí.
