Bohu a světu

Struktura celku: Hypotéza o toledot jako „kolofonové“ formule

Tuto hypotézu razil i P. J. Wiseman (1900s) a rozvíjeli ji někteří konzervativní badatelé (např. Kitchen, Cassuto):

Toledot (תּוֹלְדוֹת) není nadpisem, ale závěrečnou značkou („kolofonem“) jednotky paměti nebo tabulky, jak bylo obvyklé v mezopotámské tradici.

Tím by Genesis byla sestavena z několika předmoseovských záznamů, které byly zachovány a redakčně spojeny.
 

> Například:

„Toledot Adama“ = shrnutí nebo označení konce bloku spojeného s Adamem.

„Toledot Jákoba“ = shrnutí vyprávění o Jákobovi, končící právě v Genesis 37,1 – 2.
 

Ano, hovorim prave o teorii P. J. Wisemana

Děkuji za potvrzení – ano, mluvíš o teorii P. J. Wisemana, která předpokládá, že slovo toledot („záznamy“, „dějiny“, „potomci“, ale v tomto kontextu „zápis událostí týkajících se...“) neuvádí nové vyprávění, ale naopak slouží jako závěrečná formule (kolofon) předchozí sekce.

Tato teorie vidí Genesis jako kompilaci starých písemných tabulek (podobně jako sumerské nebo babylonské záznamy), přičemž každá část končí výrazy jako „Toto jsou toledot Adama / Noeho / Šéma / Teracha / Jákoba…“. Klíčový argument je právě ten, že jméno v toledot větě odkazuje ne na hlavní postavu následujícího příběhu, ale na toho, kdo je spojován s obsahem právě uzavřeného oddílu – tedy na autora či svědka zápisu.

V případě Gn 37,2:

„Toto jsou záznamy Jákobovy.“

— podle Wisemana neuvádí příběh Josefa, ale uzavírá příběh Jákoba.

Změna stylu, výrazu i kulturního prostředí od kapitoly 37 tomu odpovídá – přechod od kanaánského prostředí (se sumerskými prvky) k egyptskému (s egyptismy).

Chceš, abych v tomto směru podrobně rozpracoval další výskyty toledot podle Wisemanovy teorie? Můžeme projít jednotlivé oddíly Genesis a u každého ověřit, zda dává větší smysl jako kolofon nebo jako úvod.

Ted mne zajima jeji navaznost na slovo tolethod. Predpokladejme, ze sam Mojzis pri kompilace uz nechapal jeho smysl. Existuje nejake rekneme sumerske slovo plnici funkci kolofonu nebo peceti, ktere by mohl Mojzis chapat ve snyslu tolethod?

Výborná otázka – a přesně k jádru Wisemanovy teorie.

Shrnutí:

Ano, v sumerských a akkadských klínopisných textech existuje formule, která strukturálně a funkčně odpovídá hebrejskému toledot v Genesis – konkrétně jde o závěrečné kolofonové formule typu:

> „Toto jsou záznamy (tabulky) toho a toho“

nebo

„Zapsal ten a ten (syn toho a toho)“

Tyto kolofony byly běžně používány v Mezopotámii, např. v záznamech z Nuzi, Mari, Ebly nebo Uruku, zejména v obdobích, která chronologicky odpovídají době patriarchů. Obsahovaly:

jméno osoby spojené s obsahem (autor, svědek, kompilátor), někdy časové nebo místní určení, závěrečnou frázi, která označuje konec tabulky nebo svazku

Např. v sumerských tabulkách typu „genealogie“, „dary bohům“, „smlouvy“ apod. se objevují výrazy typu:

> „Toto je tabulka [toho a toho]“

„Tím končí [záznam / seznam / příběh]“

Možný přenos:

Pokud Mojžíš kompiloval starší záznamy (ústní nebo písemné), mohl narazit na závěrečné formule (kolofony), které nedávaly v jeho jazyce a kulturním kontextu úplně jasný smysl. Slovo toledot – běžně překládáno jako „rodopisy“ nebo „dějiny“ – mohl proto použít jako „ekvivalent“ k těmto kolofonům, i když si plně neuvědomoval jejich původní funkci. To by vysvětlovalo, proč se toledot objevují na zvláštních místech – totiž ne na začátku nového úseku, ale na konci předchozího.

Důležité:

Slovo toledot (תּוֹלְדֹת) pochází z kořene י־ל־ד (jalad), „plodit, rodit“, a v biblické hebrejštině znamená:

potomky, dějiny života určité osoby, následky, výsledky něčího života.

V tom smyslu může výstižně vystihovat sumerský kolofon, pokud se jím rozumí „toto jsou následky (výsledky, zaznamenané dějiny) Adama, Noema, Jákoba...“ – tedy shrnutí.

---

Shrnutí odpovědi:

V sumerské tradici existují kolofony, které strukturou odpovídají větám s toledot. Mojžíš nebo redaktoři mohli přejmout tyto vzorce bez plného porozumění jejich původní funkci. Toledot tak mohl být zvolen jako hebrejský ekvivalent pro „závěrečný záznam/tabulku/příběh“, zejména pokud Mojžíš vycházel z písemných nebo ústních tradic pocházejících z Mezopotámie.

Chceš, abych uvedl konkrétní příklady sumerských nebo akkadských kolofonů, které s tím korespondují?

Takze z lingvistickeho hlediska muze tato teorie obstat? S urcitou mirou pravdepodobnosti ci nepravdepodobnosti?

Ano – z lingvistického a formálně-literárního hlediska může teorie P. J. Wisemana s určitou mírou pravděpodobnosti obstát. Podrobněji:

---

✅ Důvody, proč je teorie lingvisticky a strukturálně obhajitelná:

1. Formulace „toledot“ má paralely se starověkými kolofony

V mezopotámských (sumer.-akkadských) tabulkách bývá kolofon stylizován jako shrnutí („Toto jsou slova...“, „Tato tabulka je majetkem...“, „Zapsal NN“).

Toledot X může být chápan jako podobný závěrečný rámec: „Toto jsou dějiny (záznam) o X“ = konec vyprávění, ne jeho začátek.

2. Hebrejské „toledot“ neznamená jen „rodopis“, ale i širší pojem „dějiny, příběh, výstup“

Příklady jako toledot Noacha (Gn 6,9), toledot Jákoba (Gn 37,2) ukazují, že nejde vždy o genealogii, ale často o dějinný úsek spjatý s danou osobou.

3. Změna stylu po výskytu toledot:

Např. přechod od rozvolněných, různorodých vyprávění k souvislému příběhu u Jákoba a Josefa (Gn 37) odpovídá strukturálnímu zlomu – což by mohlo znamenat závěr jednoho dokumentu a začátek nového.

4. Stylizace podobná sumerským šablonám:

V textech z Mari, Ebly nebo Ugaritu najdeme vzorce shrnující vlastnictví, autorství nebo vypravěče – z čehož mohla toledot formule vzniknout jako jejich kulturně přeložený výraz.

---

❗ Důvody pro určitou míru nejistoty (nebo omezené pravděpodobnosti):

1. Nemáme důkaz, že Mojžíš měl přístup k písemným klínopisným dokumentům patriarchů

Archeologie ukazuje, že klínopisné záznamy byly běžné v dobách patriarchů, ale chybí nám konkrétní doklad, že se jejich „rodinné záznamy“ (pokud byly) opravdu dochovaly a Mojžíš je znal.

2. Většina badatelů čte toledot jako úvodní větu

Tradiční exegeze a masoretské členění textu (včetně dělení kapitol a oddílů v židovských rukopisech) chápe toledot jako začátek části, ne konec.

3. Sémantika toledot zůstává v hebrejštině více v rovině potomstva/dějin než technického kolofonu

Tedy „dějiny X“ není totéž jako „zapsal X“ – ač by mohlo jít o kulturní adaptaci starší šablony, přímý důkaz pro tento význam v hebrejštině chybí.

---