Křesťanství není islám
Islám přišel, aby vládl, křesťaství přišlo, aby sloužilo. Mohamed přišel jako válečník, Kristus jako bezbranné dítě, které se narodilo mezi dobytkem, byl položen do krmelce jako potrava pro zvířata. Do Jeruzaléma nevjel na válečném oři, ale na oslátku. A svou moc zjevil tehdy, kdy měl přibité ruce. Umíral nahý, vystavený posměchu. Umíral ne proto, abychom v jeho jménu zabíjeli, ale abychom v jeho jménu neumřeli ani my.
Křesťanství není láska k Zákonu, k pravidlům, křesťanství je vztah se vzkříšeným Kristem - tj i se vzkříšeným Kristem v našich bližních. Nelze milovat Boha, kterého nevidíme, a nenávidět bratra, kterého máme před sebou, co činíme svým nejmenším bližním, Kristu činíme, co jim nečiníme, ani Kristu nečiníme. Kristus nepřišel proto, aby svět odsoudil, ale aby jej spasil. Náš Bůh je Bůh, který vidí lidské skutky, amen, ano, ale ne pouze to. Náš Bůh je Bůh, který čte myšlenky v lidských myslích a cítí pocity lidského srdce. Raduje se s naší radostí, bolí jej naše bolest. Náš Bůh je Láska - Vztah, Empatie.
Ano, Pán Ježíš vypráskal penězoněmce ze Chrámu. Ale všimněme si - z Chrámu. Ne z náměstí, ne z divadel, ne z úřadů, ne ze soukromých domů, ale z Chrámu. Nepřišel proto, aby vládl, přišel proto, aby sloužil. Aby položil život za své ovce. Ne za přikázání, ne za tradice, ne za zákony, dokonce ani ne za Boží Svatost. Položil život za Své ovce. Nejsme voláni v jeho jménu soudit a odsuzovat, naopak, když odsuzujeme druhé, sami se vzdáváme Oběti Kristovi, nemáme druhé odsuzovat, máme nést jejich kříž, břímě, cítit bolest jejich utrpení a radost jejich radosti, plakat s plačícmi, smát se s radujícími se, máme se stát obětí pro ně.
Bůh chce být v prvé řadě - naším partnerem. Ano, samozřejmě, je Pánem, Panovníkem, Králem, ale v prvé řadě je partnerem. Partnerem, který dává svobodu odejít a svobodu vrátit se. Který na Kříži otevřel svou náruč do kořán, s přibytýma rukama, abychom měli otevřené dveře k návratu k němu, aby nám řekl, že nemusíme mít strach k němu přicházet, že nám nechce ublížit, ale chce nést naše viny, ale i naše nemoci, slabosti, nedostatky. Nemáme být ti, kdo přibíjejí na kříž, máme být ti, co na kříži otevírají svou náruč.
Takže si zvolme. Chceme být křesťany - nebo muslimy? Nemůžeme být obojí. Chceme vádnout (teda překlep - vládnout, na druhou stranu, hezký překlep), nebo sloužit? Diktovat, nebo se sklánět k druhému? Přibíjet na kříž, nebo otevírat náruč? Nemůžeme být obojí, neboť jedno vylučuje druhé.
