Bohu a světu

Pro Krealismus je Petr Chelčický jedním z velkých zdrojů tradice a inspirace. Jeho popis Božího charakteru zní prorockým hlasem, stejně jako jeho chápání Evangelia nesouzení, charakteristika rozdílu mezi Novým a Starým Zákonem, odmítnutí nevratných tělesných trestů a kritika středověké feudální ideologie.

Přesto jej nelze vytrhnout z kontextu doby 15. století, ve kterém žil, myslel a poznával Krista. Obrovský rozdíl například musíme vědět v justici a ve vězeňství. Moderní právní stát, přesně v duchu Chelčického, ustoupil od nevratných tělesných trestů. Smyslem vězeňství není v prvé řadě zločince trestat, ale  izolovat nebezpečného člověka od společnosti a výchovně na něj působit. A následně pomáhat začleňovat propuštěné zpět do společnosti. Vězeňství tedy již nepůsobí tak životně odstrašujícím pocitem, jako ve středověku. Mnozí ji naopak kritizují za "pohostinnosti" či hotelierství, což samozřejmě krealismus odmítá. Chelčického nesouzení krealismus chápe více ve smyslu nevratného (tělesného) neodsuzování.

Krealismus uznává tzv Maslowovu pyramidu potřeb. Potřeba po bezpečí je jednou z lidských, vrozených, sociálních potřeb. Nemožnost naplnit tuto potřebu způsobuje frustraci - tj pokušení, které vede k agresi buď dovnitř čověka, nebo ven. Hlad po ukojení potřeb lidské bezpečnosti krealismus pokládá za leigitimní, proto znává potřebu policejních složek státu, tak i obranně zaměřené vojenské síly. Legimitu policie ztrácí tam, kde je uzákoněn trest smrti nebo jiné nevratné tělesné tresty. Útočná válka se odsuzuje. Útočná válka se pozná tak, že oddělíme legitimní hlad po bezpečí od pocitu nenažranosti. Útočná válka je taková,  která se nespokojuje s tím, co daný stát podle mezinárodního práva ovládá, kdy monarcha není spokojený s mocí, kterou disponuje, ale chce stále více a více. Krealismus uznává mandát každého státu zajišťování bezpečnosti uvnitř svých hranic, ne vně. Proto odsuzuje válku na Ukrajině nebo v Gaze, které jsou vedeny s chutí po anexí cizích uzemích.  

Spisy Petra Chelčického tedy pokládáme za prorocký hlas pro dobu jeho života a působení, kdy stát byl ztožněn osobou panovníka, byl vystavěn feudálně na principu trojího lidu a v justici spoléhal na tělesné odsuzování. Dnes se musí vykládat v kontextu 15. století. I zde platí, že  dobrého je třeba se držet, zlého se vzdát.

Spis Petra Chelčického "O trojím lidu řeč" uveřejňujeme převýprávěné do současné češtiny zde.