Zacharjáš, Bůh pamatuje, 10k až 14k
10. kapitola
Proste déšť od Hospodina v čas raný i pozdní. Hospodin učinil (vytvořil) vidění (zjevení, představy, klamy, fantazie) a déšť zimní dá jim, každému bylinu na poli. Protože ti, kteří pronášeli výroky (mluvili hlasitě, slavnostně, prorocky), mluvili [k] trápení (vyčerpání, těžké práci, bití), věštci falešná vidění (zjevení, vidiny, sny), lživé sny mluvili, nicotně (marně, neúčinně, falešně) povzbuzovali (těšili, naléhali, napomínali). Proto byli rozptýlení (odnešeni, odvedeni, vyzviženi [dravci]) jako ovce a trápeni (utkačeni, uvedeni do bídy), protože nebylo spasení (uzdravení, léčení, záchrany).
Proti pastýřům se roznítil můj thymou [dlouhodobý hněv, postoj, nesouhlas s vašimi skutky] a proti beránkům (jehňatům, beránkům [k oběti]) navštívím (zkontroluji, vykonám dohled, inspekci) [své stádo]. A Hospodin, Bůh Vševládnoucí, navštíví (~) své stádo, oiko (dům, rod, rodinu, domácnost, majetek, čeleď, vztahy) Judův, a uspořádá (postaví, ustanoví, sešikuje) je jako svého krásného (ozdobeného, důstojného) koně do boje. A z něho cíleně pohlédl (zaměřil pozornost), a z něho uspořádal (~), a z něho [se stane] luk v thymou, z něho vystřelí (vyjde, vyrazí) [jako šíp] každý, kdo vyjíždí (vyhání, vytlačují) spolu [v šiku]. Budou jako bojovníci, šlapající bláto na cestách v boji, a postaví se do bitvy, protože Hospodin je s nimi. A zcela zahanbeni (zostuzeni) budou [tvoji, nepřátelští] jezdci na koních.
Posílím (upevním) oiko Judův a oiko Josefův spasím (uzdravím) a osídlím (usadím) je, protože jsem je agapoval (miloval činnou láskou, láskou rozhodnutí, vůle). Budou tak, jako bych je nebyl odvrátil (bych se nebyl stáhnul, otočil se), neboť já jsem Hospodin, jejich Bůh. Vyslyším je (Odpovím jim, Budu jim naslouchat). Budou jako bojovníci Efraimovi, a zaraduje se jejich srdce jako ve víně, a jejich děti uvidí a zaradují se, a bude se radovat jejich srdce v Hospodinu. Dám jim znamení (Označím je) a vpustím je dovnitř (přijmu je, uznám je), protože je vykoupím. Budou rozmnoženi, protože jich bylo mnoho. Rozseji je mezi národy, a ti, kteří jsou daleko, se na mne rozpomenou. Vychovají své děti a navrátí (obrátí) se. Navrátím je zpět ze země Egypta a z Asýrie je vpustím dovnitř (~). Do země Gileádské a do Libanonu je zavedu. Nezůstane z nich ani jediný [v diaspoře]. Projdou mořem úzkým, udeří v moři vlny a vyschnou všechna hloubky řek. Bude odstraněna veškerá pýcha Asyřanů, a žezlo Egypta bude odňato. Posílím je v Hospodinu, jejich Bohu. V jeho ónomu (jménu, pověsti, slávě, reputaci, autoritě, charakteru, charakterizaci, osobě) se budou chlubit, praví Hospodin.
11. kapitola
Otevři, Libanone, své brány, ať oheň pohltí tvé cedry. Nechť křičí borovice, protože padl cedr, protože velmoži byli velmi pokořeni. Křičte, duby Basanu (=úrodného místa), protože byl rozbořen původní (vzájemně propojený, hustý) les. Hlas pastýřů naříkajících (držící veřejný, oficiální smutek), protože jejich vznešenost (důstojnost, majestát,sláva) prošla utrpením (uvržena do bídy). Hlas lvů řvoucích (burácejících), protože vzpoura (bouření, povyk, arogance) Jordánu prošla utrpením (~).
Toto říká Pán, Vševládnoucí: Paste ovce určené k zabití (obětování). Ti, kdo si je koupili (získali, obstarali), je zabíjeli (podřezávali, obětovávali) a nelitovali (neměli výčitky). A ti, kdo je prodávali, říkali: Požehnaný Hospodin, neboť jsme zbohatli. A jejich pastýři za ně ani v nejmenším netrpěli (nezakoušeli, neprožívali [jejich bolesti]). Proto nebudu již více mít slitování (ohledy, soucity, šetřit, držet zpátky) nad těmi, kdo bydlí na zemi, říká Hospodin. A hle, já vydávám (předávám, odevzdáván) lidi, každého do ruky jeho bližního a do ruky jeho krále. A budou rozsekávat (rozřezávat, hubit, ničit) zemi. A já je nevysvobodím (nevytrhnu, neodejmu) z jejich ruky.
Budu pást ovce určené k zabití (obětování) pro Kanaánitku. Vezmu si pro sebe dvě hole (dva pruty). Jednu jsem nazval Dobro (Krása, Ušlechtilost), tu druhou jsem nazval Metr (Měřící provaz), a budu pást ovce. Odstraním tři pastýře v jednom měsíci. Má psyché (duše, život, já, srdce, mysl, podstata) se na ně zatíží, neboť i jejich psyché křičely (řvaly, bojovně pokřikovaly) proti mně. Řekl jsem: Nebudu vás pást. To, co umírá, ať umírá, a co hynulo, ať zahyne, a ti, kteří zůstali, ať jeden každý požírá maso svého bližního. Vezmu svou hůl, tu Dobrou, a odhodím (zavrhnu) ji, abych rozptýlil (rozprášil, rozházel, roztrhal) svou smlouvu (závěť, písemnou vůli, diktát), kterou jsem ustanovil (uzavřel) se všemi národy.
V onen den bude rozptýlena a ginoznají (poznají, prožijí na vlastních pocitech, navážou vztah) Chananejci tu ovci, která je střežena, protože to je logos (slovo, řeč, rozum, úmysl, účet, zákon, rozkaz) Hospodinovo. A řekl jsem k nim: Jestli je to dobré (krásné, vhodné, ušlechtilé) ve vašich očích, dejte [mi] mou mzdu, nebo odřekněte. Stanovili mou mzdu třicet stříbrných. Řekl Hospodin ke mně: Vlož je do tavicí pece a pohleď, zda jsou vyzkoušené (osvědčené, schválené, pravé, spolehlivé), tak, jak jsem byl já vyzkoušen (~) kvůli nim. A vzal jsem těch třicet stříbrných a hodil jsem je do oika (domu, rodu, rodině, domácnosti, majetku, chrámu, čeledi, vztahům) Hospodinova, do tavicí pece.
A odhodil (~) jsem i tu druhou hůl (prut), Metr (~), aby bylo rozptýleno (rozházeno, rozmetáno) vlastnictví mezi Judou a mezi Izraelem.Hospodin mi řekl: Ještě si vezmi pastýřské náčiní pastýře nezkušeného (neschopného, hloupého). Neboť hle, já vzbudím pastýře nad zemí. To, co se naklání (vychyluje se, slábne, vyčerpává se), nikdy nenavštíví (nezkontroluje, nepostará se), a to, co je rozptýleno, nikdy nebude hledat, a to, co je rozdrceno (zničeno, zdeptáno, zlomeno), nikdy neuzdraví (neobnoví, nenapraví) a to, co je dospělé (celé, úplné, neporušené, dokonalé), nikdy nevede po přîmé cestě. Maso vyvolených sežere a jejich kotníky vykroutí.
Běda těm, kteří pasou marnosti (nicotnosti, neuźitnosti, podvody, modly) a opustili ovce. Meč (tesák, nůž) proti jeho paži a proti jeho pravému oku. Jeho paže, která vysychá, uschne, a jeho pravé oko, které slepne, bude oslepeno.
12. kapitola
Břímè (náklad, zavazadlo [na cesty]) loga (slova, řeči, rozumu, úmyslu, účtu, zákona, rozkazu) Hospodinova proti Izraeli. Praví Hospodin, jenž natahuje (rozprostírá, rozšiřuje) nebesa, zakládá (upevňuje) zemi a tvoří (formuje, tvaruje) pneuma (ducha, charakter, postoj, mysl, vůli) člověka v něm.
Hle, já kladu (stavím) Jeruzalém jako třesoucí se dveře (práh, předsíň) všem národům okolo. V Judsku bude hranice (sevření, obklíčení, držení kolem) proti Jeruzalému. Stane se v onom dni, že si ustanovím (položím) Jeruzalém všem národům za kámen, po kterém se šlape. Každý, kdo po ní bude šlapat s posměchem (výsměchem, šikanou), bude posmíván (~). Shromáždí se proti ní ze všech stran všechny národy země. V onen den, praví Pán Vševládnoucí, udeřím každého koně šílenstvím (vyvedením, zmatením, ztrátou orientace, ohromením) a jeho jezdce poblouzněním (=myšlením vedle, zvráceností, šíleností, nerozvážeností) . Ale na oiko (dům, rod, rodinu, domácnost, majetek, čeleď, vztah) Judův otevřu své oči, zatímco všechny koně národů udeřím oslepením.
A řeknou velitelé nad tisíci (=plukovníci) Judy ve svých srdcích: Nalezneme sobě obyvatele Jeruzaléma v Hospodinu, Vševládnoucím, jejich Bohu. V onen den ustanovím velitele nad tisícem Judy jako poleno ohně mezi dřevem a jako pochodeň ohně mezi slámou. A pohltí zprava i zleva všechny národy vůkol. Jeruzalém bude ještě sídlit na svém vlastním místě. Hospodin zachrání stany (příbytky, venkov) Judy tak jako od arché (počátku, vlády, z principu, od základu, z historie), aby se nechlubila chlouba (chvála, důvod k hrdosti, k radosti) oika Davidova a pýcha (povýšení, domýšlivost, nadšení) obyvatel Jeruzaléma nad Judou. Stane se v onen den, že Hospodin bude bránit štítem obyvatele Jeruzaléma. Nejslabší z nich bude v onen den jako oiko Davidův a oiko Davidův jako oiko Boží, jako anděl Hospodinův před nimi.
Stane se v onen den, že budu usilovat vyhladit všechny ty národy, které přicházejí (útočí) proti Jeruzalému. Vyleji na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma pneuma milosti (krásy, přízně, laskavosti, vděku) a slitování (soucitu, empatie, milosrdenství). Budou hledět s přízní (obrátí svou pozornost) ke mně pro ty, nad nimiž rituálně (modlářsky, jako při přinášení oběti) tančili {Jan 19,37: Pohlédnou na toho, koho pobodli}. Budou naříkat (tlouct se do prsou, bědovat, liturgicky smutnit) nad ním nářkem (~) jako nad agapovaným (milovaným činnou láskou, láskou vůle, láskou rozhodnutí) a budou trpět (se soužit) bolestnou bolestí (mučivou mukou, žalostným žalem, útrpným utrpením) jako nad prvorozeným. V onen den bude veliký nářek (~) v Jeruzalémě, jako nářek nad Roonem (=plodností, tekutým proudem) {Haddaa-Rimonem - místě, kde oplakáván král Josijáš} na poli, kde je poražen. Bude naříkat (~) země od kmene po kmen. [Každý] kmem sám o sobě, a jejich ženy samy o sobě. Kmem oika Davidova sám o sobě, a jejich ženy samy o sobě. Kmen oika Nátanova sám o sobě, a jejich ženy samy o sobě. Kmen oika Leviho samo o sobě a jejich ženy samy o sobě. Kmen Šimeónovo samo o sobě a jejich ženy samy o sobě. Všechny kmeny, ty zbylé, kmen sám o sobě a jejich ženy samy o sobě.
13. Kapitola
V ten den se bude každé místo plně otevírat (odhalovat) v oiko (domu, rodu, rodině, domácnosti, majetku, čeledi, vztahu) Davidově {a těm, kdo bydlí v Jeruzalémě, [bude] k odpuštění (propuštění, uvolnění, zrušení [odsouzení]) a očištění.} Stane se v onen den, praví Hospodin: vyhladím ónoma (jméno, pověst, sláva, reputace, autorita, charakter, charakterizace) modlářských obrazů ze země, a jejich připomínka už nebude. Také falešné proroky i nečistého (zkaženého,znesvěceného, hanebného) pneuma (ducha, charakter, postoj, mysl, vůli, dech, vítr) odstraním ze země.
Stane se, jestliže bude ještě prorokovat člověk, řekne k němu jeho otec a jeho matka, ti kteří jej zrodili: Nezůstaneš naživu, protože jsi mluvil lži ve onomu Hospodina. A probodnou ho jeho otec a jeho matka, ti kteří jej zrodili, když bude prorokovat. Stane se v onen den. Budou se stydět proroci každý za své vidění, když bude prorokovat, a oblečou si kožený oděv z chlupů proto, že lhali. Řekne: Nejsem prorok já, ale já jsem člověk obdělávající zemi. Člověk [Zemědělec] mě zplodil od mého mládí [jsem zemědělcem od svého mládí]. Řeknu mu: Co jsou tyto rány mezi tvýma rukama? A řekne: Ty, jimiž jsem byl raněn v domě svého agapenovaného (milovaného činnou láskou, láskou vůle, rozhodnutí).
Meči, probuď se (povstaň) proti mým pastýřům a proti muži, který je mým spoluobčanem (krajanem, soudruhem, společníkem), praví Hospodin Vševládnoucí. Bijte (udeřte, zasáhněte, ubijte) pastýře a vytrhněte (vytáhněte, odvlékněte, rozptylte) ovce {Mt 26,31; Mk 14,27: a ovce se rozutečou}. Já obrátím svou ruku proti pastýřům. A stane se v celé té zemi, praví Hospodin, že dvě části budou vyhlazeny (vyhubeny) a pominou, ale ta třetí bude ponechána v ní. A provedu tu třetinu skrze oheň a roztavím je, jako se taví stříbro, a vyzkouším je, jako se zkouší zlato. On bude vzývat mé ónoma a já mu odpovím a řeknu: Tento je můj lid, a on řekne: Hospodin, můj Bůh.
14. kapitola
Hle, dny přicházejí Hospodinovy. Rozdělí se tvoje válečná kořist (z drancování, z působení bolesti) uprostřed tebe. Já shromáždím (seberu) všechny národy proti Jeruzalému k boji. Město bude dobyto město, oika (domy, rody, rodiny, domácnosti, majetky, chrám, čeledi, vztahy) budou vydrancovány a ženy budou zneuctěny (znečištěny). Polovina města odejde do zajetí, ale ostatní z mého lidu rozhodně nebudou vyhlazeni z města.
Hospodin vyjde a postaví se proti těm národům, tak jako v den jeho boje, v den války. Stanou nohy jeho v ten den na hoře Olivové, která je naproti Jeruzalému na východ. Rozštěpí se hora Olivová, polovina její k východu a polovina její k moři (=k západu). [Vznikne] velmi veliká propast (prázdnota, bezednost, chaos). A nakloní se polovina hory k severu a polovina její k jihu. Bude uzavřeno (ucpáno) údolí mých hor a přilne (spojí se, přilepí se) údolí hor až k Jasol (=léčiteli). A bude uzavřeno, jako bylo uzavřeno za dnů zemětřesení, za dnů Oziáše, krále Judy. A přijde Hospodin, můj Bůh, a všichni svatí s ním.
V onen den nebude světlo, ani chlad, ani mráz. Bude jeden den, a ten den bude gnósté (známý, prožitý na kůži, na pocitech, v dùvěrném vztahu) Hospodinu. Nebude den a nebude noc, a k večeru bude světlo. A v onen den vyjde voda živá z Jeruzaléma, polovina její do moře předního a polovina její do moře posledního (konečného, nejzazšího). A v létě i na jaře tak bude. A stane se Hospodin králem nad celou zemí. V onen den bude Hospodin jeden a jeho ónoma (jméno, pověst, sláva, reputace, autorita, charakter, charakterizace, osoba) [bude] jediné (výlučné, zvláštní). Obkrouží [se] celá země, i pustina, od Gabae (=Pahorek) až po Rhemmon (=granátové jablko), k jihu Jeruzaléma. Rama (=výšina) pak na svém místě zůstane, od brány Benjaminovy až k místu první brány, až k bráně úhlů a až k věži Hananeel (=Bůh je milostivý), až k lisům krále. Budou bydlet v ní, a nebude již klatby, a bude bydlet Jeruzalém bezpečně.
Toto bude ta rána, kterou udeří Hospodin všechny národy, které vytáhly proti Jeruzalému: jejich maso se rozpustí, zatímco budou stát na svých nohou, a jejich oči vytečou ze svých důlků a jejich jazyk se rozpustí v jejich ústech. Stane se v onen den, že bude Hospodinovo zděšení na ně veliké. Chopí se každý ruky svého bližního a ruka jeho bude sevřena (zamotaná, v zápase) proti ruce bližního jeho. Juda se postaví k boji v Jeruzalémě a shromáždí sílu (odvahu, vojska, přednosti, bohatství) všech národů v okolí. Zlato, stříbro a oděv do velmi velikého množství.
A bude, že všichni, kteří budou zanecháni ze všech národů, které přitáhly proti Jeruzalému, budou vystupovat rok co rok, aby se klaněli Králi, Hospodinu Vševládnoucímu, a aby slavili svátek Stavění Stánků. Stane se, že kdokoli ze všech kmenů země nevystoupí do Jeruzaléma, aby se klaněl Králi, Hospodinu Vševládnoucímu, i tito budou připočteni (přidáni) k tamtěm. Jestliže však kmen Egypta nevystoupí ani nepřijde tam, pak i na ně přijde pád, jímž udeří Hospodin na všechny národy. Na všechny, jestliže nevystoupí, aby slavili slavnost stavění stánků. Toto bude hřích (ztráta smyslu, oběť za hřích) Egypta a hřích (~) všech národů, kolik jich nevystoupí, aby slavily slavnost stánků.
V onen den bude to, co je na udidle koně, svaté Hospodinu Vševládnoucímu, a budou hrnce, které jsou v oiku Hospodinově, jako misky před tváří oltáře. Bude každý kotel v Jeruzalémě a v Judsku svatý pro Hospodina Vševládnoucího. Přijdou všichni obětující a vezmou z nich a budou v nich vařit. A nebude již Kananejce v oiku Hospodina Vševládnoucího v onen den.
