Píseň písní, 7. kapitola
Navrať (Obrať) se, navrať se, Šulamitko (=Pokojná)! Navrať se, navrať se, a uvidíme v tobě (co v tobe je, tvé nitro, tvůj charakter, uvidíme [svět] tvýma [očima]). Co uvidíte na Šulamitce? Ta ([Vždyť je to] ta, tu) jež přichází jako tance [vojenských] táborů.
Jak byly zkrášleny (Jak jen mohou být tak nádherné) tvé kroky v sandálech, dcero Nadabova (=ušlechtilá, ušlechtilosti, kněžského rodu)! Rytmy (ladný pohyb, krásy stvoření) tvých stehen se podobají řetízkům, dílu rukou umělce (zlatníka). Tvůj pupík je rytý pohár, který nepostrádá směs [vína]; tvé lůno je hromada pšenice, ohrazená liliemi. Tvoje ňadra jsou jako dva mláďata – dvojčata gazely. Tvůj krk jako věž slonová, tvé oči [jsou] jako jezera v Esebónu (=rozvahy, plánování, zúčtování) u bran (=u soudu, hledání práva a spravedlnosti, veřejného života [=nahoty]) dcery mnohých (=mocného národa, velikého města, [=Šulimatky -> tvé oči ... u bran do tvého nitra, tve nahé (upřímné) duše... ]), tvůj nos (je) jako věž Libanonu (=zářící bělosti, čistoty, nevinnosti) hledící k Damašku (=zalévanému místu, místu hojnosti, kde i slabý dostane napít). Hlava tvá na tobě jako Karmel (vinice Boží) a kadeř tvé hlavy jako purpur, která poutá (svazuje, zavazuje) krále svými provázky.
Jak jsi zkrásněla (Jak jen můžeš být až tak krásná) a jak jsi byla učiněna příjemnou, lásko, ve svých rozkoších (rozkoších, které ty [mi dáváš, poskytuješ]). Tato tvá postava (důstojnost, charakter) se připodobnila [Bůh připodobnil, učinil podobnou] palmě a tvé prsy k trsům hroznů [vinné révy].
Řekl jsem [si]: "Vystoupím na palmu, uchopím její výšiny (vrcholy); a tvé prsy budou jako (se stanou) trsy hroznů vinné révy. [Ucítím] vůni tvého nosu (dechu) jako [vůni] jablka (jabloně). A tvé hrdlo je [zdroj] dobrého vína - [ano], posílám jej [polibkem] tobě, můj bratříčku - [přijímám jej, cítím], jak protéká na mé rty a skrze mé zuby. Já patřím svému bratříčkovi, on touží po mne (on se obrací ke mne, on se vrací ke mne, jeho pozornost je opět [upnuta] na mne).
Pojď, můj bratříčku, vyjděme na pole, přenocujme na vesnicích. Vstaňme za úsvitu ve vinicích. Pohleďme, zda vykvetla vinná réva, vykvetl kypros, vykvetly granátovníky. Tam ti věnuji svá ňadra (ženství, plodnost k mateřství, srdce). Mandragory vydaly vůni, a u našich dveří jsou všechna prvotní plody – nová i stará. Mému bratříčkovi, ty jsem uchovala pro tebe.