Bohu a světu

Kam odešel tvůj bratříček, ty krásná mezi ženami? Kam tvůj bratříček hledí (Kam obrátil svůj zrak)? Půjdeme ho hledat s tebou. Můj bratříček sestoupil do své zahrady, k miskám (nádobám) vůně, aby pásl v zahradách a sbíral lilie. Já [patřím, jsem v] svému milému, a můj milý ([patří, je ve] mně, [je to] ten, jenž pase mezi liliemi.

Krásná jsi, má blízká, jako zalíbení (potěšení, radost, přízeň), nádherná jako Jeruzalém (=město míru, pokoj který ustanovuje [Bůh]), úžasná (hrozná, bázeň vzubuzující) jako seřazené [vojenské šiky]. Odvrať (Odkloň) své oči ode mne, neboť mě rozrušily ( rozjitřily, vzrušily, vyvedly z míry); tvé vlasy jsou jako stáda koz, jež se objevily z Gileádu (ze svědectví [drahého] kamení). Zuby tvé (jsou) jako stáda ostříhaných [ovcí], které vystupují z koupele spořádaně po dvojicích, a neplodná není mezi nimi. Jako červená stuha [jsou] tvé rty a tvá řeč je krásná; jako plátek granátového jablka [je] tvá líce – mimo tvé mlčení ( =tvé líce mluví beze slov, tvé mlčení marná rouška která nemůže skrýt krásu a lásku tvých lící, i když v milostných chvílích mlčíš tvé líce mluví). Šedesát je královen, osmdesát konkubín a nespočet dívek, [které nelze sečíst]. Jedna je má holubice, má dokonalá, jedna je pro svou matku, vyvolená je pro tu, která ji porodila; spatřily ji dcery a blahoslaví ji (přejou ji její štěstí), královny a konkubíny ji budou chválit (velebit).

Kdo je ta [dívka], která vyhlíží jako jitro, krásná jako měsíc, vyvolená jako slunce, úžasná (bázeň vzbuzující) jako vojsko v uspořádání (připravené k boji)? Do ořechové zahrady jsem sestoupila, abych pohlédla na plody potoka, abych viděla, zda rozkvetla vinná réva, rozkvetly granátovníky. Tam dám svá ňadra tobě. Nevěděla (Nepoznala) má duše, že se ocitla na vozech Aminadabových (=lidu mého šlechetného otce).