Bohu a světu

Vstoupil jsem do své zahrady, má sestro, nevěsto. Sklidil jsem svou myrhu s vonnými mastmi. Jedl jsem svůj chléb s medem, pil jsem své víno s mlékem. Jezte, přátelé, a pijte, a opijte se, bratři.

Já spím, ale mé srdce bdí. Hlas mého bratříčka klepe na dveře: „Otevři mi, má sestro, má blízká, má holubice, má dokonalá! Neboť má hlava je plná rosy a mé kadeře kapek noci.“ Svlékla jsem svůj chitón ( =spodní prádlo); jak (proč) bych jej znovu oblékla (měla znovu obléct)? Umyla jsem si nohy; jak (proč) bych je znečistila (měla znovu znečistit)? Můj bratříček poslal (vztáhnul, natáhnul, prostrčil) svou ruku skrze otvor, a mé nitro (břicho, lůno) se zachvělo (rozbouřilo, vzrušilo) kvůli němu (pro něho, jeho [přítomností]).

Vstala jsem, abych otevřela svému bratříčkovi, mé ruce kanuly (odkapávaly, potily) myrhu, mé prsty [kanuly, odkapávaly,potily] myrhu plnou ( =správného, potřebného množství) na rukojeti závory.

Otevřela jsem já bratříčku svému, bratříček můj mne pominul (zmizel, odešel, přešel [nevšímavě kolem mne]), má duše odešla (vyšla) při jeho slovu [zatřásly se mnou jeho slova]; hledala jsem ho a nenalezla jsem ho, volala jsem ho a neodpověděl mi (nevyslyšel mne, nereagoval na mne, neslyšel mne). 

Našli mě strážci, ti, kdo obcházejí (krouží) ve městě, zbili mě, zranili mě; vzali mi mou šálu (závoj, plášť,šaty, důstojnost, [znásilnili mne]), strážci hradeb (mravů, morálky) (to jsou ale strážci =povzdech, sarkasmus) [takzvaní strážci =může jít o samozvané nebo zfanatizované strážce morálky]. Zapřísahala jsem vás (Začala jsem Vás zapřísahat, [V té chvíli] jsem vás zapřisáhla), dcery Jeruzaléma, skrze síly a skrze mocnosti pole, naleznete-li mého bratříčka, co mu oznámíte? Že raněná agapem (=čistou, nepodmíněnou, nezištnou, činnou láskou) jsem já (doplatila jsem na [svou] agape, zlomila mne má agape).

Jaký je [tedy] rozdíl mezi tvým bratříčkem a partnery [nás ostatních] (V čem je tedy tvůj bratříček [tak] vyjímečný [ve srovnání] s partnery [nás ostatních], ó krásná mezi ženami? Jaký je tedy rozdíl mezi tvým bratříčkem a [našimi] partnery, že jsi nás takto [mnohokrát] zapřísahala? Můj bratříček je běloskvoucí (nevinný) a rudý (vášnivý), význačný (vyjímečný,, nepřehlédnutelný) mezi deseti tisíci. Jeho hlava je (se [podobá]) zlato a drahý kov, jeho kadeře jsou jako černé jedle, černé jako krkavec. Jeho oči jsou jako holubice nad proudy vod, umyté v mléce, sedící nad proudami vod. Jeho tváře jsou jako misky s vůní, vydávající voňavé byliny; jeho rty jsou lilie, kapající plnou myrhu. Jeho ruce jsou vytepány ze zlata, naplněny chryzolity; jeho podbřišek je schránka ze slonoviny na safírovém kameni. Jeho lýtka (nohy) jsou mramorové sloupy, postavené na zlatých podstavcích; jeho vzhled je jako Libanon, vybraný jako cedry. Jeho hrdlo je [plné] sladkostí (potěšení), a celý (je) [má] touha (on je vše, co jsem si přála, co jsem si mohla přát, vše, po čem toužím); toto je můj bratříček, a toto je můj přítel, dcery Jeruzaléma.