Bohu a světu

Na své posteli v noci jsem hledala toho, koho milovala má duše; hledala jsem ho, a nenašla jsem ho; volala jsem ho, a neposlechl mě (neslyšel mne, nevyslyšel mne, neodpověděl mi, nereagoval na mé volání). Povstanu tedy a budu obcházet (kroužit) ve městě, na tržištích (širokých ulicích, veřejných místech) a na náměstích, a budu hledat toho, koho milovala má duše; hledala jsem ho, a ("mírné" ale) nenašla jsem ho. 

Našli mě ti, kdo střeží, ti, kdo obcházejí (krouží) ve městě; neviděli jste toho, koho milovala má duše? Ještě chvíli poté, co jsem odešla od strážců, [jsem bloudila ulicemi], dokud jsem nenašla toho, koho milovala má duše. Uchopila jsem ho, a nepustím ho, dokud ho nepřivedu do domu své matky a do pokojíku té, která mě počala. Zapřísahala jsem vás (Začala jsem Vás zapřísahat, [V té chvíli] jsem vás zapřisáhla), dcery Jeruzaléma, skrze síly a skrze mocnosti pole, abyste nebudily a neprobouzely lásku, dokud sama nebude chtít.

Kdo je ta [dívka, nevěsta], jež vystupuje z pouště jako sloupy dýmu, provoněná (okouřená) myrhou a kadidlem ze všech prachů voňavkáře? Hle, [královská, svatební] postel Šalomounova – šedesát udatných okolo ní z udatných Izraele. Všichni drží meč, vyučení (připravení, zkušení [veteráni]) [v] boji; [kazdý] muž (nebo sám Šalamoun) – meč [má položený] na svém stehně – kvůli úžasu (děsu, posvátné bázně) v [milostných, svatebních, zázračných v početí dítěte] nocích. [Samotný Bůh] udělal její sloupy ze stříbra, a její matraci ze zlata, její schod [pokryl] purpurem a vnitřní mozaiku (zdobení) [vytvořil] z agapy ( =nepodmíněné, činné lásky) dcer Jeruzalémských.

Vyjděte a pohleďte na krále Šalomouna, v koruně, kterou ho korunovala jeho matka v den jeho svatby a v den radosti jeho srdce!