Bohu a světu

6. kapitola

Slyšte tedy logos (slovo, řeč, rozum, smysl, účet, zákon, rozkaz) Hospodinovo. Hospodin řekl: Vstaň, suď se (buď souzen, podrob se soudu) proti horám, ať slyší pahorky tvůj hlas. Slyšte, pahorky, soud (rozsudek, právo, spor) Hospodinův, a údolí, základy země, neboť soud má Hospodin proti svému lidu a Izrael bude usvědčovat (přivede jej k poznání vin).

Můj lide, co jsem ti učinil (udělal, způsobil)? Čím jsem tě zarmoutil (sužoval, ublížil)? Čím jsem tě obtěžoval (zatěžoval, utlačoval)? Odpověz mi. Neboť jsem tě vyvedl ze země Egypta a z domu otroctví jsem tě vykoupil a poslal jsem před tvou tváří Mojžíše, Árona a Marii. Můj lide, jen si vzpomeň, co zamýšlel proti tobě Balák, král Moábu, a co mu odpověděl Balám, syn Beóra, od stébel (stanu) rákosu až k Gilgalu (=kruhu kamenů), aby byla gnózkována (poznána, prožitá na vlastní kůži, navázán nový nebo důvěrnější vztah s) spravedlnost (právo, bezúhonnost, milosrdenství) Hospodinova.

Jak se můžu držet (uchopit, zmocnit, pochopit) Hospodina, přijmout (chopit se [vůle]) Boha svého Nejvyššího? Snad se ho budu držet zápalnými oběťmi, jednoletými telaty? Snad Hospodin přijme tisíce beranů nebo desetitisíce potoků tuku, snad [když] dám své prvorozené za bezbožnost, plod svého lůna za hřích své psyché (svého života, svéhk já, srdce, mysil, podstaty)? Snad ti bylo oznámeno, člověče, co je dobré (krásné, ušlechtilé, užitečné, vhodné), nebo co Hospodin usilovně hledá (vyžaduje, o co usiluje) od tebe (u tebe, ve tvé blízkosti). Jen: činit spravedlnost (soud, právo, rozsudky, exekuce), agapovat (milovat nepodmíněnou, nezištnoh, činnou láskou, láskou rozhodnutí, vůle) milosrdenství (soucit, empatii) a být připraven kráčet se svým Hospodinem Bohem.

Hlas Hospodinův bude ve městě vyhlášen a zachrání ty, kdo se bojí (má obavy o, má ohledy k) jeho ónomu (jménu, pověsti, slávě, reputaci, autoritě, charakteru, charakterizaci, osobě). Slyš, kmeni (rode, klane)! A kdo ozdobí (napraví, upraví) město? Což [zde] není oheň a oikois bezbožného (bezzákoného, svévolného), hromadícího (ukládajícího) bezbožné poklady, a s povýšeností [hromadícího] nepravost (bezpráví, křivdy)? Což bude ospravedlněn bezbožný na váze (=na jihu) a s měšcem závaží [plným] podvodu (klamu, léček)? Z toho naplnili své bohatství bezbožností (úrovně pohanské bezbožnosti), a ti, kdo ji obývají, mluvili lži (klamy, nepravdy, falešnosti, alternativnosti) a jejich jazyk se povýšil v jejich ústech. 

A já tě začnu bít, zahubím tě pro tvé hříchy (pochybení, minutí smyslu). Budeš jíst, ale vůbec nebudeš nasycen. Temnota nastane (setmí se, [uhnízdí se, bude se stupňovat) v tobě. [Bůh, tví přátelé] se [od tebe] odvrátí. Jistě nebudeš zachráněn. A kolik jich bude zachráněno [ti z vás, co utečou, koho Bůh dočasně zachrání], budou vydáni meči. Budeš sít, ale nic nebudeš sklízet. Budeš lisovat olivu, ale žádným olejem se nepomažeš. [Budeš lisovat] víno, ale nenapiješ se. Ustanovení (příkazy, obyčeje, zvyklosti) mého lidu budou zničena. [Místo nich] jsi zachoval ustanovení Zimriho (=pěvce, vinaře) a všechny skutky oikois Achabova (=otec je bratr, spojenec). Chodili jste v radách (vůlích) jejich, [k čemu to], aby tě vydal k zničení (vyhlazení, zmizení, ztráty hodnoty) a obyvatele její k hvízdáni [syčení]. Hanby (výčitky, posměch) národů převezmete (obdržîte, ponesete).

7. kapitola

Běda mi, že jsem se stal jako ten, kdo sbírá klasy po žni, a jako ten, kdo paběrkuje po vinobraní, když není hroznu, v době, kdy se jí první plody. Běda, má duše. Protože bohabojný (dobře se držící) zmizel ze země a mezi lidmi už není ten, kdo jedná správně (napravuje chyby, jedná úspěšně). Všichni se soudí (odsuzují, hádají, ženou) k prolití krve, každý svého bližního utlačuje (tísní, drtí), aby jej zcela utlačil (rozdrtil). Ke zlu své ruce připravují. Arché (počátek, vláda, vládce, princip, základ, historie) žádá (požaduje), soudce mluvil eirénové (mírné, pokojné, usmířujícî, stabilitu) loga (slova, řeči, rozumy, smysl, účty, zákon, rozkaz, Bůh Syn) podle zalíbení své psýché (života, já, srdce, mysli, podstaty). A [já] vytrhnu (vyjmu) jejich dobro (majetky, dobré věci) jako mol požírající a kráčející po tyči (měřící,normě, k výrobě tkaniny) v den hlídky (stráže, pohotovosti). Běda, běda! Tvé exekuce (odvety, výkony práva, rozsudky) přišly, nyní nastane jejich pláč. 

Nedůvěřujte úplně (Nesvěřujte se plně, Neukládejte všechno do úschovy k) přátelům, nedoufejte (nespoléhejte se, neočekávejte nic dobrého) na vůdce; od své milenky (spolunocležnice) se měj na pozoru, abys jí něco nesvěřil (nesdělil, neodevzdal). Neboť syn znevažuje (pohrdá, ponižuje, nectí) otce, dcera povstane (se postaví) proti své matce, snacha proti své tchyni. Nepřáteli (Války) muže [jsou, budou] všichni lidé z jeho oikois (domu, rodu, rodiny, domácnosti, majetku, čeledi, každý, s kým má [nějaký] vztah). Já však pohlédnu k Hospodinu, vyčkám na Boha, mého zachránce. Můj Bůh mě vyslyší!

Neraduj se nade mnou, nepřítelkyně má, že padl jsem (jsem upadnutý, v pádu) a povstanu, protože jestliže budu sedět v temnotě, Hospodin mi bude svítit. Hněv Hospodina ponesu (vydržím), protože zhřešil jsem proti němu, až ospravedlní soud (právo, proces, odolatu) můj [=prohlásí můj trest za dostatečný], až vykoná [=dokoná] můj trest (rozsudek, exekuci), vyvede mě do světla a já uvidím spravedlnost (věrnost, milosrdenství) jeho. Uvidí (to) má nepřítelkyně. Bude oblečena hanbou (potupou, studem), ta, která mi říká: Kde [je] Hospodin, tvůj Bůh? Mé oči ji spatří. Nyní bude k pošlapání jako bláto na cestách. [Přicházejí] dny natírání cihly. tvé vyhlazení (vymazání, zrušení) [přijde] v onen den, kdy budou setřena (odstraněna) tvá ustanovení (příkazy, obyčeje, zvyklosti). V onen den i tvá města přijdou ke srovnání [se zemí] a k rozdělení (rozparcelování) Asyřanům a tvá opevněná města k rozdělení (rozparcelování) od Tyru až k řece Syrské. [Přichází] den vody a hluku (vřavy, chaosu, neklidu). Bude ta země k zániku (vyhlazení, vymazaní [z mapy]) spolu s těmi, kteří ji obývají, z plodů svého způsobu života (svých činů, mravů, zvyklostí, řemesla, postojů).

Pas lid svůj holí (prutem) svou, ovce dědictví svého, přebývající o samotě v lese uprostřed Karmelu (=zahrady, vinice), budou se pást v Bášanu (=úrodná rovina) a v Gileádu (=kámen svědectví) jako dny věku. A jako za dnů tvého vyjití z Egypta uvidíte podivuhodné (obdivuhodné, nepochopitelné) věci. Uvidí národy a budou zahanbeny přes všechnu svou sílu, položí ruce na svá ústa, jejich uši přestanou slyšet. Olíznou prach jako hadi, plazící zemi, budou zahanbeni ve svém sevření (obklíčení, uvěznění), z Hospodina, našeho Bohu budou ohromeni (vyděšeni, vyvedení z míry) a budou se tě bát.

Kdo [je] Bůh jako ty? Odnášející (odstraňující) bezpráví (nepravosti, nečestnosti, křivdy), překračující přes bezbožnost (pohanské úrovně)i pozůstalých (zbývajících, ostatku) dědictví svého. Nedržel se svědectví svého orgé [rozlícení, emoční hněv, touha nastolit spravedlnost a potrestat hřích, vnitřní impuls, emoční energie, ovoce postoje], protože je tím, kdo chce milosrdenství (soucit, empatii). On se obrátí (navrátí) a slituje se nad námi, potopí naše bezpráví (nepravosti, křivdy) a budou odvrženy do hlubin moře všechny naše hříchy (minutí smyslu). Dáš (udělíš, přiznáš) pravdu (věrnost, spolehlivost, upřímnost) Jákobovi, milosrdenství (soucit) Abrahamovi, podle toho, jak jsi přísahal otcům našim, jako za dnů dřívějších.