Malachiáš - bojuje Bůh
1. 8. 2025
BOJUJE BŮH
1. kapitola
Břemeno (co je naloženo, bráno [sebou na cesty], přijato, zavazadlo, výnos, zisk, užitek) loga (slova, řeči, rozumu, smyslu, účtu, zákona, Boha Syna) Hospodinova proti (na, nad) Izraeli (Bojuje Bůh) skrze ruku jeho posla; nuže, vložte to na svá srdce.
Začal jsem vás milovat [láskou agape (nepodmíněnou, nezištnou, činnou láskou, láskou rozhodnutí, vůle)] (Zamiloval jsem si vás), praví Hospodin. A vy jste řekli: V čem jsi nás miloval agapem? — Nebyl Ezau (chlupatý, hotový) bratrem Jákobovým (uchvatitel, ten, co háže klacky pod nohy)? praví Hospodin. A Jákoba jsem začal milovat [láskou agape]. „Ezaua jsem však začal nenávidět (odmítat ho, zavrhovat ho, znenáviděl jsem jej, zhnusil se mi). Určil (Ustanovil, Pověřil) jsem jeho hranice (území) k zničení (vyhlazení, zmizení) a jeho dědictví (vlastnictví) k příbytkům pustiny. A protože řekne Edom: Zničeni jsme, ale vrátíme se a znovu vystavíme pustiny. Odpoví Hospodin Vševládnoucí toto: Oni budou stavět, ale já budu bořit. A budou nazýváni hranicemi (územím) nepravosti a lidem, proti němuž je Hospodin v tomto období postaven. Vaše oči [to] uvidí, a vy řeknete: Byl vyvýšen (oslaven, zjeven) Hospodin nad ([i] mimo) hranice Izraele.
Syn oslavuje otce a služebník svého pána. A jestliže jsem já otec, kde je má sláva ([vaše] oslava, radost, vděčnost [která mi patří])? A jestliže jsem já Pán, kde je má bázeň [bázeň přede mnou, bázeň, která mi patří]? – praví Hospodin Vševládnoucí. Vy, kněží, kteří zlehčujete (hanobujete, znevažujete, znesvěcujete) mé ónoma (jméno, pověst, sláva, reputace, autorita, charakter, charakterizace, mou samotnou osobu). Říkáte: V čem jsme zlehčili tvé ónoma? Přinášíte k mému oltáři znečištěné (znesvěcené, zneuctěné, zhanobené chleby) a říkáte: V čem jsme je znečistili? V tom, že říkáte: Stůl Hospodinův je znevážený (nic neznamená) a pokrmy, které se na něj kladou, jsou znevažované (nic neznamenají). Neboť když přinesete slepé [zvíře] k oběti – není to zlé (urážlivé)? A když přinesete chromé nebo nemocné – není to zlé (urážlivé)? Přines to tedy svému místodržiteli – bude to od tebe přijato? Bude hledět příznivě na tebe? Praví Hospodin Vševládnoucí.
A nyní usilujte o smíření (milost, obnovení vztahu) tvář Boha svého a proste jej. Toto se [totiž] stalo skrze vaše ruce. [Uvidíme] zda-li přijmu od vás vaše tváře (lítost, prosby, přítomnost), praví Hospodin Vševládnoucí. Protože i u vás budou zavřeny dveře [do chrámu], a nebudete zapalovat mé oltářní ohniště zbytečně (,je to zbytečné). Není ve vás má vůle [Nezajímáte se o mou vůli, Jste mi lhostejní], praví Hospodin Vševládnoucí. Oběť z vašich rukou nepřijmu.
Vždyť od východů slunce až k západům bylo oslavováno mé ónoma mezi národy, a na každém místě je přinášena kadidlová oběť mému ónomu a oběť čistá, neboť veliké je mé ónomo mezi národy, praví Hospodin Vševládnoucí. Ale vy jej znesvěcujete, když říkáte: Stůl Hospodinův je zneuctěný, a co je na něm kladeno, jeho pokrmy, jsou zlehčovány. Říkáte: ‚To je námaha (práce, [my se tak snažíme, je obtížné obstát Zákonu]!)‘ – a odfrkli jste si nad tím [odbyli jste to, vykašlali jste se na to], praví Hospodin Vševládnoucí. A přinášíte [zvířata] uloupené, i chromé, i nemocné – a jestliže takovou přinesete oběť, mám ji [snad] přijmout z vašich rukou? ptá se Hospodin Vševládnoucí. A prokletý [je muž] bohatý (s různými možnostmi), který měl ve svém stádě [zdravého] samce, jehož slíbil Hospodinu, a přesto obětuje pokažené (nemocné, slabé, nehodící se [na chov]). Protože ego eimi (já jsem) král veliký, praví Hospodin Vševládnoucí, mé ónoma je slavné mezi národy.
2. kapitola
A nyní vám, kněžím, dávám toto přikázání. Jestliže neposlechnete a jestliže nevložíte do svého srdce, abyste dali (odevzdali, udělili, přiznali) slávu (čest, vážnost, majestát) mému
ónoma (jménu, pověsti, slávě, reputaci, autoritě, charakteru, mé samotné osobě), praví Hospodin Vševládnoucí, pak sešlu na vás kletbu, a prokleji vaše požehnání (blahoslavení, dobrá slova, dobrou pověst, modlitbu za pokoj, obětní dar, příspěvek) ano, prokleji je, a rozeženu vaše požehnání, a nebude [žádné požehnání] ve vás (mezi vámi), pokud vy [to] nevložíte do svého srdce.
Hle, já odděluji (odsekávám, odvrhuji) od vás rameno a rozházím odpadky (trus, nečistoty) na vaše tváře, odpadky z vašich slavností, a vezmu si vás spolu s nimi. A poznáte (zažijete si [na vlastní kůži], budete mít důvěrný vztah ke [tomuto sdělení]) že já jsem poslal k vám toto přikázání, aby byla [potvrzena, posílena] má smlouva (závěť, diktát) s Lévíovci (=přilnutými, spojenými), praví Hospodin Vševládnoucí.
Má smlouva života a eiréne (mír, pokoj, usmíření, stabilitu, veřejný pořádek, blahobyt, prosperita, spása, vzájemná propojenost, sjednocení) byla s ním [s Levym]. Dal jsem mu ji ve bázni (dobrém držení se, v obavách o, v ohledech), aby se mne bál, a aby se zdržoval (oddělil se, posvětil) kvůli přítomnosti mého ónoma. Zákon (tóra, pravidlo, norma, učení) pravdy (upřîmnosti, věrohodnosti, reality) byl v jeho ústech a křivost (nespravedlnost, bezpráví, křivda) nebyla nalezena na jeho rtech. V eiréne, když chodil se mnou, směřoval (vedl druhé) [vždy] přímo a mnohé odvrátil od křivosti. Přesně tak budou ([ať] budou, mají) rty kněze střežit poznání (prožitek [na vlastní kůži]), důvěrný vztah) a zákon budou [lidé] hledat z jeho úst, vždyť je poslem Hospodina Vševládnoucího.
Vy však jste se odchýlili (začali jste se odchylovat) od cesty a mnohé jste přivedli k zakolísání (oslabili) v zákoně, zkazili (znehodnotili, znesvetili) jste smlouvu Léviho, praví Hospodin Vševládnoucí. Já jsem vás vydal jako znevážené a opuštěné mezi všemi národy, [vždyť] místo toho, abyste střežili mé cesty, jste brali ohledy (=stranickost, zaujatost, korupci) na osoby v zákoně [,když jste aplikovali (vykládali zákon)].
Cožpak nás nestvořil jeden Bůh? Cožpak nemáme všichni jednoho Otce? Proč tedy každý z vás opustil svého bratra, aby znesvětil smlouvu vašich otců? Juda (=chvála Hospodinu) byl opuštěn (opustil) [bratrské(ým) společenství(m)] a ohavnost se stala v Izraeli a v Jeruzalémě, protože Juda znesvětil [začal znesvěcovat] svatá Hospodinu, která [Hospodin] miloval, a zaměřil se (usiloval, věnoval se) k cizím bohům. Vyhladí Hospodin člověka, který toto činí, až bude ponížen ze stanů Jákobových a z těch, kdo přinášejí oběť Hospodinu Vševládnoucímu.
A nenáviděl jsem toto, co činíte. Zakrýváte slzami oltář Hospodinův, a pláčem a vzdechy z
námahy (únavy, práce, [my se tak snažíme, je obtížné obstát Zákonu]!) Je ještě [vůbec] správné (vhodné, odpovídající, dostatečně hodnotné) pohlédnout na oběť (začít si prohlížet) nebo přijmout [ji] příznivě z vašich rukou? Řekli jste: Kvůli čemu [O čem to mluvíš?] Protože Hospodin vydal svědectví mezi tebou a mezi ženou tvé mladosti, kterou jsi opustil. Ona byla tvou společnicí a ženou tvé smlouvy (ženou [podle] tvé smlouvy, ženou, [která byla] tvou smlouvou [s Bohem], žena, která [patří] ke tvé smlouvě [s Bohem]). [A zůstal vůbec někdo] jiný, [kdo tak] nečiní? [Jenom] zbytek [lidu] jeho pneuma (ducha, vnitřní bytosti, charakteru, postoje, mysli, vůle, dechu, větru). A řekli jste: Co jiného než potomstvo hledá (vyžaduje, touží) Bůh? Střežte se ve svém pneumu [nenechte se obelstít] a ženu své mladosti neopouštěj. Ale jestliže až tak nenávidíš (zavrhuješ, se odcizuješ), že propustíš (vyženeš, odeženeš, začneš vyhánět) [svou ženu], pak bezbožnost (neuctivost, bezpráví) přikryje tvé myšlenky, praví Hospodin. Chraňte se tedy ve svém pneuma a v žádném případě neopouštějte [své ženy].
3. kapitola (posunuta překladem o odstavec nahoru)
A teď vy, kdo popouzíte (dráždíte, provokujete) Boha svými logois (slovy, řečmi, rozumy, účty, zákony). A říkáte: „V čem jsme ho popudili?“ Tím, že říkáte: Každý, kdo činí zlé (bezbožné, zhoubné, zvrácené, neužitečné, bezcenné), je dobrý (krásný, užitečný, čestný) v očích Hospodina, a v takových má zalíbení. Nebo [také říkáte]: kde je Bůh spravedlnosti?“
Hle, já posílám svého posla, on bude bdít (dohlížet, vyhlížet) na cestu (směr, způsob) před mou tváří (mou přítomností, v mé službě, autoritě). Náhle přijde do své vlastní Svatyně Hospodin, kterého vy hledáte, a (-) posel smlouvy (závěti, zřízení, ústavy, diktátu), kterého vy si přejete (chcete, po kterém toužíte). Hle, přichází (blíží se), praví Hospodin Vševládnoucí. A usadí se jako ten, kdo taví a očišťuje jako stříbro a jako zlato, očistí syny Léviho, vylije je jako zlato a jako stříbro. Budou Hospodinu [jako] ti, kteří přinášejí oběť ve spravedlnosti. Opět se bude líbit Hospodinu oběť Judy a Jeruzaléma, jako za dnů [budoucího] věku a jako za let předešlých.
A, [nikdo mi v tom nezabrání], předstoupím před vámi k soudu! A budu svědek rychlý (pohotový, připravený, neodkladný) proti kouzelníkům! A proti cizoložnicím! Proti těm, kdo přísahají v mém ónomu (jménu, pověsti, slávě, reputaci, autoritě, charakteru, v mé samotné existenci) lživě (na základě lži, kvůli lži, v rámci klamu, vědomém podvodu)! Proti těm, kdo zadržují mzdu nádeníkovi! Proti těm, kdo utlačují vdovu! A těm, kdo utiskují sirotky! Kdo ohýbají (odchylují, odstupují) právo cizinci! A těm, kdo se mě nebojí! praví Hospodin Vševládnoucí. Protože ego eimi (já jsem) Hospodin, váš Bůh, a nezměnil jsem se, a vy, synové Jákobovi, mi nejste vzdáleni [nejste ode mne daleko].
Od doby, kdy vaši otcové [činili] nepravosti (bezpráví, křivdy, nespravedlnosti), jste se [i vy] odchýlili od mých ustanovení a nezachovávali jste je. Navraťte (Obraťte )se ke mně a já se navrátím (obrátím) k vám, praví Hospodin Vševládnoucí. Ale vy jste řekli: V čem se máme navrátit (obrátit)? Zda oklame člověk Boha (Zdali člověk zaútočí na patu Boha)? Vždyť vy mě klamete. A říkáte: V čem jsme tě oklamali? V desátcích a prvotinách – ty jsou (stále) u vás. Hledíte a hledíte. Vy mě klamete. Národ je [tím] dovršen (zničen, vyčerpán). [Copak je národ u konce?]
[Prý] jste přinesli všechna desátková dávkování do pokladnic, a v jeho oikois (domě, rodu, rodině, domácnosti, majetku, chrámu, vztahu [k vám]) bude to, o co ho okrádáte (co mu zadržujete, jeho kořist, lup, výpalné). Vyzkoušejte tedy, praví Hospodin Vševládnoucí, zda vám neotevřu stavidla nebes a nevyleji na vás své požehnání až do naplnění. Zda rozkáži vám pro pokrm, zda skutečně nezničím váš plod země, zda určitě nezničím plod vaší země. Zda vás budou vás nazývat blahoslavenými (šťastnými, požehnanými, spokojenými) všechny národy. Protože [tehdy, v tom případě] budete zemí chtěnou (oblíbenou, žádoucí, zaslíbenou, vysněnou), praví Hospodin Vševládnoucí.
Obtížili (Rozesmutnili) jste mě svými logos (slovy, řečmi, rozumy, účety, zákony), praví Hospodin. A řekli jste: V čem jsme proti tobě promluvili pomlouvačně (hanlivě, V čem jsme tě osočili)? Řekli jste: Zbytečný (bezcenný, marný) je ten, kdo slouží Bohu. A jaký užitek [máme z toho], že jsme střežili (dodržovali) jeho ustanovení (ochranná nařízení, střežené věci, objekty, míst) a že jsme chodili jako žebráci (prosebníci, kajícníci) před tváří Pána Vševládnoucího? Nyní blahoslavíme (závidíme, považujeme je za požehnané) [lidi] cizích [bohů, jiné víry, odcizených Bohu]. Sílí (prosperují) ti, co činí nepravosti, co odporovali (vzbouřili se, postavili se proti) Bohu a přesto byli spaseni (ochráněni, zachování při životě).
Tento rozhovor spolu vedli ti, kdo se bojí (obávají se o, mají ohledy k) Hospodina, každý ke svému bližnímu, a Hospodin pozorně naslouchal a slyšel – a byl napsán pamětní svitek před ním pro ty, kdo se bojí Hospodina a mají bázeň (dobře se drží) k jeho ónomu (jménu, pověsti, slávě, reputaci, autoritě, charakteru, charakterizaci, samotné osobě). Budou mi, praví Hospodin Vševládnoucí, k vlastnictví (ve speciální držbě) v den, který já činím (připravuji, způsobují). Vyberu (zvolím, oddělím jako [cenné], převezmu do vlastnictví jako poklad) si je, jako si člověk vybýrá svého syna, který mu slouží. Obrátíte (Navrátíte) se a uvidíte rozdíl mezi spravedlivým a bezzákoným, mezi tím, kdo slouží Bohu, a tím, kdo mu neslouží.
Neboť hle, den Hospodinův přichází (se blíží), spalující jako pec, a spálí je. Budou všichni cizí a všichni činitelé nepravosti jako plevy a zapálí je ten přicházející den, praví Hospodin Vševládnoucí. Nebude ponechán z nich kořen ani ratolest. A vyjde vám, těm, kdo se bojíte (máte obavy o, máte ohledy k) mého ónoma, slunce spravedlnosti, a uzdravení bude v jeho křídlech. A vyjdete ven a budete skákat jako telata rozvázaná z pout. Pošlapete bezbožné, protože budou popelem pod chodidly vašich nohou v den, který já činím,“ říká Hospodin Vševládnoucí.
A hle, já posílám vám Eliáše (=Můj Bůh je Hospodin) Tesbitého (=přistěhovalce?), dříve než přijde den Hospodinův, ten veliký a zjevný. Který navrátí (obrátí) srdce otce k synovi a srdce člověka k jeho bližnímu, aby nepřišel a nezasáhl zemi naprostým zničením. Pamatujte na zákon (tóru, pravidlo, normu, učení) Mojžíše (=Vytažený), mého služebníka, tak jak jsem mu přikázal na Chorébu (=Místě vyprahlosti) pro všechen Izrael (bojuje Bůh) – na ustanovení (příkazy, rozhodnuti) a na právní nařízení (zákonné předpisy, činny zákona, exekuce).
