Joel - Hospodin je Bůh.
3. 8. 2025
HOSPODIN JE BŮH
1. kapitola
Logos (slovo, řeč, rozum, smysl, účet, zákon, Bůh Syn) Hospodinovo, které se egéneto (stalo, přihodilo, vzniklo, začalo existovat,bylo dáno, vstoupilo v platnost, naplnilo se) k Joelovi (Hospodin je Bůh) synu Bathúélovu (přebývá Bůh).
Slyšte nyní toto, starší (presbyteři), a pozorně naslouchejte (nastavte ucho) všichni obyvatelé země. Stalo se něco takového za vašich dnů, nebo za dnů vašich otců? O nich vypravujte svým synům, a vaši synové svým synům, a jejich synové dalšímu pokolení. Co zůstalo po housence, to sežrala kobylka, a co zůstalo po kobylce, to sežral brouk, a co zůstalo po brouku, to sežrala plíseň. Probuďte se, opilci, ze svého vína, a plačte, bědujte všichni, kdo pijete víno až k opilosti (opojení), protože z vašich úst byla odňata radost (dobrá mysl, uvolněná nálada) a veselí (potěšení, oslavy).
Neboť národ (vojská síla, [mračno hmyzu]) vystoupil proti mé zemi, silný a nesčíslný (nespočítatelný); jeho zuby jsou zuby lva a jeho stoličky jsou lvíčete. Ustanovil (vydal, rozhodl, učinil) mou vinnou révu k záhubě a mé fíkovníky k rozlámání. Zatímco je zkoumal, důkladně je prozkoumal a odhodil, zbavil bílé kůry její ratolesti. Réva uschla a fíky se zmenšily; granátové jablko, palma a jabloň – všechna polní dřevina uschla, protože synové lidí zahanbili (ponîžili, zničili pověst) veselí.
Opásejte se a bijte se do prsou, kněží, naříkejte vy, kdo sloužíte u oltáře; vstupte, spěte v žíních, služebníci Boží, protože oběť a úlitba se zdržela (zanikla, ztratila se) z oikois (dům, rod, rodinu, domácnost, majetek, chrám, Boží lid, vztah) vašeho Boha. Posvěťte půst, vyhlaste shromáždění, svolejte starší, [svolejte i] všechny obyvatele země, do oikois vašeho Boha, a volejte k Hospodinu vroucně (vytrvale).
„Běda, běda, běda nad tím dnem. Protože blízko je den Hospodinův, a [ten] přijde jako trápení za trápením. Před vašima očima byly pokrmy vyhlazeny z oikois vašeho Boha, radost i veselí. Jalovice se zmítaly u svých jeslí; sklady zmizely, viné lisy byly zpustošeny, neboť obilí uschlo.
Začni naříkat ke mně kvůli nevěstě, oděné žíněným rouchem kvůli svému muži, tomu panenskému. Odebrána (Odstraněna, Odnesena pryč) byla oběť a úlitba z domu Hospodinova; naříkejte, kněží, sloužící u oltáře! Neboť ztrápená (zdeptaná) jsou pole; ať truchlí země, neboť ztrápeno je obilí, vyschlo víno, ubylo oleje. Vyschli [Jsou na suchu] rolníci; naříkejte, hospodáři, kvůli pšenici a ječmeni, neboť zahynula sklizeň z pole. Co si uskladnîme (odložíme stranou) pro sebe? Zaplakala stáda volů, protože pro ně nebyla pastva, a stáda ovcí zmizela.
K tobě, Hospodine, budu volat, neboť oheň strávil krásná místa pustiny a plamen zapálil všechna dřeva pole. I zvěř pole vzhlédla k tobě, neboť vyschly proudy vod, a oheň strávil krásná místa pustiny (pouště, osamění).
2. kapitola
Zatroubte polnicí na Siónu, vyhlaste [poplach] na mé svaté hoře, ať se znepokojí (zpanikaří) všichni obyvatelé země, protože Hospodinův den je zde, protože je v [bezprostřední] blízkosti. Den tmy a temnoty, den oblaku a mlhy (závoje). Jako se jitřní svit rozlévá po horách, [tak přijde] lid mnohý a silný (tvrdý, mocný). Jemu podobný nebyl od věku a po něm nebude přidán až do let [z] pokolení [na] pokolení. Před ním oheň stravující, a za ním plamen se vzněcující. Jako zámecká zahrada přepychu (jemnosti, rozkoše, potěšení) [je] země před jeho tváří, a za ním pustina zkázy. Nikdo nebude zachráněný [z jeho rukou] [nikdo mu neuteče].
Jako zjevení koní je jejich vzhled, jako jezdci, tak budou pronásledovat. Jako se valí (poskakuje, vybuchuje) zvuk vozů na vrcholcích hor, jako zvuk plamene ohně, který pohlcuje slámu, jako početný a silný lid, který se řadí k boji. Od jeho tváře (jeho přítomnosti, jeho služebníků) budou rozdrceny národy; každá tvář bude jako popálenina od hrnce. Nikdo z nich se od svého bratra se neodchýlí, zatíženi svými zbraněmi budou pochodovat, i když padnou pod svými střelami (střelami [nepřátel, ktere ucítí ve] svém [těle]), nezahynou. Na město se vrhnou, po hradbách poběží, do domů vylezou a skrze okna vniknou jako zloději. Před jejich tváří se zachvěje země a zatřese se nebe, slunce i měsíc zatemní a hvězdy zatmí své světlo.
A Hospodin vydá svůj hlas před tváří svého vojska, neboť velmi veliký je jeho tábor, neboť mocné jsou skutky jeho logón (slov, řečí, rozumů, účtů, zákonů). Neboť veliký je den Hospodinův, veliký a velmi slavný (mocně zjevený).
Kdo bude k němu způsobilý (kdo v něm obstojí, kdo se na něj dostatečně připravil)? Nyní, praví Hospodin, Bůh váš: Obraťte se (Navraťte se) ke mně z celého svého srdce, a to v postu, v pláči a v nářku. Roztrhněte svá srdce, a ne svá roucha, a obraťte se (navraťte se) k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milosrdný a soucitný, shovívavý a mnohomilostivý a litující zlého (trestu, výchovy).
Kdo vî, možná se obrátí (navrátí), bude metanojovat (jednat na základě nového poznání, nově prožité zkušenosti, nového vztahu) [k nám] a zanechá za sebou požehnání. [Tak tedy přinesme novou] oběť a úlitbu Hospodinu, našemu Bohu. Zatrubte na polnici na Siónu, posvěťte půst, vyhlaste shromáždění k uzdravení. Shromažďte lid, posvěťte shromáždění, vyberte (zvolte, vyvolejte) starší (pesbytery), shromažďte nemluvňata sající prsa; ať vyjde ženich ze své ložnice a nevěsta ze své svatební komnaty. Mezi předsíní a oltářem budou plakat [ať pláčí] kněží, ti, kdo slouží Hospodinu, a [ať] řeknou: Slituj se, Hospodine, nad svým lidem a nevydávej své dědictví potupě, aby nad nimi panovaly národy, aby se mezi národy neříkalo: Kde je jejich Bůh?
A vzbudil [svou] zélost (horlivost, žárlivost, vášeň, žár, zápal, vnitřní pohnutí, vnitřní vůli, motivaci, charakter) Hospodin pro zemi svou, a slitoval se (ušetřil, měl soucit, zadržel provedení rozsudku) nad lidem svým. A odpověděl Hospodin a řekl svému lidu: Hle, já posílám vám obilí a víno a olej, a nasytíte se jimi. A nedám vás už více k potupě (hanbě, výsměchu, k šikaně). mezi národy. toho od severu odeženu od vás a vyženu ho do země bezvodou, a zatlačím jeho tvář k moři prvnímu a jeho záda k moři poslednímu. A vystoupí jeho hniloba a vystoupí jeho smrad, protože zveličil (zvětšil, vychváli) svá díla (práci, výkon) [protože to přehnal].
Vzmuž se (buď statečná, rozvesel se), země, raduj se a jásej, neboť Hospodin učinil veliké (prokázal autoritu, rozšířil moc, se oslavil), aby tvořil (konal). Vzmužte se, zvířata pole, neboť vypučela pole pustiny, strom přinesl svůj plod, vinná réva a fíkovník vydaly svou sílu. A vy, děti Siónu, radujte se a veselte se v Hospodinu, vašem Bohu, protože vám dal pokrmy k spravedlnosti a sešle vám déšť raný i pozdní (jarní i podzimní), tak jako předtím. Naplní se mlaty obilím a přetekou lisy vínem a olejem. A odplatím vám za léta, která sežrala kobylka, a brouk, a plíseň, a housenka, má moc veliká, kterou jsem poslal na vás.
Najezte se, vy, kteří jíte, a nasytíte se. Budete chválit jméno Hospodina, svého Boha,
za divy, které učinil s vámi. Nikdy nebude zahanben můj lid navěky. Poznáte (prožijete na vlastní kůži, navážete nový vztah [na základě uvědomění]), že já jsem uprostřed Izraele, já Hospodin, váš Bůh, a není kromě mne. Nebude už nikdy zahanben všechen můj lid navěky.
3. kapitola
Stane se po těchto věcech, že vyleji ze svého Pneuma (ducha, vnitřní bytosti, charakteru, postoje, mysli, vůle, dechu, větru) na každé tělo (maso, přirozenost, smrtelnost). Budou prorokovat vaši synové a vaše dcery, vaši starci budou snít sny, vaši mládenci (mladí lidé) budou vídat vidění. Také na otroky (služebníky) a na otrokyně (služebnice) v oněch dnech vyliji ze svého Pneuma. Dám znamení (zázraky) na nebi a na zemi: Krev, oheň a dýmovou páru. Slunce se obrátí v temnotu a měsíc v krev, dříve než přijde den Hospodinův. [Den] veliký a slavný (zjevený, viditelný [všem]).
A stane se, že každý, kdo by vzýval Ónoma (jméno, pověst, slávu, reputace, autoritu, charakter, charakterizaci, samotnou osobu) Hospodina, bude zachráněn, protože na hoře Sión (=pevnost, pamětní kámen) a v Jeruzalémě (=městě pokoje) bude ten, kdo unikl, podle toho, jak řekl Hospodin. Zvěstují (evangelizují, přináší dobrou zprávu) ti, které Hospodin povolal (přivolal).
4. kapitola
Neboť hle, v oněch dnech a v onom kairos (správná chvíle, vhodný čas, čas rozhodnout se, příznivé období, čas, kdy jedná Bůh k) , kdy navrátím zajetí Judy (chvály Hospodinu) a Jeruzaléma (města pokoje). Shromáždím všechny národy a přivedu je do údolí Jóšafat (Hospodin soudí) a budu se s nimi tam soudit (povedu spor, vynesu rozsudek) kvůli svému lidu a dědictví svému, Izraeli (bojuje Bůh), které rozptýlili mezi národy a mou zemi si rozdělili (roztrhali, rozparcelovali). Že na můj lid vrhali losy, a dávali chlapce nevěstkám (za nevěstky, [dělali si z chlapců nevěstky]) a dívky prodávali za víno [za opojení, rozkoš, potěšení] a pili.
A co vy mně, Týre (=skálo) a Sidóne (=místo lovu) a celá Galileji (=okruhu) cizích (národů)? Snad mi neodplácíte (nesplácite) odplatou (splátkou), anebo snad chováte zášť proti mně (si myslíte, ze jsem Vám ukřivdil)? Rychle a velmi brzy vrátím vaši odplatu (splátku) na vaše hlavy. Protože jste vzali (ukradli) mé stříbro a mé zlato a vnesli (vložili) jste mé vybrané a vzácné [poklady] do svých chrámů, syny Judy a syny Jeruzaléma jste prodali synům Řeků, aby jste je vypudili z jejich území, hle, já probudím (povzbudím, pozdvihnu) je z místa, kde jste je prodali a odplatím vaši odplatu na vaše hlavy. Vydám (Odevzdám) vaše syny a vaše dcery do rukou synů Judových a ti je vydají do zajetí (otroctví, deportace) národu vzdálenému, neboť Hospodin promluvil.“
Vyhlašte (Rozkažte) toto mezi národy, posvěťte válku (boj, nepřátelství), probuďte (povzbuďte) bojovníky, přistupte (sešikujte) a vystupujte všichni muži boje. „Překovejte svá radla v meče a své srpy v oštěpy; ať slabý (bezmocný, neschopný, nezdatný) řekne: ‚Silný jsem já!‘ Shromažďujte se a vstupujte, všechny národy vůkol, a shromážděte se tam. Ať i mírný (tichý, pokorný, nebojovný) se stane bojovníkem (tím, kdo vede boj).
Ať jsou vzkříšeni (povstanou, jsou probuzeni, jsou vyburcováni) a ať vystoupí (vystoupají) [ze hrobů] všechny národy do údolí Jósafátova, neboť tam zasednu (se ustanovil), abych rozsoudil (rozlišil, oddělil, vykonal soud) všechny národy kolem dokola. Vyšlete srpy, protože přistoupil čas vinobraní. Vejděte, šlapejte, protože lis je plný, přetékají kádě, neboť se rozmnožily jejich zla (špatnosti, zločiny). Zvuky (Ozvěny, Vřavy) zazněly (ozvaly, v údolí soudu, neboť blízký (na dosah) je den Hospodinův v údolí soudu. Slunce a měsíc zatemní (ztratí světlo) a hvězdy pohasnou (zmizí) své světlo (svůj jas, září).
A Hospodin ze Siónu vykřikne a z Jeruzaléma vydá svůj hlas, zatřese se nebe i země. Hospodin ušetří svůj lid a posílí (upevní) syny Izraele. Poznáte (Prožijete, Navážete vztah), že já jsem Hospodin, váš Bůh, který přebývá na Sijónu, na mé svaté hoře. A bude Jeruzalém svatým městem a cizinci (ti jiného rodu) již více skrze něj neprojdou.
Bude v onen den: Na hory budou kapat sladkosti (sladká šťáva), a hory potečou mlékem, všechna údolí Judy budou plynout vodami. Pramen vyjde (vytryskne) z domu Hospodinova a bude zavlažovat potok rákosí (Šittím =akkátu). Egypt (Chrám duše boha Ptaha) bude k záhubě (ke zmizení, vyhlazení) a Edom bude v pustinou zpustošené pole za nepravosti (nespravedlnosti) synů Judových (nepravosti spáchané na synech Judy). Za to, že vylévali nevinnou krev na jejich zemi. Judsko bude až na věčnost obýváno, a Jeruzalém po pokolení pokolení. Potrestám (Pomstím, Vykonám spravedlnost za) jejich krev, a jistě neosvobodím (nesprostím vinny, neodpustím); a Hospodin bude přebývat na Sionu.
