Bohu a světu

20. kapitola

A odtud se pohnul Abraham do země směrem na jih a usadil se mezi Kádešem (=Svatým) a Šúrem (=Hraniční opevnění) a pobýval jako cizinec (host) v Geraru (=Místo cizinců). Tehdy řekl Abraham o Sářře, té ženě své, že sestra má je. Neboť bál se (dostal strach) říci, že žena má je, aby ho snad nezabili ti muži toho města kvůli (skrze) ní. I poslal Abímelek, král Geraru, [posly] a vzal (přijal, uchopil, převzal, získal) tu Sárru. Ten  Bůh přišel (vstoupil, vešel) k Abimelekovi (=Otec král) ve snu té noci a řekl: Hle, odumíráš kvůli té ženě, kterou jsi vzal (~).  Tato teď (=tehdy) sdílí [svůj] život (spolužije, spolubydlí, spolu [tvoří] jedno oiko = jeden domov) [s jiným] mužem. Abimelek se jí však (tehdy, [nikdy]) nedotkl (nepřišel s ní do styku, nezačal dotýkat) a řekl: Hospodine, zahubíš (zničíš, ztratíš, usmrtíš) národ (kmen, třídu, geng) nevědomý (nechápavý, pomílený) a dikajon (spravedlivý, čestný, žijící podle Boží vůle, jsoucí v právu, konající podle zákona, ospravedlněný)? Což mi on sám neřekl Je to má sestra? A ona mi také řekla: ‚Je to můj bratr. V čistém (umytém, nezkaženém) srdci (vůli, víře, úmyslu, cítění) a v dikajosyné (spravedlnosti, oprávněnosti, zákonnosti, souladu s [Božím] řádem) rukou jsem toto učinil (způsobil, ustanovil, složil).

Ten Bůh mu řekl ve snu: I já jsem gnónknul (poznal prožitkem, prožil na vlastní kůži, mám důvěrný vztahu [ke tvému sdělení]), že jsi toto učinil(~) v čistém (~) srdci (~). Ušetřil jsem (Zadržel jsem se, Smiloval jsem se) tě [pro] to nehamartionění (neprovinění, nezhřešení, nepominutí smyslu [manželství a tím existence], nezbloudění, neskutek proti [Božímu] řádu, proti [Boží] vůle) se vůči (=dovnitř) mně [Ušetřil jsem tě [OD] toho nehamartionění]., kvůli tomu [že] jsem ti nedal svobodu [=nepropustil, nepustil, neodpustil, nenechal tě jít] dotknout (~) se jí. Nyní tedy (=tehdy) vrať (odevzdej, splať, propusť) tu ženu tomu člověku (muži), protože je prorokem. Bude se modlit (prosit, přáť si) za tebe a budeš žít. Jestliže ji teď (=tehdy) nevrátíš (~), gnóthni (poznej prožitkem, prožij na vlastní kůži, navázovaš důvěrný vztah [se skutečností), že odumřeš ty i všechno to tvé. 

A tak Abímelek vstal (vyšel) časně ráno, zavolal (povolal, nazval, svolal)  všechny ty chlapce (služebníky, lidi pod svou autoritou, otroky, dvořany)  své a mluvil všechna ta slova tato do těch jejich uší. Velmi se báli v té chvíli (tehdy) všichni lidé. Abimelek zavolal (~) Abrahama a řekl mu: Co jsi nám to učinil (~)? Copak jsme proti tobě zhamartiovali (zhřešili, pominuli smysl [existence], zbloudili, učinili skutky proti [Božímu] řádu, proti [Boží] vůle), že jsi přivedl na mne a na to království mé velikou hamartia? Skutek (Dílo, Čin, Práce, Výsledek práce),  ten, který nikdo neučiní, jsi učinil se mnou. Abimelek zrovna tehdy řekl Abrahamovi: Co jsi viděl, že jsi to učinil? 

Abraham na to řekl: Protože jsem [si] řekl: Třeba není theosebeia (vědomá bázeň před Bohem, ohledy k Bohu, poslušnost Bohu)  na tom místě tomto, takže (=a) mne zabijí kvůli té ženě mé. A protože je opravdu mou sestrou, z otce, ale ne z matky, egénethé (stala, přihodila, vznikla, začala existovat, byla dána, vstoupila v platnost, naplnila se) se mi tehdy ženou (manželkou, ne-pannou) [=do ženy]. Egéneto se v ten čas (=tehdy), když mne Bůh vyvedl z oika (domu, rodu, rodiny, domácnosti, majetku, čeledi, vztahu) toho otce mého, že jsem jí řekl: Tuto dikajosyn mi učiň (~). V každém místě, kamkoli přijdeme, řekni o mně, že je to můj bratr. 

Abímelek vzal (~) tisíc dvojdrachen [mzda za pět a půl let služby], ovce a telata, i chlapce (~) a dívky (služebnice, otrokyně, ženy pod autoritou). [To vše] [=A je] dal (udělil, svěřil, odevzdal)  tomu Abrahamovi. Takhle (=a) mu vrátil (~)  Sárru, tu ženu jeho. A řekl Abímelek tomu Abrahamovi: Hle, ta země má je před tebou. Kdekoliv by se ti líbilo (vyhovovalo, zîskalo tvou přízeň, tam se usídli (přebývej, usaď se, trvale žij). Té Sářře pak řekl: „Hle, dal(~) jsem tisíc dvojdrachen [~] tomu bratru tvému. To bude tobě k (dovnitř) poctě (cti, úctě, hodnotě, odměně) té tváře tvé i všem [ženám], které jsou s tebou. Takže (=a) ve všem mluv pravdu (žij v pravdě, otevřeně, ne ve skrytu).

Tehdy se pomodlil [začal se modlit] Abraham k tomu Bohu. A tak (=a) uzdravil ten Bůh toho Abímeleka a tu ženu jeho a ty dívky jeho, že (=a) rodily. Neboť zavřením (uzamčením, sevřením, znemožněním přístupu) uzavřel (~) Hospodin zvnějšku (=směrem dovnitř) každé lůno v tom oiku Abímelekově, kvůli Sářře, té ženě Abrahamově.

21. kapitola

A  navštívil (postaral se, dohlédnul na, zkontroloval) Hospodin Sárru, jak (podle) řekl. Učinil  (způsobil, ustanovil, složil) Hospodin Sářře, jak (~) promluvil. Takže počala, porodila Sárra tomu Abrahamovi syna v (ke, dovnitř, uvnitř) tom stáří, v (~) tom kairu  (správné chvíli, vhodném čase, určeném čase, příznivém  období), jak (podle) k němu promluvil Hospodin. Nazval (Zavolal, Povolal, Pojmenoval) Abraham ónoma (jméno, pověst, sláva, reputace, autorita, charakter, charakterizace, samotná osoba)  toho syna svého toho genomenutí (staní, vzniku, začátku existence, bytí dán, vstup v platnost, naplněním)  svého [on se genomenoval narozením Izáka, on genomenoval narození Izáka], kterého mu porodila Sárra, Izák. V určenou dobu [=Tehdy], toho osmého dne, obřezal Abraham Izáka, jak (=podle) mu přikázal ten Bůh. Tehdy byl Abraham [stár] sto let, když se mu egénetoval (stal, přihodil, vznikl, začal existovat,byl dán, vstoupil v platnost, naplnil)  Izák, ten syn jeho. Taktéž (=Tehdy) Sárra řekla: Smích mi učinil (~) Hospodin. Neboť kdokoli to uslyší, bude se se mnou radovat (bude sdílet mou radost, připojí se k mé radosti). Dále (=A) řekla: Kdo oznámí (ohlásí, sdělí) tomu Abrahamovi, že Sára kojí chlapečka (dítě, chlapce pod výchovou, autoritou), že jsem porodila syna v tom stáří svém!

A chlapeček vyrostl (zesílil, začal sílit)  a byl odstaven od mléka (kojení). Abraham učinil (~) velikou hostinu (přijetí, slavnost, pohostinnost) ten den, kdy byl Izák, ten syn jeho, odstaven od mléka (~). Když tehdy Sára uviděla toho syna Hagar, té Egypťanky, který se egénetoval tomu Abrahamovi, jak si hraje (dovádí, veselí se, [eroticky] laškuje, vysmívá se) s Izákem, tím synem jejim, řekla tomu Abrahamovi: Vyžeň (Vyhoď, Vyluč, Vyvrhni) tu dívku (služebnici, otrokyni, ženu podléhající autoritě) tuto a toho syna jejího, neboť nezdědí (neobdrží podíl) ten syn té dívky (~) této s tím synem mým, [s] Izákem. Ale (tehdy) velmi [příliš] tvrdé (drsné, bezcitné, obtîžné) se zjevilo (ukázalo, objevilo, došlo mu)  to slovo před Abrahamem kvůli tomu synu jeho.

Řekl na to ten Bůh tomu Abrahamovi: Ať ti to slovo není tvrdé (~) kvůli tomu chlapečkovi (~) ani kvůli té dívce (~). Ve všem, co ti řekne Sárra, poslouchej její hlas, neboť v Izákovi bude nazváno (~)  tvé semeno (potomstvo, potomek). Také (=a) syna té dívky této učiním (~) velikým národem (kmenem, třídou, gengem), protože je tvé (patřící k tobě) semeno (~). Nazítří (=tehdy) Abraham vstal časně ráno a vzal (sebral, přijal, dostal) chleby a měch s vodou a dal (daroval, udělil, ustanovil) Hagar a položil na to rameno, [všechny věci] a chlapečka a poslal ji pryč (vyslal, propustil, oddělil se) [rozvedl se s ní]  [rytmus spojek “a” zde vyjadřuje naléhovost a tíží okamžiku, nemáme interpunkční znaménko, jak to zaznamenat]. 

Když pak odešla (vzdálila se, odcestovala), bloudila (odchýlila se, byla svedena z cesty, zmatena, mýlila se, uvedena v omyl) po pustině (poušti, neobydlené oblasti) při (podél) tom prameni (studni, jámě) Přísahy. Tehdy se vyčerpala (došla,  ubyla) ta voda z toho měchu a odhodila chlapečka (~) pod jednu (nějakou) jedli. Když následně poodešla (~), posadila se naproti němu, z dálky asi na dostřel (zásah, střelu, hod, vrh)  luku. Řekla totiž: Rozhodně bych se nedívala na tu smrt toho chlapečka svého. A posadila se naproti němu. Tehdy chlapeček, jak hlasitě vykřiknul (zvolal vzhůru),  plakal. V té chvíli ten Bůh vyslyšel (naslouchal, odpověděl) ten hlas toho chlapečka z toho místa, kde bylo. A tak (=a). anděl toho Boha zavolal na tu Hagar z toho nebe a řekl jí: Co je ti, Hagar? Neboj se, neboť ten Bůh uslyšel (zaslechl, naslouchal) ten hlas toho chlapečka tvého z toho místa, kde je. Povstaň, vezmi (~) toho chlapečka a pevně ho drž (uchop, ovládni) tou rukou svou, neboť z něj učiním (~) veliký národ (~). A ten Bůh otevřel ty oči její! Spatřila studnu (~) vody živé! Šla! Naplnila (Občerstvila) ten měch vodou! Napojila toho chlapečka! A ten Bůh byl s tím chlapečkem. On rostl (~) a sídlil (přebýval, žil) v té pustině (~). Egéneto se lukostřelcem. Sídlil (~) v pustině (~) Faran (=přívětivý kraj), ta matka mu vzala (~) ženu z egyptské země.

Tehdy, v oné době, se egéneto, že řekl Abímelek, Ochozath (=Majetek, Věrný spojenec), ten rádce jeho pro spojenectví (důvěrník, ceremoniář, velitel tělesné stráže, =”průvodce nevěsty, ženichův přítel”) a Fikol (=Mluvčí), ten vrchní velitel toho vojska (zástupu, sil, moci) jeho, k Abrahamovi: Ten Bůh [byl, je, bude] s tebou ve všem, co činíš (~). Proto mi nyní přisahej při tom Bohu, že mi neučiníš adikiu (bezpráví, nespravedlnost, nezákonnost, křivdu, zlo), ani tomu semeni (potomku, potomstvu) mému, ani tomu ónomu mému, ale podle té dikajosyné (spravedlnosti, oprávněnosti, zákonnosti, souladu s [Božím] řádem), kterou jsem učinil s tebou, tak budeš činit se mnou i s tou zemí, v níž jsi přebýval jako cizinec (=mimo svůj domov). 

Abraham řekl: Já přísahám. A Abraham pokáral (usvědčil, obvinil) toho Abímeleka kvůli těm pramenům (~) té vody, které si přivlastnili (zabrali, vzali si, odstranili) ti chlapci (služebníci, otroci, muži podléhající autoritě) [dvořané, vojáci, poddaní] toho Abímelka. Abímelek mu řekl: Neegnul (nepoznal prožitkem, neprožil na vlastní kůži, nemám [s tím] nic společného, nemám [k tomu] žádný vztah) jsem, kdo tuto věc učinil (~), ani tys mi to neoznámil (nezvěstoval, neposlal posla), ani jsem o tom neslyšel, až (=ale) dnes. Abraham vzal (~) ovce a telata a dal (~) je Abímelekovi. Oba ustanovili (uzavřeli, sjednali) vzájemnou (rovnocennou, oboustranou) smlouvu (diktát, písemnou vůli, zřízení). A Abraham postavil (ustanovil, zřídil, vztyčil)  sedm jehňat z ovcí samostatně (stranou, odděleně, jednotlivě).

Abímelek řekl tomu Abrahamovi: Co znamená těch sedm jehňat z těch ovcí těchto, které jsi postavil (~) samostatně (~)? Abraham řekl: že těch sedm jehňat těchto přijmeš (vezmeš si, obdržíš) ode mne, aby mi byly na (=dovnitř) svědectví (důkaz, doklad, památka, zpřítomnění), že jsem já vykopal ten pramen (~). Proto slavnostně pojmenoval (přidělil ónoma) to ónoma toho místa onoho „Pramen přísahy“, protože tam vzájemně (~) přísahali.

Takto (=a) ustanovili (uzavřeli) smlouvu (~) u pramenu (~) přísahy. I (=a) povstal Abímelek, Ochozath, ten jeho rádce ~ (~)  a Fikol, ten vrchní velitel toho vojska (~) jeho, a navrátili (obrátili) se do země Filištínů (=Přistěhovalců, Vetřelců). Abraham zasadil [zoral] pole (ornou půdu) u toho Pramenu té přísahy a tam vzýval (dovolával se, uctíval, modlil se) to ónoma Hospodina, Boha [tohoto, budoucího] Věku. Tehdy přebýval ~ (~) Abraham v té zemi těch Filištínů po mnohé dny.

22. kapitola 

A egéneto (stalo, přihodilo, vzniklo, začalo existovat,bylo dáno, vstoupilo v platnost, naplnilo se)  se po těch slovech (výrocích, událostech, činech) těchto, že ten Bůh učil-prožitkem (zkouškou, zkušeností) toho Abrahama a řekl mu: Abrahame, Abrahame. On na to řekl: Hle (Podívej se), já. Řekl: Vezmi (Uchop, Přijmi) toho syna svého, toho agapetovaného (milovaného nepodmíněnou, nezištnou, činnou láskou, láskou rozhodnutí, vůle), toho, kterého jsi agapoval, Izáka. Jdi do té země, té vyvýšené (vysoké, vznešené, pyšné) a obětuj (vynes, předlož) ho tam jako zápalnou oběť, na jednom [vrcholku] z těch hor, které ti řeknu (ukážu, označím, sdělím).

Tehdy když vstal (povstal, začal konat, probudil se) Abraham to ráno, osedlal (=naložil na) toho osla svého. Vzal (~) s sebou také (=tehdy) dva chlapce (služebníky, otroky, muže podléhající autoritě) a Izáka, toho syna svého a naštípal dřevo pro zápalnou oběť. Vstal a vydal se. A tak (=A) přišel na to místo, o němž mu ten Bůh řekl, toho dne, toho třetího. Když Abraham pozvedl (rozhlédl se, prohlédl) ty oči, uviděl to místo zdaleka. Řekl Abraham těm chlapcům (~) svým: Zůstaňte (=Posaďte se, Odpočiňte si) zde s tou oslicí. Zatím (=tehdy) já a chlapeček (dítě, chlapce pod výchovou, autoritou), půjdeme dál až tam. A když se pokloníme (poklekneme, uctíme), vrátíme (obrátíme, otočíme) se k vám. V ten čas (=tehdy) vzal (~) Abraham to dřevo pro tu zápalnou oběť a vložil (položil, umístil) je na Izáka, toho syna svého,a vzal také (=tehdy) ten oheň do ruky i ten nůž (meč, dýku, zbraň). Šli ti dva vedle [sebe] (spolu, současně, zároveň). 

Tehdy řekl Izák Abrahamovi, tomu otci svému, když řekl: Otče. Ten na to (=tehdy) řekl: Co je, dítě? Promlouvá: Hle (Podívej), ten oheň i to dřevo, kde je ten beránek do té zápalné oběti? Abraham pak řekl: Ten Bůh si sám vyhlédne beránka pro zápalnou oběť, dítě. V té chvíli (=tehdy) se vydali [na cestu] (putovali, následovali) vzájemně (rovnocenně, oboustranně) vedle [sebe] (~). Přišli na to místo, o němž mu řekl ten Bůh. I vybudoval (vystavěl, upevnil, založil) tam Abraham oltář (=místo oběti), položil (přiložil, přidal) to dřevo. Jakmile svázal (=spoutal nohy) Izáka, toho syna svého, položil (~) ho na ten oltář (~), na to dřevo.

A vztáhl (natáhl) Abraham tu ruku svou [s úmyslem] vzít (~) ten nůž (~) a zabít (obětovat, podříznout) toho syna svého. Ale (=A) zavolal (povolal, jmenoval, charakterizoval, pozval) na něj anděl Hospodina z toho nebe a řekl mu: Abrahame, Abrahame. Tehdy ten řekl: „Hle (Podívej), já. Řekl: Nevztahuj (~) tu ruku svou na chlapečka (~),  ani mu nic neučiň (nezpůsob, neustanov, neslož). Protože nyní jsem egnul  (poznání prožitkem, prožil na vlastní kůži, navázal vztah [se skutečností]), že se bojíš (máš bázeň, ohledy k) toho Boha, tys takhle (=a) neušetřil (neslitoval ses, nezdržel ses) toho  syna tvého, toho agapovaného, kvůli (skrze) mně.

A Abraham pozdvihl (~) ty oči své a spatřil. Hle, beran jeden, zachycený (zadržený, ovládaný, omezený, držený pod kontrolou) v rostlině (výhoncích, stromu) Sabek (=Křoví, Houština) [za] ty rohy [moc, sílu].  I šel Abraham, vzal (~) toho berana a obětoval (~) ho jako (=do, dovnitř) zápalnou oběť [na] místě (výměnou za, ve prospěch, naproti) Izáka, toho syna svého. Abraham nazval (zavolal ~) to ónoma (jméno, pověst, sláva, reputace, autorita, charakter, charakterizace, samotná osoba) toho místa tohoto: Hospodin viděl [se postaral],  aby se říkalo dodnes: Na té hoře byl spatřen (se zjevil, se ukázal) Hospodin.

A anděl Hospodinův podruhé zavolal (~) na toho Abrahama z toho nebe, když praví: Při (Podle) sobě samém jsem přisáhl, praví Hospodin, protože jsi učinil (~) ta slova (~) tato a neušetřil (~) jsi toho syna svého, toho agapovaného, kvůli (skrze, pro) mně. Ano, vskutku žehnaním (dobrořečením, správným, pravdivým, krásným, šťastným mluvením) ti požehnám (~) a množením (hojností, plností) rozmnožím to semeno tvé (potomstvo, potomka) jako ty hvězdy těch nebes a jako ten písek, ten při tom břehu toho moře. To semeno (~) tvé obdrží dědictvím (losem) ta města těch protivníků. A budou v-požehnány (~) ve tvém semeni (~) všechny ty národy (kmeny, třídy, gengy) té země, [na] místě (~) tohoto, že jsi uposlechl (odpověděl, podrobil ses) toho mého hlasu.

Tehdy se Abraham navrátil k těm chlapcům svým a když povstali (~), šli spolu k tomu Prameni (~) té přísahy. Abraham se usídlil při tom Prameni té přísahy.