Bohu a světu

17. kapitola

Tehdy, když byl Abram [stár] devadesáti devíti let [1932 př Kr], se egéneto (stalo, přihodilo, vzniklo, začalo existovat,bylo dáno, vstoupilo v platnost, naplnilo se), že se ukázal (zjevil, byl uviděn) Hospodin tomu Abramovi a řekl mu: Já jsem ten Bůh tvůj. (Dobře, správně, příznivě) buď oblíbený (v zalíbení) přede mnou a ginuj (stávej~) se amemptos (bezúhonný, ten komu nikdo nic nevyčítá, bez [kultické] nečistoty). A ustanovím (položím, vložím, umístîm) tu smlouvu (diktát, písemnou vůli, závazek)  mou mezi mnou a mezi tebou a velmi tě rozmnožími. 

Abram padl na tvář svou. Mluvil k němu ten Bůh, když řekl. A já  hle! Ta smlouva (~) má [je] s tebou. Budeš otec množství národů (kmenů, gengů, tříd, náboženských skupin). Nebude se již nazývat to ónomo  (jméno, pověst, sláva, reputace, autorita, charakter, charakterizace, samotná osoba) tvé Abram (=Vznešený otec), ale bude to ónomo tvé Abraham (=Otec mnohých), protože otcem mnoha národů (~) jsem tě ustanovil (~). Rozmnožím tě velmi, [opravdu] velmi. Ustanovím (~) tě do národů. Králové z tebe vyjdou. Zřídím (Postavím, Ustanovím, Upevním) tu smlouvu mou mezi mnou a mezi tebou a mezi tím semenem (potomkem, potomstvem) tvým po tobě, do generace (pokolení, rodu, věku) jejich, do smlouvy [jejich] věku (epochy, věčnou), takže*abych*když  byl*jsem*budu  tvým Bohem a Bohem toho semene (~) tvého po tobě. A dám (udělím, poskytnu, daruji) tobě i tomu semeni tvému po tobě tu zemi, [kde] jsi byl cizinec, celou tu zemi Kanaán, do vlastnění (držení, dědictví) na [jejich] věk (~). Budu jim Bohem.

A řekl ten Bůh k Abrahamovi: Ty pak důkladně (pečlivě) zachováš  (ustřežíš, uchráníš) [budeš zachovávat (~)] tu mou smlouvu (~), ty i to tvé semeno (~) po tobě, do těch jejich generacích (~). Toto je ta smlouva, kterou zachováš (~)[~] mezi mnou a vámi a mezi tvým semenem po tobě do těch jejich generacích. Bude obřezán každý z vás (mezi vámi)  samčîho [pohlaví]. Obřežete to tělo (maso, součást přírody) té vaši neobřízky (=předkožky). Bude to ve znamení (symbol, důkaz, zázrak) smlouvy mezi (do středu, prostoru uprostřed) mnou a vámi. Dítě osmi dnů [staré] bude u vás obřezáno, každý samčího [pohlaví], do těch vašich generacích. Ten, co se narodil doma v tom oiku (domě, rodu, rodině, domácnosti, majetku, čeledi, vztahu) tvém i ten koupený za stříbro od každého syna cizince (=patřícího jinému [bohu, otci]), který není z toho semene tvého. 

Obřízkou bude obřezán, ten, co se narodil doma v tom oiku tvém i ten koupený za stříbro, tak [=a] bude ta smlouva(~) má na těch tělech (~) vašich  do smlouvy věku (~).  A neobřezaný samec, který nebude obřezán tím tělem (~) té své neobřízky (~) v ten den, ten osmý, [tomu] bude vykořeněna  (vyhlazena, odstraněna, zničena) ta psyché (život, ego (já), srdce, mysl, podstata člověka) jeho (=tamta) z toho génos (rodu, druhu, genů, rodiny, kmene, původu, kategorie, třídy) svého, protože rozbil (rozptýlil, rozmetal, roztrousil) tu smlouvu mou.

Tehdy řekl ten Bůh tomu Abrahamovi: Sára, ta žena tvá. Nebude [již] nazýváno to ónomo její Sára (=Má vládkyně), ale Sárra (=Vládkyně) bude to ónomo její. V tuto dobu (=tehdy, pak) ji požehnám (dobrořečím, promluvím o ní dobře, správně, šťastně). Dám (~) ti dítě z ní a požehnám (~) jemu. Bude [z něj] do národů (~) a králové národů z něj budou. Padl Abraham na tvář a zasmál se (začal se smát, usmívat). Řekl v tom přemyšlení svém, když pověděl: Snad (=Jestliže, zda) se tomu stoletému [ještě] narodí [dítě]? A snad (~) Sárra, když je jí devadesát let, [ještě] porodí?“ 

Potom (=tehdy) řekl Abraham tomu Bohu: Kéž by tento Izmael žil před Tebou! Na to řekl ten Bůh tomu Abrahamovi: Ano. Hle, Sárra, tvá žena, porodí ti syna, a nazveš to ónoma jeho Izák [Smějící se], a zřídím (~) tu smlouvu (~) mou s ním do smlouvy věku (~), [s ním] a  s tím semenem jeho po něm.  Ohledně Izmaele, hle, vyslyšel (naslouchal, odpověděl) jsem tě. Hle, požehnal (~) jsem mu. Dám mu růst (sílit, prospívat, rozmnožit se) a velmi ho rozplodím. Dvanáct národů (~) zplodí a dám (~) ho do (v) národu velikého.  Avšak (tehdy, pak)  tu smlouvu svou zřídím k (proti) Izákovi, kterého ti porodí Sárra v (uvnitř, do~) tom tomhle kairosu  (správné chvíli, vhodném čase, určeném čase, příznivém  období) v (=v) příštím roce. Takhle (=tehdy, pak, však) ukončil (završil, dovedl k cíli, dokonalosti, naplnění) [své] mluvení k (proti) němu. A vystoupil ten Bůh od Abrahama.

V té době (=tehdy, pak, však) byl Abraham [stár] devadesát devět let, když obřezal to tělo (~) té své neobřízky (~) [to tělo patřící té jeho neobřízce, to tělo svědčící o té jeho neobřízce]. Izmael pak (tehdy), ten syn jeho, byl [stár] třinácti let, když byl obřezán [na] tom těle té své neobřízky [~]. V kairu toho [jednoho] dne byl obřezán [jak] Abraham, [tak] i Izmael, ten syn jeho. A všichni ti muži jeho oika, i ti narození doma, i ti koupení za stříbro z cizích národů (~), se obřezali.

18. kapitola

Tehdy se mu zjevil (byl viděn, byl spatřen) ten Bůh u (proti) dubu (lesa, posvátného stromu) toho Mamre, když seděl on u těch dveří (vstupu, otvoru, prahu, přístupu)  toho svého stanu (příbytku, přístřešku) v poledne. Když v tu dobu (=tehdy) pozvednul (vzhlédnul, prohlédl) ty oči své, uviděl, a hle, tři muži stáli nad (nahoře, naproti, před) ním. Když je spatřil, běžel jim vstříc od těch dveří (~) toho svého stanu (~) a poklonil se až k té zemi. Řekl: Hospodine, jestliže jsem snad (vskutku, tedy) našel cháris (milost, přízeň, dar, vděčnost, půvab)  před tebou, nepřecházej (nemíjej, nezanedbávej, nenechej jej [bez své přítomnosti]) toho chlapce (dítě, služebníka, podřízeného tvé autoritě, výchově) svého. Ať se teď (=tehdy, pak) přinese voda a umyjí se ty vaše nohy. Osvěžte (Odpočiňte, Zchlaďte, Ulevte) se pod tím stromem. Vezmu (seberu, přijmu, uchopím) chléb a najíte se. Potom přejdete (~,půjdete) [dále] po (uvnitř) té své cestě, neboť proto jste se odchýlili (odbočili, zastavili) k (proti) tomu svému chlapci (~). A řekli: Tak učiň (způsob, ustanov, slož), jak jsi řekl.

A spěchal (usiloval, byl horlivý) Abraham k tomu stanu naproti Sářře a řekl jí: Spěchej (~), se a zadělej tři míry nejjemnější mouky a upeč koláče. Běžel Abraham k dobytku, vzal tele jemné a pěkné a dal je tomu chlapci (~). Uháněl, aby je učinil (~). Tehdy vzal (~) máslo, mléko a to tele, které učinil, a předložil je jim.  I pojedli (začali jíst). On prozatím (=tehdy) stál (zůstal stát) u nich pod tím stromem.

Tehdy k (proti) němu řekl: Kde [je] Sárra, ta žena tvá?“ A on na to (=tehdy, pak), když odpověděl, řekl: Hle, v tom stanu (~). Potom (=tehdy, pak) řekl: Jistě se již vracím (obracím), že přijdu k (proti) tobě podle toho kairo (správné chvíle, vhodného času, určeného času, příznivého  období) tohoto v hodinu (čase, době), a tak Sárra, ta žena tvoje, bude mít (držet, nosit, vlastnit) syna. V té chvíli [to] Sárra slyšela u těch dveří (~) toho stanu, když byla za ním.

Tehdy byli Abraham a Sárra staří, pokročilí ve dnech. Taktéž (=tehdy) u Sárry ustalo (pominulo, vyčerpalo se, zaniklo, vyhaslo) to, co ginoskuje  (stává, rodí, mění, existuje, vzniká, děje)  tu ženskou [menstruaci]. [Když to] Sárra [uslyšela] (=tehdy), zasmála se v (pro, k) sobě, když pověděla. To se mi ještě nestalo až do toho nynějška a můj pán (vlastník, manžel, autorita) je starý. Řekl Hospodin Abrahamovi. Proč se Sárra zasmála v (~) sobě, když pověděla: Cožpak opravdu porodím, když (=tehdy) jsem zestárla? Což je pro toho Boha [nějaké] slovo nemožné? V hodinu (~) toho kairu tohoto se vrátím (~) k (~) tobě, a tak ts Sárra bude mít (~) syna. Avšak (tehdy) Sárra zapřela (odmítla), když pověděla. Nesmála jsem se. Neboť dostala strach (zděsila, polekala) [začala se bát, byla naplněna strachem]. A on řekl. Nikoli, ale smála ses.

Tehdy když odtamtud ti muži vstali (vydali se na cestu,vzchopili, vzkřísili se), shlédli (pohlédli [směrem dolů]) k tváři Sodomy a Gomory. Abraham se v tu dobu (=tehdy) ubíral (putoval, šel, cestoval) s nimi, když je doprovázel. Tu (=tehdy) ten Hospodin řekl: Což bych měl skrývat (tajit) před Abrahamem, tím chlapcem mým, to, co činím (~) ? Abraham se v budoucnosti (=tehdy), zatímco se bude ginómenovat  (stávat, rodit, měnit, dít, vstupovat v platnost, plnit se), bude v (do) národ veliký a početný. Budou v něm požehnány všechny ty národy té země. Vím totiž, že přikáže (ustanoví, uspořádá, sjednotí) těm synům svým a tomu oiku  (domu, rodu, rodině, domácnosti, majetku, čeledi, vztahu) svému po sobě a tak budou střežit (zachovávat, hlídat, chránit, dbáme) ty cesty Hospodinovy činěním (~) [aby činili, tím že budou činit) dikajosyn (spravedlnost, oprávněnost, zákonnost, soulad s [Božím] řádem) a krisin (rozsudek, odsouzeni, soud, rozhodnutí, zkouška, napětí, převrat, [den] soudu), takže by přivedl (způsobi, přinesl) Hospodin na Abrahama všechno, co k (proti) němu mluvil.

Pak Hospodin řekl: Křik [zločinců v, obětí proti] Sodomy[ě] a Gomory[ře] se už rozmnožil [nad únosnou mez] a ta hamartia  (hříchy, minutí smyslů [jejich existence], zbloudění, skutky proti [Božímu] řádu, proti [Boží] vůle) jejich [=těchto dvou měst] [už jsou] velmi veliké. Až tedy sestoupím, uvidím, zda-li podle toho křiku [~] jejich, který přichází ke mně, naplňují (dovršují dokončují, způsobují) [to co slyším] a (=tehdy) zda-li ne. [Sestoupím] abych [to] gnosnul (poznal prožitkem, prožil na vlastní kůži, navázal vztah [k tamní situaci]). 

A když ti muži od té chvíle (od toho místa) oddělili (odvrátili, vzdálili), přišli (vyšli) do Sodomy. Avšak (tehdy) Abraham zůstával v postoji (=bytí) stojícího před Hospodinem. Jak Abraham přistoupil, řekl: Nezničíš snad spolu (Nezahubíš snad zároveň) dikajóna (spravedlivého, čestného, žijícího podle Boží vůle, jsoucího v právu, konajícího podle zákona, ospravedlněného) spolu s (po) asebouem(ovi) (ten kdo nectí, kdo se neklaní, bezbožník, nerespektující, bezbožník, stojící mimo smlouvu)? A nebude [pak] ten dikajós [na tom stejně] jako ten asebouos? Kdyby bylo padesát dikajósů v tom městě, zničíš je? Nepomineš (Neuvolníš, Nenecháš, Nepřejdeš, Nepřestaneš, Nevzdáš [se úmyslu], Nepromineš) snad celé to místo kvůli těm padesáti dikajósů, budou-li v něm? V žádném případě (Nikdy, Naprosto ne,) ty neučiníš (~) podle toho slova tohoto: To, že bys zabil toho dikajóna spolu s (~) asebouem! Ten dikajón by byl jako ten asebuous! V žádném případě (~)! Ten, který krinuje (soudí, odděluje [dobro od zla], rozhoduje [spor], rozlišuje, vynáší [rozsudek], odsuzuje / osvobozuje, obhajuje [spravedlnost, nevinného]) celou tu zemi! Ty bys snad neučinil (~) krisis (rozsudek, odsouzeni, soud, rozhodnutí, zkoušku, napětí, převrat, [den] soudu)? Na to řekl Hospodin: Když naleznu v Sodomě padesát dikajousů v tom městě, odpustím (pustím, propustím) celé to místo kvůli nim (skrze ně).

 A když Abraham odpověděl, řekl: Nyní jsem se odvážil mluvit k Hospodinu, i když (=tehdy) já jsem hlína (prach, půda, =země) a popel. Jestliže však (=tehdy) bude [do] těch padesáti dikajousů pět chybět [=o pět méně, budou o pět zmenšeni, poníženi], zničíš (zahubíš, ztratíš) kvůli těm pěti celé to město? A řekl: Rozhodně nezničím (~), jestliže tam naleznu čtyřicet pět. Znovu přidal (zopakoval, pokračoval, přiložil), aby k (proti) němu mluvil, a řekl: Jestliže se tam najde čtyřicet? A řekl: Rozhodně nezničím kvůli těm čtyřiceti. Řekl: Zda, Hospodine, [zasáhneš], když promluvím, že se tam najde [pouze] třicet? A řekl: Rozhodně nezničím, jestliže tam naleznu třicet. Řekl: Protože skutečně mám (vlastním, držím, nesu, zachovávám, udržuji) mluvení k tomu Hospodinu: [Zda zasáneš], jestliže se tam najde [pouze] dvacet? A řekl: Rozhodně nezničím kvůli těm dvaceti. Řekl: Zda, Hospodine, [zasáhneš], když promluvím ještě jednou promluvím, že se tam najde [pouze] deset? A řekl: Rozhodně nezničím kvůli těm deseti. 

Tehdy odešel Hospodin, když přestal (zastavil, přerušil) mluvit s tím Abrahamem, a Abraham se vrátil na své místo.

19.kapitola

Tehdy přišli ti dva andělé do Sodomy navečer,  Lót zrovna (=tehdy) seděl u té brány Sodomy [tj vykonával oficiální funkci v rámci městské správy jako soudce, radní, starší apod]. Když je v té chvíli (=tehdy) Lót spatřil, vstal ke (do) setkání se (schůzce, přivítání se) s nimi. Řekl: Hle, páni (vastníci, autority), odbočte (odchylte se [ze své cesty], odvraťte se [od svých plánů], uhněte [ze ~], přestaňte [konat ~])  do toho oika  (domu, rodu, rodiny, domácnosti, majetku, čeledi, vztahu) toho chlapce (dítěte, služebníka, podřízeného tvé autoritě, výchově) svého. Přenocujte (uvolněte se, složte se, zrušte [~]) , umyjte si ty nohy své. A když časně ráno vstanete, odejdete [z tohoto města] na tu cestu svou. Oni však řekli: Nikoli, ale přenocujeme na tom náměstí (hlavní třídě, prostranství).

A přemlouval je naléhavě! Odbočili (~) k (proti) němu! Vstoupili do toho oika jeho! Učinil  (připravil, způsobil, ustanovil, složil) jim nápoj! Upekl jim nekvašené chleby! A jedli! Dříve než ulehnuli, ti muži toho města, ti Sodomité, obklíčili ten oiko, od mladíka až po starce, všechen ten lid zároveň. A volali na toho Lota a říkali mu: Kde jsou ti muži, ti, kteří k tobě vešli té noci? Vyveď (vynes) je k nám [jako oběť], abychom se [všichni] společně s nimi propojili (zrodili [do jednoho rodu], vznikli, stali se [jedním rodem], sjednotili [příbuzenstvím], přešli do změněného stavu). 

Právě v tu chvíli (=tehdy, pak) vyšel Lot k (proti) nim k (~) tomu zápraží (verandě, prostoru přede dveřmi), ty dveře (vchod, bránu, otvor) pak za sebou pevně zavřel (zatlačil, zabouchnul, =se na dveře přitiskl). Zároveň (=tehdy) jim řekl: V žádném případě (nikdy, napristo ne), bratři, nedopouštějte se ponerou (zlého, špatného, zkaženého, ničemného, nebezpečného, škodlivého, Zlého)! Jsou [tu] teď (=tehdy) [se] mnou dvě dcery, které negnosnuly (nepoznaly prožitkem, prožily na vlastní kůži, nenávazaly důvěrný intimní vztah) muže. Vyvedu (~) je k (proti) vám a použijte (užijte, zacházejte s, chovějste se k) je podle vašeho jakéhokoliv zalíbení (libosti, vůle, přízně). Jen těm mužům těmto nečiňte žádné adikon (bezpráví, nespravedlnost, nezákonnost, křivdu, zlo), neboť proto vstoupili pod tu ochranu (přístřeší, úkryt) těch trámů (střechy, [čest, odpovědnost]) mých.

Tehdy řekli: Ustup (Vzdal se, Odstup, Odděl se, Postav se vedle, Vypadni, [Nemichej se])  tam! Přišel jsi do emigrace (ciziny, jako imigrant, přistěhovalec) a [budeš] snad krisinem (rozsudkem, odsouzením, soudem, rozhodnutím, zkoušením, napětím, převratem) krínovat (soudit, oddělovat [dobro od zla], rozhodovat [spor], rozlišovat, vynést [rozsudek], odsuzovat / osvobozovat, obhajovat [spravedlnost, nevinného]) [tak teď krisinem nekrínuj!]?  Dej si pozor, teď chceme, (jdeme, můžeme, bysme) s tebou zkakóvat (ubližit, ponižit, zšikanovat, ztýrat, utisknout, znásilnit) hůře než s nimi! A velkým násilím si vynucovali vstup (souhlas) na tom muži, tom Lotovi, a přiblížili se k rozbití (rozsekání, rozdrcení, vyvrácení) těch dveří (~).

Tu (=tehdy) ti muži vztáhli (natáhli, roztáhli) ty ruce, vtáhli (strhli) toho Lota k sobě do toho oiku a ty dveře (~) toho oika uzavřeli. Následně (=tehdy) ty muže, ty, kteří byli u těch dveří toho domu, zasáhli (udeřili, ranili, porazili) slepotou od malého až po velkého, takže (=a) byli bezmocní (parayzováni, ochromeni, zesláblí), když hledali ty dveře. Potom (=tehdy) řekli ti muži k (proti) Lotovi: Je tu u tebe někdo, ženichové, nebo synové, nebo dcery,

nebo kterýkoliv jiný [člověk] tvůj v tom městě? Vyveď ho z toho místa tohoto.

Neboť my ničíme (hubíme, přinášíme zkázu) to místo toto, protože ten křik jejich  [zločinců, obětí] se pozdvihl (vyvýšil, povznesl, [jako kouř]) před Hospodinem. Hospodin nás poslal (vyslal s [úkolem, plnou mocí]) jej vyhladit (vymazat, zničit, vytíráním vyčistit, hoblováním odstranit). Tehdy vyšel Lot a mluvil k těm ženichům svým, kteří si vzali (přijali,uchopili, [zasnoubili]) ty dcery jeho. Řekl: Vstaňte (Vzkřiste se) a vyjděte (odejděte, utečte) z toho místa tohoto, neboť Hospodin ničí (~) to město. Avšak (tehdy, pak)  zdálo se mu, že je směšný před těma ženichama jeho. 

Když se tehdy egineto (stávalo, vznikalo, začínalo existovat, bylo dávano, vstupovalo v platnost, naplňovalo) jitro, ti andělé horlivě naléhali (spěchali, vyvíjeli nátlak)  na toho Lota, zatímco mluvili: Vstaň (~), vezmi (přijmi, uchop, získej) tu ženu svou a ty dvě dcery tvé, které máš (vlastníš, držíš, neseš), a vyjdi (~), aby ses nezahubil (nebyl zničen) spolu s anomiaiemi (bezzákonostmi, nepravostmi, přestupky, protizákonnostmi, vzdory, rebéliemi) toho města. Byli zmateni (rozrušeni, znejistělí, dezorientovaní), a tak ti andělé uchopili (zmocnili se, pevně sevřeli) tu jeho ruku i tu ruku té ženy jeho a ty ruce těch dvou dcer jeho v tom pheisasthai (slitování, ušetření, soucitu, nepotrestání) jeho Hospodina [Hospodina =Kyria, Pána, kterému patří, který jej vlastní, jehož autoritu uznává].

A egéneto (stalo, přihodilo, vzniklo, začalo existovat,bylo dáno, vstoupilo v platnost, naplnilo se), když je vyvedli ven, tak (=a) řekli: Sózováním (zachraňováními, osvobozováním, uzdravováním, dáváním života)  sózuj (~rozk. zp.) tu vlastní (=sebe) psyché (život, ego (já), srdce, mysl, člověka, duši)! Neohlížej (Nerozhlížej se) za sebe (=do [prostoru] za tebou), ani se nezastavuj v celé té krajině (okolí). Sózuj se na horu, abys nebyl stržen (vzat) spolu [s nimi]. Na to (=tehdy) Lot  řekl k (proti) nim: Prosím tě, Hospodine. Protože tvůj chlapec (~) teď (=tehdy) nalezl eleos (milost, milosrdenství, soucit, laskavost, dobrota, akt milosrdenství, soucit s utrpením) před tebou a zvětšil jsi ty diakosyny (spravedlnosti, oprávněnosti, zákonnosti, soulady s [Božím] řádem) své, které činíš (způsobuješ, ustanovuješ, skládáš) nade mnou [k] tomu přežití [=žití] té duši mé. Já však nebudu schopen se sózovat skrze [cestu] na tu horu, aby se mě nezmocnila (nezastihla, nechopila, nezasáhla) ta kaka (neštěstí, pohroma, bolestivá nebo nepříjemná událost, trest) a tak nezemřel. Hle, to město tamto je blízkým tím útočištěm (úkrytem, záchranou). Je malé. Tam se zasózuji. Není malé? A  psyché má [tam] bude žít.

Řekl mu: Hle, žasnu (divím se, obdivuji, jsem zaskočen) tou tváří (přítomností, osobou) [tvou], i kvůli tomu slovu tomuto, že nezničím to město, o němž jsi mluvil. Pospěš tedy se tam zasózovat, protože nemohu učinit (~)  [tu] věc (konání, skutečnost, událost, čin) až do chvíle toho vejití tvého tam [do toho města]; Proto bylo ónoma   (jméno, pověst, sláva, reputace, autorita, charakter, charakterizace, samotná osoba) toho města onoho nazváno Segór (=Malé). Slunce vyšlo nad tou zemí a Lot vešel do Segóru. 

A Hospodin spustil (začal pršet) na Sodomu a Gomoru síru a oheň od Hospodina z toho nebe. Zničil (zcela převrátil) ta města tyto i celé to okolí, všechny ty, kdo bydleli v těch městech, a všechno to, co vycházelo ze té země. Ohlédla (~) se ta žena jeho za sebe (~) a  egéneto se (stala, přihodila, vznikla, začala existovat, byla dána, vstoupila v platnost, naplnila) sloupem (kamenem, pomníkem) soli (moře). 

Tehdy Abraham vstal (vyšel) to časné ráno na (=do)  místo, kde stával před Hospodinem. Pohlédl směrem na tvář Sodomy a Gomory a na tvář té země celého toho okolí. Uviděl, a hle, neustále stoupal plamen té země jako pára (dým, oblak kouře) z pece (výhně, ohniště). A egéneto (stalo, přihodilo, vzniklo, začalo existovat,bylo dáno, vstoupilo v platnost, naplnilo se) se, [že]  v (uvnitř, během) tom vyhlazení (~) všech těch měst té roviny Hospodinem nejsilněji pamatoval ten Bůh na toho Abrahama a tak vysvobodil toho Lota ze středu toho zničení (~), když Hospodin ničil (~) ta města, v nichž Lot sídlil.

Tehdy Lot vystoupil ze Ségoru a usadil (usednul, odpočíval) se v té hoře, a ty dvě dcery jeho s ním. Neboť se bál (měl bázeň, byl zastrašen) přebývat v Ségoru. Bydlel v té jeskyni, on sám a ty dvě dcery jeho s ním. V té době řekla ta starší k (proti) té mladší: Ten otec náš je starý, a není nikoho na té zemi, kdo vejde dovnitř  k (proti) nám, jak to sluší (náleží, patří se, je to vhodné, správné, patřičné) všem na té zemi. Nuže, dejme napít [opijme] tomu otci našemu víno a spojme se (ulehněme) s ním, abychom pozvedly (vzkřísily, zachovaly, vzbudily, obnovily) z toho otce našeho semeno (potomka, potomstvo). A tak té noci daly napít [~] tomu otci svému víno, a jakmile  ta starší vešla, spojila se s tím otcem svým té noci. [On] nevěděl o tom jejím spojení (~) ani o jejím pozvednutím (~). 

Následně se egéneto druhý den, že (=a) řekla ta starší k (proti) té mladší: Hle, včera jsem se spojila (~)  s tím otcem naším. Dejme mu napít [~] víno také (=a) té noci této. A ty, jakmile vejdeš, spoj se s ním, abychom pozvedly (~) z toho  otce našeho semeno (~). A tak v ten čas (=tehdy) daly napít té noci tamté tomu otci  svému víno, a jakmile vešla ta mladší, spojila se s tím otcem svým. A [on] nevěděl o tom jejím spojení ani o jejím pozvednutím. Takže (=a) počaly (spolu uchopily, spolu sevřely) ty dvě dcery Lota z toho otce svého. Porodila ta starší syna a nazvala to ónoma jeho Móab, když pověděla: Z [plození] mého otce. Tento je otec Moábců až do toho dnešního dne. Taktéž tehdy porodila i ta mladší syna a nazvala to onoma jeho Amman, syn toho rodu mého. Tento je otec Ammanitů až do toho dnešního dne.