Genesis: První trable se Sodomou a počítání za spravedlnost
14. kapitola
Tehdy se egéneto (stalo, přihodilo, vzniklo, začalo existovat,bylo dáno, vstoupilo v platnost, naplnilo se) v tom kralování toho Amarfala (=syna boha Amara), krále Šineáru Arjoch (=Lev), král Ellasaru (=Bůh Ašaru, Bůh je spravedlivý), Chodol-logomor (=Služebník boha Lagamara), král Elamu, a Thargal (=Bůh Thargal povolal), král národů, že (=a) učinili (způsobili, ustanovili, složili) válku s Ballou (=Pohlcení, Ničitel), králem Sodomy (=Tvrdost, Kámen, Zničení, Zapálení), Barsou (=syn Zla), králem Gomory (=Hromady), Sennaare (=Ušlechtilý pán, Pánský jazyk) králem Adamy (=Rudý, Hlína, Krev), Symoborem (=Slyší z druhé strany), králem Seboím (=Gazely) a králem Balakem (=Ničitel), to je Sigor (Malý). Všichni tito se shodli (sjednotili, uzavřeli dohodu), [že svedou bitvu] v tom Solném údolí. To jest moře Solí. Dvanáct let byli otroky (služebníky, poddanými, plátci tributu) toho Chodol-logomora, v třináctém roce se však vzbouřili (odpadli, [mu] postavili, oddělili).
Tehdy v roce čtrnáctém přišel ten Chodol-logomor a ti králové, kteří byli s ním, a rozdrtili (pobili, rozsekali, zničili) ty obry (mocné, vyvýšené, velikány toho národa, světa) , kteří byli v Astaróth-Karnaïn (=Bohyně dvou rohů, pahorků), národy (kmeny, společenství) mocné (silné, pevné, odolné) spolu s nimi, a ty Ommaie (=Vidoucí, Lid Hospodinův), kteří byli ve městě Saué (=Rovině) a ty Chorejce (=lidé z jeskyní, lidé z děr), kteří jsou v horách Seíru (=Divoký, Chlupatý), až k té pistaciové Fáraně (=ozdobený), která jest v té pustině (poušti, neobydlené oblasti, odloučení). Když se vrátili, přišli k té studni Krisióu (rozsudku, odsouzeni, soudu, rozhodnutí, zkoušky, napětí, převrati, [dne] soudu) – to jest Kadés (=Zasvěcení) – a pobili všechny archonty (muže první, v čele, přední, elity, vládnoucí, charakterizující principy a hodnoty, tvořící základy společnosti, píšící historii, lidové hrdiny, vzory, archetypy) Amáleku (=utlačovatele) i Amorejce (ti, kdo mluví [podobným jazykem], kteří bydlí v Asasanthamar (=Ohrada palem).
Tehdy vyšli (=vyšel) král Sodomy, král Gomory, král Adamy, král Seboímu a král Balaku — tato jest Segór — a seřadili se (sešikovali se, připravili se) proti nim k boji v tom Solném údolí proti Chodol-logomorovi, králi Élamu, Thargalovi, králi národů, Amarfalovi, králi Sennaaru a Arióchovi, králi Ellasaru. Ti čtyři králové proti těm pěti. To údolí to Solné bylo sama jáma asfaltu. Utekl král Sodomy s (=) králem Gomory a padli tam [, do těch jam]. Tehdy ti, kteří byli přežilii (zanecháni, opuštěni), utekli do té hornaté [země]. [Vítězové] pak vzali (přijali, získali, uchvátili) ty koně (sílu, válečnou zbroj, kořist) celé té Sodomy a Gomory, všechny ty pokrmy jejich, a odtáhli. Vzali (~) také toho Lóta, syna toho bratra Abrama, i to zavazadlo (výstroj, majetek, to co měl sebou) jeho, a odtáhli, neboť přebýval (se usídlil, setrval pevně na místě) v Sodomách.
Tehdy přišel jeden z těch, kteří unikli, oznámil to Abramovi tomu Přespolnímu (Cizinci, Tomu z druhé strany). On totiž (=tehdy) přebýval u dubového háje toho Mambré, toho Amorejce, bratra Eškolova (=Hrozen) a bratra Avnánova (=Silný, Sténající), kteří byli spojenci (společníci, soudruzi, spojeni přîsahou, dohodou) toho Abrama. Když tedy uslyšel Abram, že byl zajat (odveden, chycen kopím) Lot, ten bratr jeho, spočítal ty své domácí — tři sta osmnáct — a hnali se za nimi (stíhal je, pronásledovali, vydali se za nimi) [za vítězi] až k Danu (=Soudce, Obhájce, Mstitel, Vykonovatel práva). Přepadl je v té noci, on sám a ti jeho služebníci (mládenci, vojíni), a porazil (pobil, udeřil, zasáhnul) je. Hnal (~) je až do Chóby (=Dluh, Závazek, Povinnost), která je nalevo od Damašku. Navrátil (Odvrátil, Zatočil, Obrátil) všechny ty koně (~) Sodomských i Lota, toho bratra svého, navrátil (~) a [také] to jeho jmění (to co [pro ně] existuje, nad čím [on] vládne), ty ženy i ten lid.
Tehdy mu vyšel vstříc král Sodomy,poté co se vrátil z porážky [od] toho Chodol-logomora a králů, kteří byli s ním, do toho údolí té Saué (=Seboim, Gazela). To bylo to Údolí krále. A Melchisedek (=Můj král je spravedlnost) , král Šalému (=Pokoje, Celistvosti, Míru), vynesl chleby (bochníky, pečiva, pokrny) a víno. [On] byl knězem toho Boha, toho Nejvyššího. A požehnal (dobrořečil, mluvil dobře, správně, krásně, příznivě, vznešeně [o tom]) toho Abrama a řekl: Požehnaný (~) [je] Abram Bohu tomu Nejvyššímu, který stvořil (založil, zřídil, učinil) to nebe a tu zemi. A požehnaný [budiž] ten Bůh, ten Nejvyšší, který vydal ty nepřátele tvé tobě pod ruku (do podřízenosti, do plné moci) . A dal mu [Abram] desetinu ze všeho [co vlastnil].
Řekl tehdy ten král ten Sodomy k (u, kvůli, pro, proti) Abramovi: dej mně ty [zajaté, osvobozené] muže, ale ty koně (~) si vezmi (přijmi, získej, nech). Řekl Abram ke (~) králi Sodomy: Pozdvihuji (Natahuji, Napínám, Připravuji) ruku svou k (~) tomu Bohu, tomu Nejvyššímu, který stvořil (~) to nebe a tu zemi, že si rozhodně nevezmu (~) [nic] z všech tvých [věcí], ani od nitě až po řemínek obuvi, aby jsi neřekl, že to já jsem obohatil (učinil bohatým) toho Abrama. Kromě toho, co snědli ti mlsdí (čerství) muži (mladíci) a [kromè] podílu těch mužů, kteří šli se mnou. Eškol, Aunan, Mambré, tito [su] vezmou [svůj] podíl.
15. kapitola
Tehdy, po těchto slovech, egéneto (stalo, přihodilo, vzniklo, začalo existovat,bylo dáno, vstoupilo v platnost, naplnilo se) se slovo Hospodinovo k Abramovi ve vidění (zjevení, vizi, obrazu, co bylo vnímáno) když řekl: Neboj se, Abrame, já tě ochraňuji (bráním, kryju tě štítem) , ta mzda (odměna, plat, plod tvé práce) tvá veliká bude velmi. Na to (=tehdy, pak) říká Abram: Samovládče (Despoto, Vlastníku, Absolutní panovníku), co mi dáš? Já pak odcházím (jsem propuštěn, osvobozen, spasen) bezdětný, takže (=tehdy, pak) [vše zdědí] ten syn správy (toho majetku, vlastnictví, dědictví) toho, co patří (se narodilo) do oika (domy, rodu, rodiny, domácnosti, majetku, čeledi, vztahu) mého, tento Damašek (=Oáza, město vody, krve, město bohatství, pevnosti) Eliezer (=Bůh je pomoc). A řekl ten Abram: Protože mně jsi nedal semeno (potomstvo, potomka), ten, co patří (se narodil) do mého oika, zdědí [po] mě.
A hned [na to] hlas Hospodina se egéneto k němu, když řekl: Nezdědí [po] tobě tento, ale ten, který vzejde z tebe, ten [po] tobě zdědí. Tehdy jej vyvedl ven a řekl jemu. Nuže, pohleď do toho nebe a spočítej ty hvězdy, jestli budeš schopen (mocen, dokážeš) je všechny spočítat. A řekl: Takové bude to semeno (~) tvé. Upisteoval (plně uvěřil, stal se zcela věrným, spolehlivým, osvědčeným, začal jednat v plném souladu s, přijal s plnou důvěrou) ten Abram tomu Bohu [Božímu sdělení] a bylo počteno (uznáno, přiznáno, považováno) jemu do (k, inzerátu za, jako) dikajosynu (spravedlnosti, oprávněnosti, zákonnosti, souladu s [Božím] řádem).
Tehdy řekl k němu: Já jsem ten Bůh, ten, který tě vyvedl z té země Chaldejů, abych dal tobě tu zemi tuto ke zdědění. Na to (=tehdy, pak) řekl: Samovládče (~) Hospodine, podle čeho zginosuji (poznám prožitkem, prožiji na vlastní kůži, navážu vztah [ke skutečnosti]), že ji zdědím? Takže (=tehdy, pak) mu [Bůh] řekl: Vezmi mi jalovici tříletou, kozu tříletou, berana tříletého, hrdličku a holubici. Vzal (přijal, uchopil, obdržel) tedy (=tehdy, pak) pro svou [oběť] (=sebe) všechna tato [zvířata], rozťal (rozdělil, rozseknul) je napůl a položil je naproti sobě, ale (=tehdy, pak) ty ptáky nerozťal. Pak (tehdy) sestoupili ptáci na ta těla, ty rozpolcené (rozseknuté, rozťaté) části jejich. A Abram zůstal s nimi (usedl k nim, bděl nad nimi, [chránil je]) [=s (k) obětinami].
V ten čas (=tehdy, pak), okolo západu slunce, sestoupilo (padlo, přepadlo) na toho Abrama vytržení (úžas, děs, překvapení, trans, extáze, bytí mimo sebe, mdloba, spánek) a hle — temný, veliký strach (děs, bázeň, chvění) dopadá na něho. Bylo řečeno k Abramovi: Ginóskováním (poznáváním prožitkem, ~) gnosni (poznej prožitkem, ~), že cizincem bude semeno (~) tvé v zemi, [v] nevlastní, a zotročí (podrobí, přivlastní si) je, budou je trýznit (mučit, trápit), ponížî (pokoří, vezmou důstojnost) je [na] čtyři sta let. Já pak národ, jemuž by sloužili, budu krinóvat (soudit, oddělovat [dobro od zla], rozhodovat [spor], rozlišovat, vynést [rozsudek], odsuzovat / osvobozovat, obhajovat [spravedlnost, nevinného]) [již dnes krínuji). Po těchto věcech [událostech] vyjdou odsud s (=po) mnohými zavazadly (výzbrojí, výbavou, poklady). Ty však (=tehdy, pak) odejdeš k těm otcům svým s (~) eirenem (mírem, pokojem, usmířením, stabilitou, pořádkem, blahobytem, prosperitou, spásou, vzájemnou propojenosti, sjednocením), budeš pohřben ve stáří dobrém (krásném, vznešeném, ušlechtilém). Až (=tehdy, pak) čtvrté pokolení se navrátí (obrátí) sem, neboť dosud (ještě) nejsou úplně naplněny (dovršeny, doplněny) ty hamartia (hříchy, minutí smyslů [existence], zbloudění, skutky proti [Božímu] řádu, proti [Boží] vůle) těch Amorejců až do nynějška.
Když se pak se eginéto (stávalo, vznikalo, začalo existovat,bývalo dáno, vstupovalo v platnost, plnilo) to slunce k západům, egéneto plamen (sálající oheň). Hle – pec kouřící a pochodně (světla, záře, zdroj světla) ohně, které procházely mezi těmi rozpolcenými (~). V ten den ustanovil (vyhlásil, zřídil, nadiktoval) Hospodin tomu Abramovi tu smlouvu (diktát, písemnou vůli, závazek), když rekl: Semeni (~) tvému dám (poskytnu, udělím, daruji) tu zemi od té řeky Egypta až k té řece té veliké, řece Eufratu, Kenijce (=Kováře), ty Kenezijce (=Lovce) a ty Kedmónijce (=Lidé z východu), ty Chetity (=Hrozné), ty Ferezejce (=Vesničany) a ty Refaim (Obry), ty Amorejce (=Horaly), ty Kananejce (=Skloněné, lidi pobývající v nížině), ty Chevejce (=obyvatelé stanu), ty Gergeshejce (=Ze země, Vyhnané) a ty Jebusejce (=Šlapající [víno], Pyšné).
16. kapitola
Tehdy Sara, ta žena Abramova, [stále ještě] nerodila jemu. Ale (=tehdy, pak) byla [tu] její dívka (mladá služebnice, otrokyňka v domácnosti) egyptská, jejíž jméno (bylo) Hagar (=Uprchlice, Poutnice). Tak (=tehdy, pak) řekla Sára k (proti) Abramovi: Hle, zavřel mne Hospodin, abych nerodila. Vejdi tedy (proto, nuže) k mé dívce (~), aby sis zplodil dítě z ní. V té chvíli (=tehdy, pak) Abram uposlechl toho hlasu Sáry. A když vzala (přijala) Sára, ta žena Abramova, Hagar, tu Egyptskou, tu svou dívku, po deseti letech, co přebýval Abram v zemi Kanaán, a dala (ustanovila, udělila, poskytla) ji Abramovi, tomu svému muži, jemu za ženu. Vešel k Hagar a otěhotněla. Viděla, že má v lůně [dítě], a [že] byla zneuctěna (zahanbena, zbavena cti) ta paní (vlastnice, manželka, vládkyně) před ní.
Tehdy řekla Sára k (~) Abramovi: Adikouma (bezpráví, nespravedlnost, křivda, zlo) mi se děje od tebe. Já jsem dala (~) tu svou dívku (~) do toho tvého klína, a když viděla, že má v lůně [dîtě], byla, jsem zneuctěna (~) před ní. Ať krinatuje (soudí, odděluje [dobro od zla], rozhoduje [spor], rozlišuje, vynáší [rozsudek], odsuzuje / osvobozuje, obhajuje [spravedlnost, nevinného]) ten Bůh mezi mnou a tebou. Na to řekl Abram Sáře. Hle, tvoje dívka (~) je ve tvých rukou. Nakládej (zacházej, jednej, použij) s ní, jak se ti líbí (jak je ti to příjemné, jak je to podle tebe vhodné, jak to ty schvaluješ). Sára ji trápila a [Hagar] utekla od její tváře [od její přítomnosti, od jejího dosahu, moci, z její služby].
Tehdy ji nalezl anděl (posel) Hospodinův, u toho pramene (studny, zdroje) vody v té pustině (divočině, na poušti, neobydlené oblasti), u toho pramene (~) na té cestě do Sour (=Opevnění, Hranice, Pozorovatelna). A řekl jí ten anděl Hospodinův. Hagar, dívko (~) Sáry, odkud přicházíš a kam jdeš? Ona řekla. Od tváře [~] Sáry, té mé paní (~), já utíkám. Na to ji řekl ten anděl Hospodinův. Navrať (Obrať) se k (~) té své paní (~) a pokoř (podrob, poniž, umenši) [přijmi své nižší postavení] se pod ty její ruce [pravomoc, vládu]. Dále (=a) ji řekl anděl Hospodinův: Množením rozmnožím to tvé semeno (dítě, potomstvo), že (=a) se nebude dáti spočítati pro to množství. Ještě (=a) ji řekl ten anděl Hospodinův. Hle, ty v lůně máš (držíš, neseš, uchováváš, [chráníš]) a porodíš syna a nazveš to ónoma (jméno, pověst, slávu, reputaci, autoritu, charakter, charakterizaci, osobu) jeho Izmael (=Bůh slyší), protože uslyšel [tě] Hospodin při tom pokoření (~) tvém. „Tento bude venkovský (divoký, svobodný, nezávislý) člověk, ty ruce jeho [budou] proti všem a ty ruce všech proti němu. Naproti [V nepřátelství] tváří všech těch bratří svých přebývat (sídlit, zůstávat) bude.
A nazvala Hagar to ónoma Hospodina, toho, který mluvil k ní: Ty jsi ten Bůh, který na mne pohlédl. Neboť řekla: Vždyť i před tváří [přede mnou, v přítomnosti Boží] jsem spatřila Toho, který se mi ukázal (zjevil, dal poznat, porozumět). Kvůli tomu nazvala ten pramen (~). Pramen Toho, před Nímž jsem [Ho] viděla. Hle, (je) mezi Kádeší (=Posvátnem) a mezi Baradem (=Krupobitím).
A porodila Hagar tomu Abramovi syna. Abram nazval to ónoma toho svého syna, kterého mu porodila Hagar, Izmael. Abraham pak byl [stár] osmdesáti šesti let, když Hagar porodila Izmaela Abrahamovi [cca rok 1945 pr Kr].
