Genesis: Příběh potopy
Původy synů Noemových
Noe [byl] člověk dikajos (spravedlivý, čestný, žijící podle Boží vůle, jsoucí v právu, ospravedlněný), teleios (úplný, celistvý, dospělý, zralý, dokončený, naplňující smysl [své existence], dokonalý, bezûhonný) v té generaci (rodině, době) jeho. Tomu Bohu zalíbil se (se právě proto zalíbil, se začal líbit) Noe. Noe zplodil tři syny: toho Šéma, toho Cháma a toho Jafeta.
A ta země byla zkažena (zničena, poškozena, v porušeném řádu) před (v rozporu s) tím Bohem, ta země byla naplněna adikiou (bezprávím, nespravedlností, křivdou, zlem). Uviděl Hospodin, ten Bůh, tu zemi, a byla úplně zničená (zkažená, znetvořená, porušená) protože každé tělo (maso, součást přírody) úplně zničilo (~) tu cestu svou na té zemi. Řekl ten Bůh k Noemu: Kairos (správná chvíle, vhodný čas, čas rozhodnout se, čas, kdy jedná Bůh) každého člověka přišel přede mne (proti mne, v rozporu se mnou), protože naplnila se ta země adikiou od nich, a hle, já úplně zničím (~) je i tu zemi.
Učiñ (Udělej, Ustanov, Slož, Vytvoř) tedy sobě bednu (truhlu, skříň, sejf) z dříví čtvercových. Učiníš (~) přihrádky (hnízda, komory, kajuty) [v] té bedně (~) a vyplníš ji asfaltem, zevnitř i zvenčí, tím asfaltem. A tak učiníš tu bednu: třísty loket ta délka té archy, a padesáti loket ta šířka, a třiceti loket ta výška její [135 × 22,5 × 13,5 metru, dlouhá jako polovina Titaniku, úzká jako třetina fotbalového hřiště, vysoká jako pětipatrový dům, výtlak 42 tisíc tun, tedy velmi dlouhá, úzká a relativně nízká]. Učiníš tu bednu dohromady (pevně ji sestavíš, vytvoříš ji jako jeden celek). Do jednoho lokte dokončíš ji shora (necháš shora jeden loket [na okno, světlík]. Tu bránu té archy učiníš z boku. Učiníš ji přízemní, druhé patro a třetí patro. Hle, já pak přivádím tu potopu (příval, kataklyzma, ničivý proud) vody na tu zemi k úplnému zničení (~) každého těla (~), ve kterém je (duch, charakter, postoj, mysl, vůle, dech, vítr) života. Všechno, co by bylo na té zemi pod tîm nebem, zemře.
A ustanovím (postavím, upevním, potvrdím, vztyčîm) tu smlouvu (diktát, psaná vůle, vyhláška) mou s tebou. Tehdy vejdeš do té bedny (~), ty a ti synové tvoji a ta žena tvá a ty ženy těch synů tvých s tebou. „Ze všech těch dobytků, ze všech těch plazů, ze všech těch divokých zvířat, zkrátka ze všech těl (~), dva [, ,a] dva ze všech, [to všechno] přivedeš (vneseš) do té bedny, abys [je] živil (krmil, staral se o ně, udržoval při životě) [spolu] se sebou. Budou [to] samec a samice. Ze všech těch létavců (ptáků), těch létajících podle rodu a ze všech těch dobytků podle génos (rodu, druhu, genů, rodiny, kmene, původu, kategorie, třídy) a ze všech těch plazů těch plazících se na té zemi podle génis jejich, dva [~] dva ze všech, vejdou (vstoupí) k tobě, aby se živili (~) [spolu] s tebou, [vždy] samec a samice. Ty pak vezmeš sobě ze všech těch pokrmů, které budete jíst, a shromáždíš je k sobě; a bude to tobě i těm k jídlu.
A učinil (~) Noe všechno, co přikázal (svěřil, ustanovil) jemu Hospodin, ten Bůh. Tak učinil.
7. kapitola
A řekl Hospodin, ten Bůh, k Noemu: Vejdi ty a celý ten oikois (dům, rod, rodinu, domácnost, majetek, chrám, Boží lid, vztah) tvůj do té bedny (truhly, skříně, sejfu), protože tebe jsem spatřil (pochopil, rozeznal, shledal) [za] dikaion (spravedlivého, čestného, žijícího podle Boží vůle, jsoucího v právu, konajícího podle zákona, ospravedlněného) přede mnou v této generaci (rodině, době). A tak ze všech těch dobytků těch čistých přiveď k sobě sedm [,, a] sedm, samce a samici, ale ze všech těch dobytků těch nečistých dva [~] dva, samce a samici. Ze všech těch létavců (ptáků) toho nebe těch čistých sedm [~] sedm, samce a samici; a ze všech těch ptáků těch ne čistých dva [~] dva, samce a samici, aby se uchovalo semeno na celé té zemi.
Protože ještě sedm dnů. Já přivedu déšť na tu zemi čtyřicet dní a čtyřicet nocí, a vyhladím (vymažu, setřu, odstraním [veškerou stopu existence]) každé povstání (vzkříšení, oživení), které jsem učinil (udělal, ustanovil, složil, vytvořil), z povrchu té země. A učinil (~) Noe všechno, co přikázal jemu Hospodin, ten Bůh.
Noe pak mèl šest set let, a ta potopa (příval, kataklyzma, ničivý proud) vody se stala na té zemi. Tehdy vešel Noe a ti synové jeho a ta žena jeho a ty ženy synů jeho s ním do té bedny (~) kvůli té vodě té potopy (~). A z těch létavců (~) a z těch dobytčat čistých a z těch dobytčat nečistých a ze všech plazů na té zemi, dva [~] dva vešli k Noemu do té bedny, samec a samice, tak jak přikázal jemu ten Bůh.
A egéneto (stalo, přihodilo, vzniklo, začalo existovat,bylo dáno, vstoupilo v platnost, naplnilo) se po těch sedmi dnech, že (=a) ta voda té potopy (~) egéneto se na té zemi. V tom šesti stém roce života Noeho, v druhém měsíci, sedmadvacátého dne toho měsíce, v ten den tento, roztrhly se všechny prameny té propasti (hlubiny, bezednosti, nezměřitelnosti) a otevřely se ty vodopády (propusti, stavidla, průrvy) toho nebe. Egéneto se ten déšť na zemi [po] čtyřicet dnů a čtyřicet nocí.
V ten den vešel Noe, Šém, Chám a Jafet, synové Noeho, a ta žena Noeho, a tři ženy jeho synů s ním, do té bedny (~). A všechna ta divoká zvířata podle génos (rodu, druhu, genů, rodiny, kmene, původu, kategorie, třídy), a všechna ta domácí zvířata podle génis, a každý plaz, pohybující se po té zemi, podle génos, a každý létavec (~) podle génos. Vešli k Noemovi do archy, dva [~] dva , z každého těla (masa, součástí přírody), v němž je pneumá (duch, charakter, postoj, mysl, vůle, dech, vítr) života. A [když všichni] ti, co vcházeli, samec a samice, ze všeho těla (~), vešli (=vešel) [ jako jeden zástup], podle příkazu toho Boha tomu Noemovi, zavřel za nimi (=ním) Hospodin, ten Bůh, tu bednu zvenku.
A egéneto se ta potopa (~) čtyřicet dní a čtyřicet nocí na té zemi, a ta voda se rozmnožila (narostla, přibyla, zvětšila se, rozšířila se) a nadzvedla tu bednu, že (=a) byla vyzdvižena od té země. Ovládnula (zvítězila, dominovala, panovala) ta voda a extrémně (intenzivně, nadmíru, prudce) se množila (~) na té zemi, zatímco (=a) ta bedna se unášela (nesla, plula) na té vodě. Voda ovládala (~) extrémním (~) extrémem tu zemi. Přikryla všechny ty hory, ty vyvýšené (vysoké, vznešené), které byly pod tím nebem. Patnáct loktů [cca 7 metrů] nad [ně] se vyzdvihla ta voda a přikryla všechny ty hory, ty vyvýšené (~). Zemřelo všechno tělo (~), co se pohybovalo na té zemi. Z těch létavců (~), z těch dobytčat , z těch divokých zvířat. Každý plaz, co se pohyboval (plazil) na té zemi. Také (=a) každý člověk. Všechno, co má dech života, a každý, kdo byl na té suché zemi, zemřel. Vyhladil (~) každou bytost, která byla na povrchu celé té země, od člověka až po dobytek a plazy a ptáky nebe; a byli vyhlazeni ze země. A přežil (zůstal) jedině Noe a ti s ním v té bedně. Ta voda zůstala povýšena na té zemi po sto padesát dní.
8. kapitola
A právě tehdy nejvíce ten Bůh pamatoval (měl na mysli) na Noeho, na všechna ta divoká zvířata, na všechna ta dobytčata, na všechny ty létavce (ptáky) a na všechny ty plazy, kteří byli s ním v té bedně (truhle, skříni, sejfu),. Přivedl Bůh pneuma (ducha, charakter, postoj, mysl, vůli, dech, vítr) na tu zemi. A ta voda ustoupila. Byly zakryty ty prameny té propasti (hlubiny, bezednosti, nezměřitelnosti) a ty vodopády (propusti, stavidla, průrvy) toho nebe, a byl zadržen (omezen, sevřen, pohromadě) ten liják z toho nebe. Vzdávala se (Ustupovala, Povolovala, Poskytovala) ta voda, jak šla pryč od té země. Vzdávala se (~) a ubývala (klesala,slábla) ta voda po padesáti a stu dnech. A ta bedna usedla (spočinula, zastavila se), v měsíci tom sedmém, dne sedmadvacátého toho měsíce, na horách těch Ararat (=Země hor, Zlořečený). Ta vzdávající se (~) voda ubývala (~) až do toho desátého měsíce. V tom jedenáctém měsíci, prvního toho měsíce, byly spatřeny ty vrcholy těch hor.
A egéneto (stalo, přihodilo, vzniklo, začalo existovat,bylo dáno, vstoupilo v platnost, naplnilo se) se po čtyřiceti dnech, otevřel Noe to okénko (dvířka, světlík) té bedny (~), které učinil (udělej, ustanovil, složil, vytvořil). Vyslal toho krkavce, aby viděl (poznal, porozuměl, zpozoroval), zda [Bůh] odseknul (vylomil, roztloukl, odřezal) tu vodu. Když vyrazil (vyšel, vyletěl, opustil), nevrátil se (neobrátil se) až do uschnutí té vody ze země. Vyslal tu holubici po něm [po krkavci], aby viděl (~), zda [Bůh] odseknul (~) tu vodu od povrchu té země. Když ta holubice nenalezla odpočinutí (úlevu, klid, místo) pro své nohy. Vrátila se (~) k němu do té bedny, protože voda byla na každé tváři [ploše, povrchu] celé té země. Vztáhnul svou ruku, uchopil (přijal, obdržel, převzal [do péče]) ji a uvedl ji k sobě do té bedny.
Když vyčkal ještě dalších sedm dní, znovu vyslal tu holubici pryč z té bedny. Ta holubice se k němu vrátila navečer, a měla listeček olivy v tom zobáku(=ústech) svém. Noe égnul (poznal prožitkem, prožil na vlastní kůži, navázal nový vztah), že [Bůh] odseknul (~) vodu od země. Vyčkal ještě jiných sedm dní, znovu poslal tu holubici, a už se nestalo, aby se navrátila k němu více.
A egéneto se v šestistém prvním roce života Noeho, v prvním měsíci, prvního dne toho měsíce, zmizela (zanikla, vyčerpala se, vyprchala) voda ze země. Noe otevřel (odkryl, odhalil, odstranil kryt) střechu (kryt, přístřeší) bedny (~), kterou učinil (~), a uviděl, že zmizela (~) voda z povrchu země. V tom měsíci druhém, sedmadvacátého dne toho měsíce, již ta země zcela vyschla.
A řekl Pán, Bůh, Noemu, když řekl. Vyjdi z té bedny (~), ty, ta žena tvá, ti synové tvoji a ty ženy synů tvých, spolu s (za) tebou. A všechna ta zvířata, která jsou s tebou, a všeliké tělo (maso, každá součást přírody) od létavců (ptactva) až do dobytka a každý plaz pohybující (plazící se) na té zemi, vyveď s sebou. A prospívejte (rostěte, sílněte, rozmnožujte se) a množte se (rozšiřujte se) na té zemi.“
