Bohu a světu

Kniha zrodu lidstva

2. kapitola (posunuta o 4 verše kvůli kontextu)

Ten den učinil  (způsobil, ustanovil, složil) ten Bůh to nebe a tu zemi [odkaz na Gn 1,1], [učinil, vymyslel] všechnu zeleň pole dříve, než genestai (se stala, vznikla, narodila se, přihodila se, začala existovat, vstoupila v platnost, naplnila se) na té zemi, a všechnu bylinu pole dříve, než vzešla (vyrostla, vyklíčila). Protože ten Bůh nedal déšť na tu zemi a člověk nebyl, aby obdělával (pracoval na, působil na, získával úrodu z)  tu zemi. Ale pramen vystupoval (vyvěral, vycházel) ze země a zavlažoval (napájel) celý povrch té země [popis Země stejný, jako v 1. zprávě: Země je prázdná, ale uz s existencí vody, která nebyla výslovně stvořena]. 

A vytvaroval (zformoval, utvořil, uplácal) ten Bůh toho člověka, hlínu (prach, zeminu, půdu) ze země, a vdechl (vložil dechnutím) do jeho tváře dech (=pnoé, vánek, dýchání) života, a stal se ten člověk psyché (životem, egem (já), srdcem, myslí, duší) živou. A vysadil Hospodin ten Bůh zahradu (ráj, ohrazenou zahradu) v Edenu (=Luxusu, Potěšení, Bezpečí) na východě, a umístil tam toho člověka, kterého vytvaroval. Dal ještě ten Bůh ze země vyrůst každý strom krásný (zralý, vhodný) k pohledu (ve vnîmání) a dobrý (ušlechtilý, krásný, vhodný, správný, chvályhodný) do pokrmu, a strom života uprostřed té zahrady (~), a strom toho eidenaj (věděnî, porozumění, pochopení, získání znalostí, poznání rozumové), gnóston (poznání prožitkem, prožívání na vlastní kůži, navázování nového nebo důvěrnějšího vztahu s, k) dobrého (~) a ponérého (zlého, špatného, zkaženého, ničemného, nebezpečného, škodlivého, Zlého).

Řeka pak (ale) vychází (pochází, pramení, prýští) z Edenu, aby zavlažovala (napájela, dávala pít) tu zahradu (~). Odtamtud se rozděluje na čtyři archás (počáteční, vládnocí, hlavní, principiální, základní, historické) [toky]. Ónoma (jméno, pověst, sláva, reputace, autorita, charakter, charakterizace) toho jednoho [je] Fison (=Rozlévajícî se, úrodný) Tento je ten, který obchází celou tu zemi Evila (=Tančící, Rodící, Pracujícî, Písčitá). Tam, kde je to zlato. A (Ale) to zlato té země [je] dobré (~). Tam je i karbunkl (uhlík, drahokam, anthrax, červený kámen) a kámen zelený. Ónoma té druhé řeky [je] Gion (=tryskající). Tento je ta, která obchází celou tu zemi Etiopie (=zemi spálených tváří). Ta třetí řeka [je] Tigris (=řeka prudká jako šíp). Tento je ta, která teče naproti Asyřanům (=šťastným, požehnaným). A ta čtvrtá řeka, to [je] Eufrat (=hojnost, potěšení).

A vzal Hospodin ten Bůh toho člověka, kterého vytvaroval (~), a umístil jej (postavil jej, ustanovil jej, svěřil mu [za úkol]) v zahradě (~), aby ji obdělával (pracoval na ní, získával z ní užitek) a aby ji opatroval (zachovával, střežil, chránil). Přikázal Hospodin ten Bůh Adamovi, když řekl: Z každého stromu, toho v zahradě, budeš jistě (směle, =jezením) jíst. Ale z toho stromu, toho gnóston dobrého (~) i ponérého, nebudete jíst. A kdyby pak [nastal] den, [ve kterém byste]  jedli z něho, zemřete {smrtí}. 

„A řekl Hospodin ten Bůh: Není dobré (~), aby byl ten člověk sám. Učiňme (~, pojďme učinit~) jemu pomocníka (=toho, kdo přispěchá, když on zavolá, m.r.) podle něho [podle jeho “tvaru”, = jemu odpivídajícího, vhodnému k němu, podle jeho potřeb, představ, dokonale k němu pasujícího, aby spolu vytvořili jednotu]. Vytvaroval (~) ten Bůh nedávno (=ještě) ze země všechna divoká zvířata pole a všechny ptáky nebe a přivedl je [teď] k Adamovi, aby viděl, jak (co) je zavolá (charakterizuje, pojmenuje, pozve). A pokaždé, jak (~) kdy zavolal (~) Adam živou psyché, to bylo jeho ónoma. Zavolal Adam ónomem všechny domácí zvířata, a všechny ptáky nebe, a všechny divoké zvířata pole; ale pro Adama se nenašel pomocník (~) jemu homoios (podobný, souměrný, souladný, stejných [lidských] rysů [genů], obrazný).

A uvalil (přiložil, přivodil, dotkl se)   ten Bůh na Adama vytržení (hluboký spánek, trans, narkózu), a uspal jej. A vzal (přijal, obdržel, uchopil)  jedno z jeho žeber, a vyplnil (doplnil, nahradil) to masem místo něj. Vystavěl (vybudoval jako dům) Hospodin, ten Bůh, to žebro, které vzal (~) od Adama, v ženu, a přivedl (uvedl, donesl) ji k Adamovi. A řekl Adam: Toto nyní [je] kost z mých kostí a tělo z mého těla. Tato bude volána (~) “žena” (manželka, nevěsta, partnerka), protože z mu-že (manžela, bojovníka) svého byla vzata (přijata, obdržena). Proto opustí (zanechá) člověk svého otce a svou matku, a pevně se připoutá (spojí se, přilne, připojí se) ke své ženě, a budou ti dva v jedno tělo. Byli ti dva nazí (bezbranní, odkrytí, chudí), totiž Adam a jeho žena (~), a nebyli v hanbě (zahanbeni, zklamáni, nestyděli se).

3. kapitola

Ale had (plaz, ještěr) byl nejzchytralejší (nejchytřejší, nejprozíravější, nejlstivější) ze všech zvířat, která jsou na zemi, která učinil (způsobil, ustanovil, složil) Hospodin, ten Bůh.  Řekl had (~) ženě: Jak to, že (Proč) řekl Bůh: Rozhodně nesmíte jíst ze žádného stromu, toho [co roste] v zahradě (ráji, oplocené zahradě)? Řekla ta žena hadovi: Z ovoce stromu té zahrady smíme jíst (jíme, budeme jíst). Ale z ovoce toho stromu, který je uprostřed té zahrady, řekl ten Bůh: Nebudete jíst z něho, ani se ho vůbec nesmíte dotknout (použít, přiblížit, zapálit), abyste nezemřeli. Řekl ten had té ženě: Nezemřete smrtí. Věděl totiž ten Bůh, že v ten den, kdybyste jedli z něho, otevřou se ty vaše oči, a budete jako bohové, kteří ginoskují (znají prožitkem, prožívají na vlastní kůži, jsou v důvěrném vztahu s) dobré (ušlechtilé, krásné, vhodné, správné, chvályhodné) a ponéré (zlé, špatné, zkažené, ničemné, nebezpečné, škodlivé, Zlého). 

A uviděla ta žena, že [ovoce] toho stromu (=ten strom) [je] dobré(~) k jídlu, že líbivé (příjemné, žádoucí, přitažlivé, milé) [je] těm očím k pohledění, a že je evidentně (viditelně, pochopitelně) dozralé (krásné, vhodné). A brala (vzala, sklízela) to jeho ovoce, snědla. Dala také svému muži (manželovi, bojovníkovi), [který byl] s ní, a jedli. Otevřely se dokořán ty oči těch dvou. Zginoskali, že byli nazí (bezbranní, odkrytí, chudí). Sešili tedy listy fíku, a udělali sobě bederní roušky. A slyšeli ten hlas (zvuk, volání) Hospodina, toho Boha, chodícího v té zahradě (~) podvečer. Ukryli se, ten Adam i ta jeho žena, od tváře Hospodina, toho Boha, uprostřed toho stromu (stromoví) zahrady. 

Zavolal {ten} Hospodin, ten Bůh, toho Adama a řekl jemu: Adame, kde jsi? Řekl [Adam] jemu: Tvůj hlas (~) jsem slyšel, když jsi chodil v téhle zahradě. Bál jsem se, protože jsem nahý (~), a ukryl jsem se. Řekl [Bůh] jemu: Kdo ti oznámil (zvěstoval, poslal zprávu), že jsi nahý? Zda jsi jedl z toho stromu, z něhož jsem ti přikázal, [z] tohoto jediného, abys nejedl z něho? Řekl ten Adam: Ta žena, kterou jsi dal, [aby byla] se mnou, tato mi dala z toho stromu, a jedl jsem. Řekl Hospodin, ten Bůh, té ženě: Co jsi učinila (~)? Řekla ta žena: Ten had mne oklamal (podvedl, uvedl v omyl), a jedla jsem.

Řekl Hospodin, ten Bůh, tomu hadovi: Protože jsi učinil (~) toto, prokletý (vyřazený z požehnání, kletbou zlořečený) jsi nade všemi těmi dobytčaty a nade všemi těmi divokými zvířaty země. Na své hrudi a na svém břiše se budeš plazit (pohybovat, chodit, přemisťovat sese), a hlínu (zeminu, zemi, prach, [lidi]) budeš jíst po všechny dny svého života. A nepřátelství (nenávist, odcizení, odpor) ustanovím (vložím, umístím, způsobím) mezi tebou a mezi tou ženou, mezi tvým semenem a mezi jejím semenem. On ti bude střežit (hlídat, bude chránit před, se zaměří na) hlavu, a ty budeš střežit (~) jeho patu.

Té ženě řekl: Rozmnožením rozmnožím tvé bolesti (utrpení, soužení) a tvé sténání (vzdychání, nářek).  V bolestech porodíš děti. Budeš obrácená (závislá, směřovat, mít vztah) k tvému muži a on nad tebou bude vládnout (tě vlastnit, panovat, tě mít pod kontrolou, tě podřizovat). A tehdy (Pak, Ale) řekl tomu Adamovi: Protože jsi poslechl hlas (~) téhle ženy své a jedl jsi z toho stromu, o němž jsem ti přikázal, tohoto jediného, abys z něho nejedl, prokletá (~) je ta země [planeta Země] ve tvých skutcích (pracech, námahách, činech, díla). V bolestech (~) ji [její ovoce] budeš jíst po všechny dny svého života. Trní a bodláky ti vyrostou (vyjdou, vyklíčí). Budeš jíst tu bylinu (trávu, pastvinu) pole. V potu tvé tváře budeš jíst ten chléb svůj, až do [chvíle], kdy se obrátíš (odvedeš, se otočíš) do té hlíny (~), ze které jsi byl vzat. Protože hlína jsi, a do hlíny odejdeš (se odebereš, doputuješ, v hlíně zmizíš). A zavolal (charakterizoval, pojmenoval, pozval, povolal) Adam ónoma (jméno, pověst, slávu, reputaci, autoritu, charakter, charakterizaci, osobu) té své ženy Život (=Zoé, {mt=Chevva}), protože tato [je] matka všech těch živých. Učinil (~) Hospodin, ten Bůh, pro Adama a jeho ženu kožené suknice a oblékl je.

Řekl ten Bůh: Hle, Adam se génonen (stal, přetvořil se, přihodil se, začal [jinak] existovat, vstoupil v [jinou] platnost) jako jeden z nás, v ginóskování dobrého (~) a ponérého. A nyní [jde o to], aby snad nevztáhl tu ruku, nevzal také ze stromu toho života a nepojedl. To by žil na věčnost. A vyhnal ho (vykázal ho, poslal ho s posláním) Hospodin, ten Bůh, z té zahrady (~) toho přepychu (luxusu, rozkoše, jemnosti, pohodlí, bezpečí),  aby obdělával  (pracoval na ní, získával z ní užitek)  tu zemi, ze které byl vzat (přijat, uchopen). Vyhodil (Vypudil, Vyvrhl, Vyhnal)  toho Adama, a usadil ho naproti té zahrady toho přepychu. A postavil toho cheruba a ten plamenný meč, ten, který se  otáčí se dokola (obrácí se, mění směr pozornosti), aby střežil (~) tu cestu toho stromu toho života.

4. kapitola

Tehdy Adam egnul (poznal intimním prožitkem, prožil na vlastní kůži, navázal důvěrný vztah) Chivvu, tu svou ženu. Ona počala (uchopila, zajala) a porodila toho Kaina (=Získání) a řekla: Získala jsem člověka skrze toho Boha. A pokračovala (přidala, připojila, dále) [a] porodila [=rodit] jeho bratra, toho Ábela (=Pára, Pomíjivost, Nicotnost). Ábel se egéneto (stal, přihodil, vznikl jako, začalo existovat jako,bylo mu dáno být, vstoupil v dospělost jako, naplnil se jako) pastýř ovcí, Kain pak žil obděláváním (pracováním na, získáváním užitek z) té země.

Stalo se po [několika] dnech, [že] Kain přinesl z plodů té země oběť Hospodinu. I Ábel obětoval, on z těch prvorozených svých ovcí a z těch jejich tukových částí. Pohleděl ten Bůh na Ábela a na jeho dary. Na Kaina však a na jeho oběti nepohlédl (si nevšimnul, nevěnoval ji pozornost).  Kain se velmi zarmoutil, jeho tvář padla [až k zemi, do hříchu] (sklonila, zachmuřila se, zamračila se). A řekl Hospodin, ten Bůh, Kainovi: Proč ses zarmoutil? A proč padla [~](~) ta tvář tvá? Pokud nepřineseš správnou [oběť] nebo ji správně nerozdělíš, zhřešil jsi (minul jsi smysl oběti). [Teď] se  utiš! Na tobě [je] jeho [tj hříchu] odvrácení (odklonění, závislost na něm, vztah k němu) a ty musíš (=budeš) panovat nad ním.

A řekl Kain k Ábelovi, svému bratru: Pojďme na pole. A stalo se, když byli na poli, že povstal Kain proti Ábelovi, svému bratru, a zabil ho. Řekl ten Bůh Kainovi: Kde je Ábel, tvůj bratr? On pak řekl: Neginóskuji (Nepoznávám [to], Neprožívám [to], Nemám [k tomu] žádný vztah, Je mi [to] naprosto jedno). Zda jsem já strážný (ochránce, hlídač, dozorce) toho svého bratra? Řekl ten Bůh: ‚Co jsi učinil (způsobil, ustanovil, složil)? Hlas (Zvuk) krve tvého bratra volá ke mně ze země. Nyní prokletý (vyřazený z požehnání, kletbou zlořečený) jsi od té země, která otevřela svá ústa, aby přijala krev tvého bratra z tvé ruky.

Řekl Kain k tomu Hospodinu: Větší je ta aitia (příčina, důvod) mého [prokletí, soudu], než aby mi bylo odpuštěno. Jestliže mne dnes vyhazuješ (vyvrhuješ, vyháníš) od tváře země i  od tváře tvé, skryju se a budu sténat (vzdychat, kvílet) a třást se (bát se, hrozit se) na zemi. A [tak to] bude. Každý, kdo mne nalezne, zabije mne. A řekl mu Hospodin, ten Bůh: ‚Nikoli tak. každý, kdo zabije Kaina, sedminásobná odplata (potrestání, pomsta) jej bude paralyzovat (jej ochromí, oslabí, znehybní). A ustanovil (položil, umístil, vložil) Hospodin, ten Bůh, znamení Kainovi, aby ho nezabil každý, kdo by jej nalezl.

Vyšel pak Kain od tváře Boží a sídlil v zemi Nod (=Bloudění, Vyhnanství, Třesu) naproti Edenu. Egnul Kain svou ženu, a počala (~) a porodila Henocha (=Zasvěcený, Uvedený). A stavěl město a pojmenoval to město podle ónoma (jména, pověsti, slávy, reputace, autority, charakteru, charakterizace, osoby) svého syna Henoch. Henochovi se pak narodil Gáidad, Gáidad zplodil Maiéla, Maiél zplodil Matúšala, Matúšal zplodil Lamecha. Lamech si vzal pro sebe dvě ženy: ónoma té jedné bylo Ada (=Ozdobená, Připravuje se k obřadu) a ónoma té druhé Sella (=Poskytuje stîn, ochranu, útěchu). Ada porodila Jóbela; tento byl otcem těch, kdo bydlí ve stanech a pasou stáda.  Ónoma toho jeho bratra bylo Jubal; tento byl ten, kdo představil psaltérium (harfu) a kitharu (lyru, kytaru). Sella porodila také Thobela; a on byl kovář, tvůrce z mědi a železa. Sestra Thobela byla Noema (=Rozkošná).

Tehdy řekl Lámech svým ženám: ‚Ado a Sello, poslouchejte mne, ten můj hlas; ženy Lámechovy, vnímejte mne, ta má slova: protože muže jsem zabil pro mou ránu, a mládence pro mou modřinu. Protože sedmkrát bylo odplaceno (~) na Kainovi, tak na Lámechovi [bude] sedmdesátkrát sedm.

A egnul Adam Chevvu, tu svou ženu, a ona počala (~), porodila syna a pojmenovala to jeho ónoma Šét (=Vložený), když řekla: Neboť ten Bůh mi vzkřísil (zvednul, vzbudil, povstal) jiné símě místo Ábela, kterého zabil Kain. Šétovi se narodil syn, a pojmenoval jeho onóma Énoš; tento začal očekávat (vkládat naději, spoléhat, důvěřovat)  [na] vzývání (dovolávaní se, obracení se na) [=vzývat~] ónoma Hospodina, toho Boha.

Toto je kniha (psaný záznam, spis, zápis)  zrodu (vzniku, rodu, zplození) lidstva (=lidí).