Bohu a světu

6. kapitola

Běda těm, kdo pohrdají (zlehčují, znevažují) Siónem a těm, kdo jsou přesvědčeni (spoléhají, důvěřují, mají jistotu)  horou Sámaří. Odtrhli (sklidili, odřezali) [jako úrodu]  archás  (počátky, vlády, vládce, principy, základy, historie) kmenů (národů, etnik, gengů, tříd) a do nich vstoupil oikois  (dům, rod, rodinu, domácnost, majetek,  čeleď, vztah)  Izraele. Přejděte všichni [přes hranice] a podívejte se, a projděte odtamtud do Chamat-Rabá (=velké horko), a sestupte odtamtud do Gatu Filištínů, ty nejsilnější (nejvýznamnější) [města] ze všech těchto království. Zda jsou hranice (území) jejich větší než vaše hranice?

[Jsou tu] ti, kdo přichází k dni zlému (špatnému, zhoubnému, nešťastnému, zkaženému), kdo se přibližuje a dotýká se falešných sobot. Ti, kdo leží na postelích ze slonoviny a rozmařile si užívají (žijí v přepychu, oddávají se rozkoším) na svých ložích, jedí kozlíky ze stád a mléčná telata zprostřed stád. Ti, kdo tleskají (bubnujî) k hlasu hudebních nástrojů, [se] považovali za stojícího a ne za utíkajícího. Ti, kdo pijí pročištěné víno, nejlepšími mastmi se potírají, a vůbec netrpí (se netrápí) kvůli zkáze Josefa. 

Proto nyní půjdou do zajetí z mocných (knížat, autorit) jako arché  (počátek, vláda, vládce, princip, základ, historie). Ržání koní bude odňato z Efraima. Neboť Hospodin přísahal sám při sobě: Já si ošklivím (štítím se, mám odpor) všechnu zpupnost (nadudost, násilí) Jákobovu, jeho krajiny (hranice) jsem nenáviděl.  odstraním (vyhladím, zruším, vynesu) město spolu se všemi jeho obyvateli. 

A stane, [že] jestliže zůstanou (budou ponecháni) deset mužů v jednom domě,  zemřou. Zůstanou ti, kteří zůstali. A vezmou jejich příbuzní, kteří přežijí, aby vynesli jejich kosti z oikon. Řekne [někdo] těm, kteří stojí v čele oiku:‚Je ještě [nějaký mrtvý] u tebe? Odpoví: Už ne. A  řekne: Mlč, kvůli tomu, aby nebylo vysloveno ónomo (jméno, pověst, sláva, reputace, autorita, charakter, charakterizace, samotná osoba) Hospodinovo. Neboť hle, Hospodin přikazuje, a udeří dům velký na třísky, dům malý na kousky.

Běhají snad koně po skalách? Mlčí snad mezi samicemi?  Vždyť vy jste obrátili soud (rozsudek, trest, exekuce, posouzení) v thymos  [dlouhodobý hněv, postoj, nesouhlas] a plod spravedlnosti (práva, jednání, vůle) v hořkost.

[Jsou tu] ti, kdo se radují z ničeho, kteří říkají: Cožpak jsme si svou silou nezískali rohy [vojenskou moc, válečná vítězství]?

Proto hle, já pozdvihnu (vyburcuji, vzbudím) proti vám, oikone Izraele, národ. Budou tě tísnit (utiskovat, vytlačovat) od vchodu do Ematu (=do pevnosti, do žáru) až k potoku na západě, říká Hospodin, Bůh zástupů.

7. kapitola

Toto mi ukázal Hospodin. Hle, vylíhnutí kobylek, přicházející za jitra, a hle, larvy kobylek proti Gógovi (=vyvýšenému), králi. Stane se, když dokončí (splní, vykonají,  ukončí) sežrání (pohlcení) trávy (úrody, vegetace) země, tehdy jsem řekl: Panovníku (vlastníku, manželi, pane) Hospodine (=Pane, Pane), buď milostiv. Kdo pozdvihne Jákoba, že je málo početný? Zmetanojuj (=[jednej] po (s) [nové, změněné] gnóze, začni [jednat] na základě nového poznání, nově zažitých zkušenosti, nového vztahu), Hospodine, ohledně tohoto.  Toto nebude (To se nestane), praví [odpoví] Hospodin.

Toto mi ukázal Hospodin: a hle, Hospodin povolal soud v ohni a strávil velikou propast, strávil kraj (dědičný podíl). Řekl jsem: Panovníku Hospodine (=pane pane), ustaň (utiš se, uklidni se), prosím. Kdo pozdvihne Jákoba, neboť je málo početný? Zmetanojuj, Hospodine, ohledně tohoto. Toto nebude, praví Hospodin.

Toto mi ukázal Hospodin: a hle, muž stojící na (u, při) zdi z oceli (diamantu, tvrdého materiálu) a v jeho ruce ocel (diamant, olovnici). Řekl mi Hospodin: Co vidíš, Amosi? Odpověděl jsem: Ocel. A řekl mi Hospodin: Hle, já vložím ocel doprostřed (do nitra) svého lidu Izraele. Již více nepřidám (to znovu neudělám), abych ho přešel (přehlédl, ušetřil, odpustil). Budou zničeny oltáře smíchu (posměchu, výsměchu), a obřady Izraele budou zcela zpustošeny (opuštěny, vylidněny). Postavím se proti oikos (domu, rodu, rodině, domácnosti, majetku, čeledi, vztahu) Jeroboámovu s mečem.

Amasiáš (=Hospodin je má síla), kněz v Bét-elu, poslal k Jeroboámovi, králi Izraele, se slovy: Amos proti tobě spřádá spiknutí (shromáždění, vzpouru) uprostřed oiku Izraele; země nebude schopna snést (rozhodně neunese) všechna jeho loga (slova, řeči, rozumy, úmysly, účty, zákony, rozkazy).  Protože toto říká Amos: Mečem zemře Jeroboám, a Izrael bude odveden do zajetí ze své země. Řekl Amasiáš Amosovi: Vidoucí, jdi, odejdi do země Judské a tam si žij a tam budeš prorokovat. Ale v Betelu už víc nepřidávej (neopakuj) prorokování, protože je to svatyně krále a dům království.

Odpověděl Amos a řekl Amasiášovi: Nebyl jsem prorok, ani syn proroka, ale byl jsem pastýř a škrábal (ošetřoval) plané fíky. Ale uchopil mě (zvednul mne, vyzdvihl mne, dal mi úkol) Hospodin od (mezi) ovcí a řekl Hospodin ke mně: Jdi, prorokuj proti (k) mému lidu, Izraeli. Nyní slyš slovo Hospodinovo: Ty říkáš: Neprorokuj proti Izraeli a už vůbec neveď  (neburcuj, nepodňecuj, neštvi) dav proti oiku Jákobovu. Proto toto praví Hospodin: Tvoje žena bude ve městě děvkařit, tvoji synové i tvoje dcery padnou mečem, tvá země bude na provaze vyměřena a ty skonáš v nečisté zemi. Izrael bude v zajetí odveden ze své země.

8. kapitola

Toto mi ukázal Hospodin, a hle, koš (nádoba) lovce ptáků. I řekl: Co vidíš, Amosi? Řekl jsem: Koš  ptáčníka. Na to řekl ke mně Hospodin: Přišel konec (hranice, mez, cíl, dovršení) na můj lid, Izraele; už nepřidám (nezopakuji), abych jej minul (přošel kolem něho, ignoroval jej). Budou kvílet stropy (klenby) chrámu v onen den, praví Hospodin. Mnoho [jich] padlo na každém místě [všude plno mrtvol], uvrhnu (hodím, uvalím, přenesu) [tam] mlčení (ticho, nečinnost, pokoření).

Slyšte toto nyní, vy, kteří hned za jitra drtíte (utiskujete, vykořisťujete) nádeníka (řemeslníka bez vlastní půdy, pracovníka za minimální mzdu)  a utlačujete (zneužíváte moc na) chudé (nuzné, žebráky, bez prostředků, bezmocné, utlačované, závislé na pomoc druhých) pryč ze země.

[Jsou tu] ti,  kteří říkají: Kdy už pomine měsíc, abychom mohli prodávat, a [kdy] soboty, abychom otevřeli sklady, abychom udělali malé odměrné míry a zvětšili závaží a udělali nespravedlivou váhu,  abychom si koupili chudé za stříbro a utlačeného (poníženého, bezmocného, přehlíženého) za [pár] sandálů. A z každého plodu budeme obchodovat. Přísahá Hospodin: Při pýše Jákobově, jestliže zapomenu k potrestání (k vedení soudního sporu pro, k nepřátelství pro) všechna vaše díla. Kvůli [všem] těmto věcem, cožpak se nezachvěje země? A bude truchlit každý, kdo v ní bydlí, a společný zánik (konec, cíl, završení) podobný řece vystoupí a sestoupí, podobný řece Egypta.

A stane se v onen den, praví Hospodin Bůh, že zapadne slunce v poledne a zatemní se na zemi ve dne světlo. Obrátím vaše svátky v smutek (smuteční obřady, dobu smutku), všechny vaše písně (ódy) v žalozpěvy (pohřební písně, umělecké vyjádření nářku). Uvedu na každé bedra žíněné roucho a na každou hlavu lysinu. Učiním (Ustanovím, Dopustím) jej jako smutek po milovaném, a ty, kdo [jsou) s ním, jako den bolesti (utrpení, muk, bezmoci).

Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, a pošlu hlad (frustraci, nenaplněnou potřebu) na zemi. Ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě, ale hlad slyšet logos (slovo, řeč, rozum, úmysl, účet, zákon, rozkaz) Hospodina. A budou se chvět (či pohybovat) vody až k moři, a od severu až k východům poběží dokola, hledajíce logos Hospodina, a nikterak nenaleznou. V onen den zemdlejí (upadnou, selžou, vyhasnou, omdlí) panny krásné (ušlechtilé, dobré) a jinoši [v plné síle] v žízní. Ti, kdo přísahají při oběti smíření Samaří a říkají: Žije tvůj bůh, Dane (=soudče, obhájče, mstiteli), a Žije tvůj bůh, Beer-šebo (studno přísahy), padnou a už nikdy nepovstanou.

9. kapitola

Viděl jsem Hospodina stojícího nad oltářem a řekl: Udeř na víko slitovnice (místo smíření), a otřesou se předsíně. Rozraz je na hlavy všech, a zbytek z nich zabiji mečem. Nikdo z nich, kdo utíká, rozhodně neunikne, a nikdo z nich, kdo se snaží zachránit, nebude zachráněn. Jestliže by se zahrabali do Hadu (hrobu, podsvětí, šeolu), odtamtud je má ruka vytáhne. A jestliže by vystoupili do nebe, odtamtud je srazím dolů. Jestliže by se ukryli na vrcholu Karmelu, odtamtud je vypátrám a vezmu; a jestliže by se ponořili pryč z mých očí do hlubin moře, tam přikážu drakovi (mořskému hadovi, obludě) a on je uštkne. A jestliže půjdou v zajetí před tvář svých nepřátel, tam přikážu meči, ať je zabije, a upřu své oči na ně k pohromě (neštěstí, tragedii, nepříjemným věcem) a ne k prospěchu (štěstí, majetku, příjemným věcem).

A Panovník (vlastník, manžel, pán) Hospodin (=pán pán), Bůh Vševládnoucí, [to je] ten, který se dotýká země a třese jí. Budou truchlit (veřejně a hluboce plakat) všichni, kdo na ní bydlí. A její společný zánik (konec, cíl, završení) podobný řece vystoupí a sestoupí, podobný řece Egypta. Ten, který buduje v nebi svůj výstup (schodiště, stupně, cestu vzhůru), a svůj pevný slib (zaslíbení, oznámení, závazek, {klenbu})  zakládá (upevňuje, pokládá jako základy) na zemi, ten, který svolává vodu moře a vylévá ji na tvář země, Hospodin, Bůh Vševládnoucí, je jeho ónoma  (jméno, pověst, sláva, reputace, autorita, charakter, charakterizace, samotná osoba).

Což nejste pro mne jako synové Etiopanů, synové Izraele? říká Hospodin. Což jsem nevyvedl Izrael z egyptské země, stejně jako cizozemce z Kappadokie (=země krásných koní), a Aramejce z propasti? Hle, oči Hospodina Boha [jsou] na království hříšníků. Vyhladím (Odstraním, Vytrhnu) je z povrchu země, vyhladím dům Jákobův, ne však zcela, praví Hospodin. Hle, já přikazuji a budu třást (tříbit, prosívat) oikem Izraele mezi všemi národy, jak se třese (tříbí, prosívá) na sítě. Jistě nepadne na zem ani střep. Mečem zemřou (skončí) všichni hříšníci (kdo minuli smysl) mého lidu, kteří říkají: ‚Jistě se k nám nepřiblíží, ani se na nás nestanou tyto pohromy (neštěstí, tragedie, zlé věci). V onen den pozdvihnu stan (přístřešek) Davidův, který je padlý. Znovu postavím jeho padlé části a jeho zbořeniny pozdvihnu. Znovu ho postavím, jako dny věčnosti, aby horlivě vyhledali zbytek lidu a všechny národy,nad kterými je vzýváno mé ónomo nad nimi, praví Hospodin Bůh, [ten], který činí tyto [věci].

Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy ten, kdo [ještě] neoral, se chopí (zmocní, dohoní) sklizně vína a hrozny se budou lisovat v době setí. Z hor budou kanout sladkosti a všechny pahorky budou spolu zarostlé [vinicemi, obilím]. Navrátím zajetí lidu svého Izraele, vystavějí města, ta zpustošená a budou v nich bydlet. Vysadí vinice a budou pít jejich víno. Vysadí zahrady a budou jíst jejich ovoce. Zasadím je na jejich zemi, a už nikdy nebudou vytrženi z jejich země, kterou jsem jim dal, praví Hospodin, Bůh Vševládnoucí.