Abdiáš
SLUŽEBNÍK HOSPODINŮV
Vidění Abdiášovo (=Služebníka Hospodinova): Toto praví Hospodin Bůh Edómu (=červené zemi, lidstvu): [Toto je] slyšení (zvěst), [kterou] jsme slyšeli od Hospodina, a poselství, [které On] k národům poslal: Povstaňte, a povstaňme k válce proti ní.
Hle, jako něco malého jsem tě dal mezi národy; velmi jsi zneuctěn (zbaven cti). Pýcha tvého srdce tě povznesla, [aby jsi, a proto jsi] sídlíl ve štěrbinách skal. [Jak] vysoko je obydlí toho, který si říká ve svém srdci: Kdo mě snese dolů na zem? I kdybys byl povznesen jako orel, i kdybys mezi hvězdy položil své hnízdo, snesu tě odtamtuď [dolů], praví Hospodin.
Jak hluboko bys padl, kdyby k tobě v noci vešli zloději či lupiči? [Ti] by [z tvého majetku] kradli tak dlouho, dokud by sami neměli dost. A kdyby k tobě vešli sběrači vinic, zanechali by za sebou [alespoň] paběrky? Jak byl prohledán Ezau (=chlupatý, činorodý) a jak byla uchvácena (přepadena) jeho skrytá [tajemství]!
Až ke tvým hranicím tě vypověděli (vyhnali) všichni muži tvé smlouvy (tví spojenci, lidé, kteří ti byli [něčím] zavázáni); postavili se proti tobě (odporovali ti), zmohli se proti tobě (přemohli tě) muži tvého pokoje (tví důvěrní přátelé, lidé, kterým jsi věřil, kterým jsi dal prosperovat); položili ti léčku pod tebe (nalíčili na tebe past) – rozumnost u nich není (už ti nerozumí, už u nich nenalezneš porozumění). V onen den, praví Hospodin, zahubím moudré z Idumeje (=Edomu) a rozumnost (rozumné, porozumění, empatii) z hory Ezau. A budou zděšeni tví bojovníci, ti z Temanu (intelektuální špička národa), což povede k vyhubení člověka z hory Ezau.
Protože [ses dopouštěl] vraždění a bezbožnosti (bezectnosti) vůči tvému bratru Jákobovi (=židovskému národu, tomu, kdo tě předběhl, kdo hází druhému klacky pod nohy), hanba tě přikryje a budeš vyhozen do věčnosti. Od té doby, kdy jsi ty povstal proti němu, [přišly] dny, kdy [i další] cizinci odvedli jeho sílu (=jeho nejlepší lidi) do zajetí, dobyli jeho brány a o Jeruzalém metali los. Byl jsi i ty jako jedním z nich (Je to i tvá vina). A [tak] nehleď na den svého bratra v den cizinců, a neraduj se nad syny Judy v den jejich záhuby, a nemluv povýšeně (arogantně) v den [jejich] soužení. Ani nestůj u jejich východů, abys vyhubil ty, kdo z nich unikají, ani nezavírej [své vchody před] těmi, kdo z nich prchají, v den [jejich] soužení.
Neboť blízko je den Hospodinův proti všem národům; co jsi [ty] provedl [jemu], to bude [provedeno] tobě; tvá odplata bude odplacena na tvou hlavu. To [samé] víno, jaké jsi ty pil na mé svaté hoře, budou pít všechny národy. Budou pít a sestoupí [do hrobu] a budou jako ti, kdo [vlastně již] neexistují (kdo nemají budoucnost). Ale na hoře Sión bude [provedena] záchrana (spása), a bude [obnovena] svatost. A zdědí dům Jákobův [majetek] těch, kteří je dědili (kteří vydělali na jejich smrti (=utrpení)). A stane se dům Jákobův ohněm, dům Josefův plamenem, a dům Ezaův slámou. Vzplanou proti nim a stráví je. [Pak už] nebude žádného roznašeče ohně v domě Ezauově (nezbude nikdo, kdo by se mstil, ohněm za oheñ), neboť Hospodin promluvil.
A dědičně obdrží ti, kdo jsou v Negebu (jižní izraelské poušti), horu Ezauovu, a ti, kdo jsou v Šefele (izraelské rovině), [obdrží] cizince, a dědičně obdrží horu Efrajimovu a rovinu Samařskou, i Benjamin a Gileádskou zemi. A [navrátí se] zajatci (vyhnanci) z první vlny synům Izraele. [Ti zdědí] zemi Kananejců až po Sareptu. Zajatci [,kteří byli odvedení z kraje mezi] Jeruzalémem a Efratou, dědičně obdrží města Negebu. Vystoupí muži zachránění z hory Sion, aby vykonali pomstu na hoře Ezau. A Hospodinu bude [patřit] to království (Hospodin se [opět] ujme království, vlády nad Izraelem).
