Abakuk - Objetí
OBJETÍ
-
kapitola
Břímě (břemeno, zavazadlo [na cestu]), které spatřil Abakuk (=obejmutí, ten, který objímá, který je objîmán) prorok (mluvčí [Boha]).
Jak dlouho ještě, Hospodine, budu křičet a ty mi nebudeš vůbec naslouchat (nebudeš nijak reagovat)? Budu volat (naříkat) k tobě, když jsem utlačován (zažívám bezpráví, bezbožnost, bezzákonost), a ty mě nezachráníš? Proč jsi mi ukázal (začal ukazovat) námahy (dřiny z těžkých prácí, úsilí, strasti, utrpení) a bolesti (strádání, slabosti, nemoci), [nutíš mne bezmocně] hledět (dohlížet) na soužení (utrpení) a bezbožnost [až pohanských rozměrů]?
Přímo přede mnou začal soud (vynášení rozsudku, vykonávaní práva) a soudce přijímá (úplatky, rozhoduje tendenčně, uzurpuje moc). Proto (Tím) byl rozmetán (rozprášen, zničen) zákon (pravidla, řád, právo, rytmus společnosti) a soud (rozsudek, trest) se nevede (nevykonává, neprobíhá) do konce (cíle, [svého] účelu, výsledku) [soud neprobíhá podle záměru Božího jakozto dárce zákona, neslouží svému stanovenému účelu], neboť bezbožný [pohanské úrovně bezbožnosti] utlačuje dikajona (spravedlivého, čestného, žijícího podle Boží vůle, jsoucího v právu, konajícího podle zákona, ospravedlněného); kvůli tomu vyjde soud (rozsudek, trest) překroucený (zdeformovaný, zkreslený).
Hleďte, pohrdači (posměvači), a pohleďte a divte se (žasněte) divům (úžasným skutkům, zázrakům) a buďte zničeni (zmizeni),neboť čin (skutek, práci) já činím (konám) ve dnech vašich, kterému určitě nepistojujete (neuvěříte, nebudete mu věrni, jednat spolehlivě v souladu s ním, neosvědčíte se v něm, nezapadne do vašeho myšlení, vašeho učení), i kdyby vám jej někdo do detailu vyprávěl. Neboť hle, já probouzím (vyburcuji, postavím, vzkřísîm) proti vám Chaldejce, bojovníky, národ hořký a rychlý (nenadálý), který putuje přes šířiny země, aby dědičně zabral příbytky (stany, obce), jež nejsou jeho. Hrůzný (strašlivý, vzbuzující strach) a slavný (zjevný, zjevený) je. Z něj ven poplyne jeho soud (rozhodnutí, rozsudky, právo, trest) a jeho břemena (nevolnické povinnosti [uvalené na podrobený lid]) vzejde z něho.
Poskakují jeho koně víc než levharti! Jsou ostřejší (rychlejší, zuřivější) než vlci arabští! Vyjedou jeho jezdci! Vyrazí zdaleka! Vznášejí se jako orel připravený (dychtivý) k žrádlu! Konec přijde na bezbožné [úrovně pohanské bezbožnosti]. Na ty, kteří se postaví proti jejich tvářím naproti (kteří jim budou vojensky čelit). Shromáždí zajatce (násilné přesídlence) jako písek. Bude si hovět (užívat, zneužívat) mezi králi, tyrani budou jeho hračkami. Bude se vysmívat každé pevnosti, navrší násep a dobude ji.
Tehdy [Boží] pneuma (duch, vnitřní bytost, charakter, postoj, mysl, vůle, dech, vítr) změní směr hodu (obrátí se, změní názor), přejde skrz a usmíří se (získá přízeň, vykoná smírčí oběť, utiší hněv). Tato síla (moc, vojsko, zřízení) mému Bohu!
Což [to] nejsi ty, [kdo] jsi od počátku, Hospodine, Bože můj, Svatý můj? Rozhodně nezemřeme! Hospodine, pro soud (rozsudek, trest, právo) jsi jej určil a utvořil (připravil, stvořil) jsi mě, abych usvědčil (napomenul, prozkoumal) jeho kázeň (způsob výchovy, trestání).
Čisté je [tvé] oko, aby nevidělo (ignorovalo) zlo, a nebudeš moci (schopen) se [jen tak] dívat na trápení. Proč tedy hledíš na ty, kdo pohrdají, a mlčíš, když bezbožník [úrovně pohanské bezbožnosti] pohlcuje dikajóna? Proč učiníš lidi [bezbranné] jako ryby moře a jako plazy, kteří nemají vůdce? Úplné zničení [lidu] vytáhl na háčku a vlekl jej ve vrhací síti, shromáždil jej do svých sítí. Kvůli tomu se bude radovat a veselit jeho srdce. Proto bude obětovat své síti [a ne tobě] a pálit kadidlo [bude] svému rybářskému lanu, protože skrze ně ztučněl jeho podíl a jeho jídla jsou výběrová. Proto znovu a znovu vrhá svou síť a nepřestane ustavičně zabíjet národy, nebude se slitovávat (neprojeví milost).
-
kapitola
Na svou hlídku se postavím a vystoupím na skálu. Budu vyhlížet, abych uviděl, co bude mluvit ve (ke) mně, a co odpovím na své napomenutí (na jeho napomenutí). A Hospodin mi odpověděl a řekl: Napiš vidění (zjevení), jasně (čitelně) [jej vryj] na tabulku, aby ten, kdo ji čte, mohl spěchat (běžet).
Protože ještě [toto] vidění je [určeno] pro [stanovený] kairos (správná chvíle, vhodný čas, čas rozhodnout se, příznivé období, čas, kdy jedná Bůh k), vyjde (vzejde) pro konec (svůj cíl, záměr), a ne do prázdna. Jestliže se [vidění, spěchající člověk] opozdí, vytrvej (vydrž, čekej) na něj, protože přijde ve svém přicházení, a jistě nebude otálet. Jestliže se [spěchající člověk] stáhne (couvne), mé psyché (život, ego (já), srdce, mysl, podstata, duše) v něm nemá zalíbení. Ale dikajon (spravedlivý, čestný, žijící podle Boží vůle, jsoucí v právu, konající podle zákona, ospravedlněný) bude žít z mé pistis (víry, věrnosti, důvěry, spolehlivosti, osvědčenosti, učení víry) [dikajon bude žít z víry, kterou vlastním (určuji, charakterizuji) já, dikajón bude žít z jeho pistis ke mne, dikajón bude žít z mé pistis k němu].
Muž, který se opíjí, pohrdá (posmívá se, neváźí si) a je domýšlivý (arogatní, chvástavý), ničeho nedosáhne. Rozšířil (rozprostřel) svou psyché jako Hádes (podsvětí, Šeol, hrob) a jako smrt, která se nikdy nenasytí, shromáždí k sobě všechny národy a přivlastní si je. Copak [oni] [nepochopí] (nevezmou, nevztáhnou) všechny tyto věci jako podobenství (přirovnání) proti němu nebo jako hádanku (záhadu, trpké poznání) pro vyprávění o něm? A řeknou: Běda tomu, kdo rozmnožuje pro sebe to, co není jeho a kdo těžce zatěžuje své jho [jho, které nese on, jho, které on zatížuje jiným]. Do kdy?
Neboť náhle povstanou (probudí se) ti, kdo tě koušou, a procitnou (vystřízliví) tvoji úkladníci (spiklenci proti tobě) a budeš [vydán] jim k drancování. Jelikož tys drancoval mnohé národy, budou tě drancovat všichni zbylí (přeživší) z národů, kvůli krveprolití lidí a bezbožnosti země, města a všech těch, kdo v něm bydlí.
Běda tomu, kdo hromadí zlou chamtivost (nenasytnost, touhu mít více než mám) [výnos ze zlé chamtivosti] pro svůj oikois (dům, rod, rodinu, domácnost, majetek, chrám, Boží lid, vztah), aby umístil své hnízdo do [bezpečné] výšky, a byl vytržen (osvobozen) z ruky zlých (násilných, nemravných). Zamýšlel jsi (Rozhodl jsi se, Plánoval jsi) [pro] hanbu (stud, potupu) svému oikois [pro to, co přináší hanbu tvému oikois). Zničil jsi mnohé národy a zhřešila (minula se svědectvím, cílem, selhala) tvá psyché. Neboť kámen ze zdi bude křičet a nádobí (brouk) ze dřeva vydá hlas o nich. Běda tomu, kdo buduje město v [prolitých] krvích (ve vraždách) a připravuje město v nepravostech.
Což toto není od Hospodina Vševládnoucího? Zmizely (vyčerpaly se, zanikly) mnohé národy v ohni [kterým byly upáleni, kterým oni upalovali druhé] a mnohým národům klesla (zmenšila se) jejich pneumá (duch, vnitřní člověk, charakter, postoj, mysl, vůle, dech, vítr). Neboť bude naplněna země gnómaj (poznání, prožívání na vlastní kůži, navázování nového nebo hlubšího vztahu) slávy Hospodinovy tak, jako voda pokrývá je.
Běda tomu, kdo napájí svého bližního kalným (špinavým) převrácením (zkázou) a opíjí jej, aby hleděl na jejich skrýše (skrytá místa, nahotu, sejfy). Neboť pohanská bezbožnost Libanonu (=bělosti, čistoty) tě přikryje (zahalí) a strádání (utrpení) zvířat tě vyděsí. Kvůli krvi lidí a pohanske bezbožnosti země a města a všech těch, kdo v něm bydlí.
Co prospívá rytina, že ji vyřezali? Odlitek vytvořili, klamnou představu, protože ten, kdo ji vytvořil, doufá [pouze] v dílo své, vždyť vytvořil němé modly. Běda tomu, kdo říká dřevu: Probuď se! a kameni: „Povstaň (buď vyvýšen)!“A to je (jen) přelud (klamná představa). Toto je přece obložení (plátování) zlatem a stříbrem a žádné pneumá není v něm. A Hospodin je ve své svaté svatyni. Nechť se sklání s bázní (s ohledy k, obavami o, se správným držením se, postojem) před jeho tváří celá země.
-
kapitola
Modlitba Abakuka, proroka, se zpěvem.
Hospodine, uslyšel jsem tvé slyšení (poselství, zprávu o tobě) a ulekl jsem se (začal jsem se bát, pojal jsem bázeň). Pochopil (Sledoval, Prohlédl, Porozuměl) jsem tvé činy a byl jsem ohromen (užasnut, vyveden z klidu, zmaten). Uprostřed dvou živých bytostí (zvířat, cherubů, válčicích stran) budeš gnósénován (poznán, prožíván [lidmi] na [jejich] vlastní kůži, navážeš [s lidmi] nový nebo důvěrnější vztah). Když se přiblíží léta, budeš gnósénován důkladně. Když přijde kairos (správná chvíle, vhodný čas, čas rozhodnout se, příznivé období, čas, kdy jedná Bůh k), budeš zjeven. Když se má psyché (život, celistvý jedinec=ego (já), srdce, mysl, podstata člověka) znepokojí, v orgé [rozlícení, emoční hněv, touha nastolit spravedlnost a potrestat hřích, vnitřní impuls, emoční energie, ovoce postoje] si připomeneš (vzpomeneš na) slitování (milosrdenství, soucit). Bůh z Temanu (=z jihu, z Edomu) přijde, a Svatý z hory zalesněného stínu – diapsalma (hudební vložka, modli se [medituj] nad těmito slovama za tónů tiché hudby).
Sláva (moc, síla, ctnost) Jeho přikryla nebesa, a chvály (vděčnosti, radosti) Jeho je plná země [země je plná chvály [lidí] k němu, země je plná chvály Boha k lidem]. Jeho záře bude jako světlo, rohy (paprsky) jsou v jeho rukou, [On] položil agapé (nepodmíněnou, nezištnou, činnou lásku, lásku rozhodnutí, vůle) mocné síly (řádu, zřízení) své. Před jeho tváří půjde logos (slovo, řeč, rozum, smysl, účet, zákon, rozkaz, Bůh Syn) a v sandálech vyjdou jeho nohy. Postavil se a zatřásla se země, pohlédl a rozplynuly se (roztekly se, roztály) národy. Rozdrcena byla násilím horstva, roztavily se věčné pahorky. Jeho věčné cesty: Místo útrap (námahy, bolesti z těžké práce) [po namáhavé cestě] spatřil jsem stany Etiopanů (=spálené tváře, černochů) [zničené stany Etiopanů], budou zděšeny (otřeseny, zmateny) i stany země Midján (=místa soudu).
Zda ses rozorgénoval [rozlítil, rozohnil svůj emoční hněv, svou touhu nastolit spravedlnost a potrestat hřích, vzbudil svůj vnitřní impuls, svou emoční energii], Hospodine, na řeky? Nebo tvůj thymou [dlouhodobý hněv, postoj, nesouhlas s vašimi skutky] byl [padl] proti řekám? Nebo tvé popuzení (útok, nápor) bylo [směřovalo] proti moři? Že jsi vystoupil [nasedl] na své koně, vždyť tvá jízda (jízdní tažení) je spása (záchrana, vysvobození)! Napínáním napneš svůj luk vůči žezlům, praví Hospodin. Diapsalma.
Řek pukne země [Kvůli řekám pukne země, Boží soud proti řekám rozpukne zem]. Uvidí tě a budou se v bolestech svíjet národy; [Bůh] rozptyluje (rozsévá) vody [ze] své cesty. Propast (hlubina) vydala svůj hlas, svou falešnou (přeludnou, fantasijní, vzbuzující falešný dojem) výšinu (hlubinu, vznešenost). Bylo pozvednuto slunce a měsíc se postavil (zastavil) podle svého řádu (na svém [stanoveném] místě, stanovišti) [Bůh postavil měsíc [jako houpačku] podle svého řádu]. Do světla (Ke světlu) půjdou tvé střely, do (ke) jasu blesku tvých zbraní. V hrozbě zmenšíš zemi a v thymé přivedeš národy. Vyšel jsi ke spáse svého lidu, abys spasil tvé pomazané. Vložil (umístil) jsi smrt do hlav bezbožníků (bezzákoníků, nerespektujících [Mojžíšův] zákon, pravidla, normy, zvyky, tradice, rytmus společnosti), pozvedl (probudil) jsi [jim] okovy (pouta) až ke krku. Diapsalma.
[Podobný muži v záchvatu] v šílenství (extázi, tranzu, ve vytržení) jsi rozrazil (roztříštil) hlavy mocných, zatřesou se [smrtelnou křečí], otevřou své uzdy (svěrače, [ztratí kontrolu]). [Jejich pozůstalí budou] jako chudý, který jí skrytě. Poslal jsi (vysadil jsi) na moře své koně, které [svými nohami] zvíří (rozbouří) mnoho vod.
Střežil jsem se [zachoval jsem se v klidu], byť se mé nitro (břicho) zachvělo (otřaslo, vyděsilo) od hlasu modlitby mých rtů. Vstoupila hrůza (třes) do mých kostí a pod mým nitrem se zachvěla má přirozenost (způsob bytí, zvyklosti). Budu spočívat (odpočívat [od starostí], [budu mrtvý]) v den soužení, když vystoupí [nepřítel] proti lidu mého pobývání. Protože fíkovník nebude nést ovoce a na vinicích nebude úrody. Zklame výnos olivy a pole nevydají pokrm. Ovce zmizely z pokrmu a voli nejsou u jeslí. Já však budu jásat (oslavovat, zpívat) v Hospodinu, radovat (těšit, vychutnávat) se budu z Boha, mého spasitele. Hospodin Bůh je má síla (moc, řád, zřízení), a postaví mé nohy do konce (cíle, úplnosti, dokonání) na výsosti (vrcholky). Vysadí (Vynese) mě, abych zvítězil ve své písni.