Sloganovité křesťanství
Bratri a sestry, neverme sloganovitemu krestanstvi.
Soucasna twittrovaci doba si zada strucnost. Strucnost vsak byva znamkou prilisneho zjednodusovani a vytrhovani z kontextu. Otcove ve vire kazali dve tri hodiny v kuse, dnes kdyz kazatel mluvi pres 20 minut, uz se to zda dlouhe. Pri vykladu Biblickeho textu je vsak treba respektovat nekolik pravidel a kontextu, jejichz zvazovani je treba poprat sluchu.
Prvni kontext je kontext literalni zanru. Je treba respektovat zanr, za ktery se sam ten text povazuje. Jedna li se o podobenstvi, poezii, drama, zapsanou historii, zakon, prislovi, prorocke slovo. Text sam si urcuje, co je jeho zanrem a toto urceni bychom meli pri vykladu respektovat.
Pak je zde kontext daneho mista, daneho pribehu. Nelze nechat pribeh nedokonceny. Nelze vzit jednu vetu, ktera se nam libi a ignorovat ramec, do ktereho je v danem pribehu zasazeny. Je treba respektovat, ze odpovedi se vztahuji na otazky, ktere byli polozeny - nelze vzit odpoved a vnutit ji k otazce, kterou si dany text neklade. A taktez plati, ze nejasne mista v Bibli se maji vykladat misty jasnymi, nikdy ne naopak.
Dalsi princip je respektovani historickeho kontextu. Kazdy text ma sveho urciteho autora v urcite dobe a je urcen primarne kokretnim posluchacum v te same dobe. Kazda doba je podminena svou kulturou, spolecenskym zrizenim, levelem technickych ci vedeckych znalosti. Trochu vyjimku maji prorocke texty, ty v dobe nosivaji i poselstvo jakoby ukryte pro pozdejsi dobu, ve ktere se objevi klic, ktere dane misto ozrejmi z jineho uhlu pohledu, tim klicem hlavne byva zjeveni osoby Jezise Krista.
Dalsi kontext, ktery je treba pri vykladu miti na pameti, je postaveni dane knihy v planu spasy. Bible je vlastne slozena ze dvou knihoven, ktere se nazyvaji Stary a Novy zakon. Tyto dve knihovny jsou ve vzajemnem vztahu, krery je treba respektovat. Ale ani Stary zakon neni jedna knihovna, ale obsahuje jakesi podknihovny, ktere se nazyvaji Zakon, proroci (predni a pozdejsi) a listy. Kazda z tech podknihoven ma vlastni postaveni, vlastni ucel a vlastni smysl v dile spasy.
Ano, Buh je stale stejny, ale Bozi narod se postupne rozvijel a vyvyjel z pastevcu, pres otroky, k statotvornosti a kulturonosnosti. Buh pripravoval pudu na prichod Krista trpelive, krok za krokem, obdobne, jako my trpelive postupne krok za krokem pripravujem nase deti na zivot. Rodice jsou stale stejni, ale jiny pristup potrebuje predskolsk, jiny skolak, jiny pubertak a jinak je zasetreba pristupovat k vysokoskolakovi. Vysokoskolakovi nebudeme rikat, ze nema mluvit s cizimi lidmi a po predskolakoci nebudeme chtit, aby dlozil statnice z prav. Jedna plus jedna je sice zaklad matematiky v prvni tride, ale kdyz se vysokoskolak u zkousky k nicemu jinemu nedohrabe, tak asi vyleti. A ani Novy zakon neni jednolity moloch, sklada se z evangeliich, z listu apostolu, z apokalypsy.
Posledni kontext, ktery je treba respektovat, je kontext Osobnosti Bozi. Je treba si vyjadnit, kdo je Kristus, jaky vztah k nemu mame. Je treba poznavat Bozi osobnost, nasavat jeho Ducha. Zalm pravi, ze tomu, kdo se Boha boji, tomu Buh odkryva svou smlouvu. Stejne tak rika Kristus svym ucednikum, ze oni znaji tajenstvi kralovstvi, ktery odkryva smysl, a tim tahenstvim nebi nic jineho a nikdo jiny nez Kristus sam. Ten Kristus, ktery rekl, ze Slova, ktere k nam promlouva, jsou Duch a jsou Zivot. Kredtan si nesmi vystacit ze strucnosti a sloganovosti, ale musi poctive pristupovat k Bozimu slovu, byt muze byt sloganisti napadan, ze textem manipuluje. Nebot posledni varovani je to, ze Litera zabiji, ale Duch dava zivot.
