Bohu a světu

Chatgpt: Jakoubek ze Stříbra měl poměrně výrazné a přitom střízlivé učení o Antikristu, které dobře zapadá jak do husitské reformní linie, tak do „krealistického“ čtení (Antikristus jako duchovní bytost stojící za systémem nebo ideologií, ne jen konkrétní osoba).

Jakoubek není apokalyptický senzacionalista. Antikrista nechápe především jako jednu budoucí démonickou postavu, ale jako stav církve, která se vzdálila evangeliu a nahradila Krista mocí, zákonictvím a lidskou autoritou Antikrist je pro něj převrácené křesťanství – křesťanství beze kříže, bez pokání, bez chudoby ducha. V tom je velmi blízký Husovi i později Chelčickému.

Jakoubek vychází z tradiční husitské exegeze 2 Te 2,4: „…posadí se do chrámu Božího a bude se vydávat za Boha.“ Chrámem není pohanský svět, ale církev. Antikrist se pozná podle toho, že si přivlastňuje autoritu Krista, vládne příkazy místo evangelia, nutí svědomí, legitimizuje násilí, bohatství a hierarchickou nadvládu. To je klíčové: Antikrist není vně, ale uvnitř církevní struktury.

Jakoubek je stále ještě „umírněný“, ale vidí zásadní problém ve spojenectví církve a světské moci. Církev, která vládne mečem, se vzdaluje Kristu. Církev, která žehná násilí, přestává být církví Kristovou. Kristus vládl pravdou a obětí, ne donucením. Zde je Jakoubek blíže Chelčickému, než si někdy sami husité připouštěli.

Krealismus: A tím je velice blízký ke krealismu. Pouze krůček, chybějící nadhled kvůli době, ve které žil, m chyběl, aby ztotožnil feudalismus za ideologii, za kterou stojí Antikristus, v jeho době 5. král. Jinak přesně popsal společné rysy, které feudalismus připodobňují i k fašismu či současnému fašizujícímu nacionalismu.

Chatgpt: Antikrist se pozná podle vztahu k evangeliu. Jakoubek klade jednoduché, ale radikální měřítko: Co není podle evangelia Kristova, není z Boha – i kdyby to bylo tisíckrát staré, slavné a schválené autoritami. Antikrist nahrazuje Kristovo učení lidskými řády, zdůrazňuje poslušnost institucím místo poslušnosti Bohu a vytváří kastovní církev (duchovní vs. laici, poznámka krealismu: ...a šlechtici vs nevolníci). Proto Jakoubek tak silně trvá na kalichu pro laiky (rovnost před Kristem), Písmu jako měřítku autority a svobodě svědomí.

Jakoubek učení o trojím lidu výslovně nerozbíjí, ale vnitřně ho podkopává evangeliem. Říká v zásadě, že ano, svět takto funguje. Ale kdo chce být křesťanem, musí jednat podle evangelia, ne podle svého stavu. Tím nelegitimizuje feudální násilí, ale ještě nedojde k absolutnímu pacifismu (to udělá Chelčický). Chelčický je Jakoubek domyšlený do důsledku. 

Pro Jakoubka je Antikrist především stav bez pokání: Církev, která nekoná pokání, která nevidí vlastní hřích, která trestá druhé, ale sebe omlouvá. Tady je Jakoubek mimořádně aktuální. Jakoubek ze Stříbra učil, že Antikrist není primárně osoba, ale zvrácený způsob církevní existence. V tomto smyslu je Jakoubek jeden z nejhlubších teologů české reformace, méně výbušný než Želivský, méně radikální než Chelčický, ale nesmírně přesný.

Krealismus: Zde nemohu nespomenout na antikristovcké selhání české ekumeny v otázce církevních restitucí. Toto selhání bylo jedním z faktorů, které otevřelo dveře zemanovsko - babišismu, které se v těchto časech transformuje do maga motobabišismu.

Jindřich Marek: Jakoubek se stejně jako jiní kazatelé a teologové jeho doby domníval, že církev je zkažená a potřebuje zásadní reformu.Nastaly poslední časy Antikrista; už dříve došlo ke svedení církve, při němž sehrála svou neblahou úlohu Konstanti nova donace. Moc římské církve se odvozuje od moci římských císařů, nikoliv od svatého Petra a dalších apoštolů.Příslušníci kléru dávají přednost vnějším znamením před Kristovým učením a vydávají neoprávněně listiny k falešným odpustkům, exkomunikují pro peníze. Analogický je stav židovské církve v době Ježíše Krista a dobové církve. Představitelům Antikristova kléru se bludným a mylným učením podařilo svést i představitele světské moci, kteří obdarovali klérus a nenechali své bohatství potomkům. 

E-cirkev.cz: Z děl Matěje z Janova a Johna Wycliffa pak získal konkrétní povědomí o Antikristu ve světě a antikristovství v církvi, které reflektovaně ve svých spisech aplikoval. Spolu s Čechem Janovem a Angličanem Wyclifem, spolu s celou pozdně středověkou Evropou vnímal své časy jako časy zlé a nebezpečné, jako časy poslední, časy předcházející poslednímu adventu Ježíše Krista, příchodu Krista soudce. Jen tak je pochopitelný Jakoubkův důraz na roli kazatele. Ten byl již ve starší a nejen domácí české tradici předním protivníkem Antikrista, takže elijášovského motivu se Jakoubek nezříkal. Nevíme sice, byl-li kazatel oblíbený, byl přesto kazatel aktivní, vzdělaný a řekněme také, rozumný. Odmítal vnášet na kazatelnu teologické subtilnosti a zatěžovat posluchače novinkami z lepší univerzitní a teologické společnosti. Přestože sám tyto novinky znal, biblické texty vysvětloval v kázáních verš po verši jedině ve smyslu literním a duchovním; ve zjednodušení tak, aby svým posluchačům sdělil formou prosté homilie, jak to tenkrát bylo, hlavně však, co jim to má dát.

Gemini: Postoj Mistra Jakoubka ze Stříbra k Antikristu je klíčový pro pochopení jeho teologie a radikálnosti husitského hnutí. Jakoubek, podobně jako Mistr Jan Hus a John Wyclif (Viklef) před ním, převzal a rozvinul eschatologickou a kritickou myšlenku, že Antikrist není jen budoucí postava, ale současná, aktivní síla v církvi.

Jakoubek učil, že Antikrist je systém, struktura a hřích uvnitř římské církve, ne nutně jedna osoba (i když se v čase ztělesňuje v konkrétních hříšných prelátech). Konkrétně Jakoubek, stejně jako Hus, považoval papeže (a papežství), který žije v rozporu s Kristovým učením (bohatství, moc, politika), za vtělení či hlavu Antikrista. Antikrist není vně církve, ale přesunul se do jejích struktur a zamořil ji zevnitř. Tuto kritiku rozšířil i na celé kněžstvo, které nehájí pravdu, hromadí majetek a žije v hříchu. Tím, že se kněží odklonili od apoštolské chudoby a pokory, stali se nástroji Antikrista.

Jakoubek nacházel projevy Antikristova působení v konkrétních církevních praktikách, které považoval za lidské výmysly a odklon od Bible. Nejjasnějším projevem Antikrista bylo odmítání přijímání podobojí laikům. Podle Jakoubka je zákaz kalicha zásahem proti Kristovu zákonu a snahou odebrat lidem část spásy. Jakoubek kritizoval, že církev nadřazuje své lidské zákony a tradice (kanonické právo) Božímu zákonu (Písmu svatému). Tato uzurpátorská autorita je projevem Antikrista. Obchodování s církevními úřady (simonie) a prodej odpustků byly dalšími důkazy, že se církev pod vlivem Antikrista zpronevěřila svému duchovnímu poslání.

Jeho učení o Antikristu je nejlépe vyjádřeno v jeho rozsáhlém a klíčovém spise: Výklad na Zjevenie sv. Jana (1420–1422). V tomto českém díle Jakoubek interpretuje knihu Zjevení ve vztahu k sedmi věkům církve a nutnosti reformy. Učí, že husité žijí v posledním a nejtěžším období, kdy musí vést duchovní boj proti Antikristu, který se skrývá v podobě zkažené církve. Tento spis poskytl husitům teologické ospravedlnění jejich bojů a dal jim pocit, že jsou Bohem vyvolení k uskutečnění závěrečné bitvy.

Jakoubek ze Stříbra učil, že Antikrist je současná, morální a institucionální realita, která zničila pravé křesťanství tím, že infikovala hlavu církve (papežství) a její praxi. Znovuzavedení kalicha a návrat k Bibli jsou tak přímým bojem proti Antikristu.