Bohu a světu

Jakoubek ze Stříbra - Teolog, který definoval husitstvi.

Hus dal husitství víru, věrnost, Želivský vášeň, empatii, a Jakoubek ze Stříbra? Identitu, tvář, obsah.

Chatgpt: Jakoubek ze Stříbra (lat. Jacobus de Misa, asi 1372 – 9. srpna 1429) patří k nejvýznamnějším postavám české reformace a husitského hnutí, přestože bývá ve stínu Jana Husa či Jana Želivského. Zde je přehled toho podstatného, co o něm víme, historicky i teologicky. Narodil se ve Stříbře (západních Čechách), získal univerzitní vzdělání, stal se mistrem svobodných umění na Karlově univerzitě. Působil jako katolický kněz a teolog, později jeden z vůdců “umírněného” husitství. Zemřel přirozenou smrtí roku 1429, což je v husitské době výjimka.

Husitství.cz: Po smrti Jana Husa je vnímán jako autorita ve věroučných záležitostech pro pražany i tábory a během husitské revoluce byl protivníkem Jana Želivského. Jakoubek byl představitelem umírněného pražského křídla a mohli bychom tedy říci dnešní terminologií, že zastával „středovou pozici“ mezi (ultra)levicovým táborským radikalismem a pravicovými konzervativci.

Phil.muni.cz: Iacobellus Wenceslai de Misa. – Pocházel z vesnice Vítkov (Těchlovice-Víchov, okr. Tachov) z rodiny poddaného stříbrských křižovníků s červenou hvězdou. Studoval na pražské univerzitě, kde byl jeho spolužákem Jan Hus. R. 1393 se stal bakalářem a r. 1397 mistrem svobodných umění. Učitelsky působil na artistické fakultě, známe jeho vystoupení na kvodlibetech v l. 1411, 1412 a 1417, a pokračoval ve studiích na TF; bakalářem teologie se stal před r. 1410. R. 1402 přijal kněžské svěcení a r. 1405 se stal oltářníkem v kostele sv. Štěpána na Rybníčku na Novém Městě pražském, r. 1410 získal faru u sv. Vojtěcha na Zderaze, poté u sv. Michala a po Husově smrti se stal kazatelem v Betlémské kapli. 

Jindřich Marek: Jakoubkův život je možné rozdělit do tří etap. Od prvních známek veřejné činnosti (v roce 1405 či 1406) do roku 1414 působil jako učenec a kazatel, který se aktivně účastnil v českém reformním hnutí. Posléze v letech 1414 až 1420 se angažoval v zápase o prosazení utrakvismu a zřejmě se podílel na formulaci programu čtyř pražských článků. Počínaje rokem 1420 až do smrti v roce 1429 byl jeho život poznamenán zápasem o udržení věroučných specifik utrakvismu a o konstituování české národní církve. Jakoubek se narodil nejspíše ve Vítkově (dnes Víchově, části obce Černošín) asi 5 km severozápadně od Stříbra,5 na panství s křižovnickou vrchností, což zřejmě nebylo bez souvislosti s jeho vysláním do Prahy na studia na přelomu osmdesátých a devadesátých let 14. století. V roce 1393 se na pražské univerzitě stal bakalářem svobodných umění, v roce 1397 mistrem, mezitím byl roku 1402 vysvěcen na kněze, roku 1410 již byl bakalářem teologie. O jeho jistě nemalé erudici svědčí to, že při bakalářské determinaci byl uveden v pořadí podle úspěšnosti zkoušky jako druhý z dvaadvaceti (Jan Hus byl šestý). Narozdíl od svých vrstevníků nikdy nezastával vysokou funkci na univerzitě. Není známo, jaké byly důvody tohoto faktu. Zemřel 9. srpna 1429. Pohřben byl v Betlémské kapli, kde se také nacházel jeho náhrobek, jenž se do dneška nedochoval. Ačkoliv neformálně byl Jakoubek coby zakladatel přijímání podobojí pro utrakvisty velkou autoritou prakticky po celý svůj život, formálně stál v čele správy české církve jen po krátkou dobu. Až roku 1421 byl zvolen synodou za jednoho ze čtyř správců duchovenstva; toto postavení si udržel ještě v roce 1422. Po násilné smrti Jana Želivského jen čekalo tříměsíční vyhnanství v Hradci Králové. Potom už byl z hlediska církevní správy spíše v ústraní, ostatně roku 1427 se do čela utrakvistické církve postavil budoucí volený arcibiskup Jan Rokycana.

Gemini: Mistr Jakoubek ze Stříbra byl nejvýznamnějším teologem a myslitelem husitské reformace a jeho dílo je klíčové pro pochopení celého hnutí.

Chatgpt: Jakoubek byl biblický teolog, nikoli revolucionář, opatrný, systematický, učený, výrazně méně radikální než Tábor nebo Želivský. Zastával autoritu Písma nad tradicí reformu církve zevnitř, ne její zničení, důraz na svátosti, ne na apokalyptické nadšení. Jakoubek nebyl Husovým žákem v úzkém smyslu, ale silně se inspiroval jeho učením, po Husově smrti se stal hlavním teologickým mluvčím jeho odkazu. Na rozdíl od Husa přežil koncil v Kostnici a musel řešit praktické důsledky reformy v Čechách. Nebyl pacifista, ale odmítal náboženský teror a excesy, kritizoval některé táborské radikály a snažil se držet husitství v mezích církevního řádu. Stavěl skepticky k Želivského politickému radikalismu, snažil se zabránit rozkladu církevní struktury. Zemřel roku 1429 přirozeně. Dožil se doby, kdy kalich byl masově rozšířen a husitství bylo už pevně zakořeněné. Jeho teologie položila základ utrakvistické církve a ovlivnila pozdější Jednotu bratrskou (byť ta šla ještě mnohem dál).

Phil.muni.cz: Byl blízkým spolupracovníkem Husovým (r. 1410 ho nazval anglický lollard Richard Wyche Husovým pomocníkem v evangeliu) a přívržencem Viklefovým – do češtiny přeložil jeho Dialog, ale daleko větším vlivem na něj působilo učení Matěje z Janova, z jehož Pravidel Starého a Nového zákona od samého počátku své literární tvorby přebíral nejen řadu principů a myšlenek (byl mj. ovlivněn Matějovou eklesiologií, eucharistiologií, ikonofóbií, učením o Antikristu, biblicismem, ideálem prvotní církve, odporem k nálezkům lidským), ale i celé dlouhé pasáže. Stal se nejvýznamnějším zastáncem přijímání podobojí, v četných polemikách se střetl s přívrženci přijímání pod jednou způsobou, zejména se svým bývalým učitelem Ondřejem z Brodu, dále pak s Janem Hildessenem a Janem Gersonem. Utrakvismus byl důvodem Jakoubkovy klatby, kalich byl zakázán kostnickým sněmem 15. 6. 1415, ale dostalo se mu schválení pražskou univerzitou v březnu r. 1417. S Mikulášem z Drážďan rozebíral Jakoubek i jiná témata. R. 1415 psali oba proti lichvě, v duchu Matěje z Janova vystupovali proti světským vědám a univerzitním hodnostem a rovněž se postavili proti uctívání obrazů. Jakoubkovo kázání proti obrazům však vzniklo jako nesouhlasná reakce na prohlášení univerzity r. 1417 až poté, co se s Mikulášem pro jeho přílišný radikalismus rozešel. Ve 20. letech vystupoval proti učení pikartů, popírajících reálnou přítomnost Kristovu v eucharistii, byl odpůrcem pražských radikálů v čele s Janem Želivským, „slovem, činem i písmem“ bojoval proti táborům a čelil rovněž husitskému křídlu v čele s Janem Příbramem, které se snažilo o dohodu s Římem. S přibývajícím věkem však postupně ustupoval do pozadí. Poslední zmínka o J. je z 30. 12. 1429. Petr Chelčický ho charakterizoval jako muže veliké tichosti, postavy posvátné.

E-cirkev: S vizí navrátit církev k jejím počátkům přišel pár desetiletí před Jakoubkem jeho velký učitel a pařížský mistr Matěj z Janova. Z jeho díla Jakoubek na mnoha místech čerpal a celé partie Janovových Regulí se staly součástí jeho vlastních spisů. V sekularizačních tendencích se Jakoubek zase inspiroval Johnem Wyclifem, jehož vize odděleného a přece souvztažného soužití církve a společnosti měl za odpověď palčivé situaci krize pozdně středověké církve a společnosti. Z děl obou pak získal konkrétní povědomí o Antikristu ve světě a antikristovství v církvi, které reflektovaně Jakoubek ve svých spisech aplikoval. Spolu s Čechem Janovem a Angličanem Wyclifem, spolu s celou pozdně středověkou Evropou vnímal své časy jako časy zlé a nebezpečné, jako časy poslední, časy předcházející poslednímu adventu Ježíše Krista, příchodu Krista soudce. Jakoubka semlela politika. Univerzitní intelektuál, schopný dopustit se v teoretické rovině myšlenek neslýchaných, a právě proto přitažlivý těm, kteří byli schopni jakoubkovské vize reformy domýšlet, narážel hned v počátcích nejen na pochopitelný odpor římské církve, ale také na neporozumění konzervativních husitských mistrů. Porozumění však nenalézal ani u husitských radikálů, které v mnohém inspiroval, ale fakticky nevedl ani nenásledoval. Jakoubkův konflikt s novoměstským knězem Janem Želivským, exponentem radikálního husitství v prostoru pražských měst, který vyvrcholil Želivského krvavou popravou, zanechal na rukách betlémského kazatele krev. (Pozn: Podle Jindřicha Marka neni podíl Jakoubka na Želivského smrti dostatečně doložen, sporné je i Jakoubkovo vypovězení do Hradce Králové).

Husitstvi.cz: I Jakoubek ve svém učení vycházel z sipka Viklefa a rovněž se ve značné míře stal pokračovatelem i Matěje z Janova, na jehož učení o eucharistii navázal. 

Autor: Pro mne osobně byl Jakoubek ze Stříbra vždy ve stínu Petra Chelčického, jeho jedním z hlavních oponentů. Na druhé straně právě ona oponentura je důkazem, že Chelčického silně ovlivnil. Také mne dost odrazovala trochu nespravedlivá značka “umírněný husita”, což ve srovnání s Křišťanem z Prachatic nebo Janem z Příbramy je až urážka. Dnes, po té, co jsem si kupř uvědomil klíčový význam “Maslowovi pyramidy potřeb” pro pastoraci člověka, jsem schopen podívat se na něj smířlivějším zrakem, jako muže středu, jehož teologický koncept však přežil husitské války a stal se základem pozdějšího utrakvismu. Také jsem si myslel, že jej, nechci říct odbudu, jedním článkem, ale při jeho přípravě se mi nashromáždilo více materiálu, takže těch příspěvků bude povícero, zatím nedovedu odhadnout kolik. Zdroje a literaturu uvedu v článku posledním. Se značkou “krealismus” budu uvádět poznámky přímo pramenící z tezí a východisek krealismu.