Modlitba za mrtvé
O víkendu, ve škole, jsme si zahráli takovou dramatickou hru. Třída se rozdělila na dvě skupiny, na "nové věřící" a na "učitele." Skupina nově věřící se měla skupiny učitelů ptát na základní otázaky ohledně modlitby.
První otázka, kterou jsme dostali, zněla nějak takto: "Jak se modlit, když nevím, za co se modlit?" Tázající dostal několik odpovědí. Já osobně jsem se sice k odpovědi nedostal, ale jedna odpověď se mi také mihla v hlavě. Řekl bych mu něco v tom smyslu: "To je naprosto v pohodě, že nevíš, za co se máš modlit. My to také nevíme, člvoěk sám o sobě to neví. Je to práce Ducha Svatého, když vyjeví, za co se máš modlit. Proto je velmi důležité jednak studovat Písmo a jednak přicházet k modlitbě se !správným postojem." Duch sám pak k Tobě bude hovořit, skrze Písmo, anebo, že v Tobě vyvodí potřebu modlit se za uričtou věc..."
Když jsem se v myšlenkách dostal k tomuto bodu, padla druhá otázka. Opět budu parafrázovat: "Cítím velkou potřebu modlit se za spasení svého mrtvého otce. Je to 'biblicky' v pořádku?" A já si uvědomil, že jsem právě změnil názor. Rozsvítila se mi v hlavě žárovka a mne zapadla souvislosti jako jednotlivé puzzleta do skládačky. Odpověděl jsem (tentokráte nahlas), zcela jinak, než bych odpověděl před měsícem, týdnem, předchozí den anebo i pouhou hodinu před položenou otázkou: "Jestli cítíš potřebu modlit se za svého mrtvého otce, tak se za něj směle modli." *** V následní diskuzi padly některé argumenty, dokud ji přednášející "neutla." Rád bych v tomto článku shrnul svůj postoj k (nejenom) k těmto argumetnům, které ve škole zazněly.
Napřed bych chtěl říci, že není pravda, že by v Bibli, či úžeji, v Novém zákoně nebyla zmíněna modlitba za mrtvé. Všimněme si například příběhu o vzkříšení Jairovi dcery. Tam její otec (v Matoušově verzi) například říká: "Má dcera právě zemřela; ale pojď, vlož na ni svou ruku, a bude žít. (Mt 9,18)"
Má dcera právě zemřela. Ježíš neřekl: Ale to už máš smůlu. Je mrtvá, už s tím nemohu nic udělat. Měl jsi přijít, když ještě žila, pak by mne mohla poznat, mohla ve mne uvěřit a já ji mohl zachránit. Ale teď, tak nic no, pouč se z toho a příště přijď včas... Nikoliv, žádnou takovouto větu neslyšíme z úst Ježíše Krista. Naopak, Kristus prostě přišel k mrtvé dceři a dal ji život. Bez žádného jejího přičinění, pouze na základě víry jejího otce, ji dal život.
Další protiargumenty, které zazněly se týkali podobenství o boháčovi a Lazarovi. Tam Abraham například říká: A k tomu všemu je mezi námi a vámi upevněna veliká propast, aby ti, kdo chtějí, nemohli přejít odtud k vám, ani se přepravit odtamtud k nám. (Lk 16,26). Prostě stav po smrti je jednou pro vždy daný a nelze jej změnit, z toho by tedy podle oponentů vyplívalo, že modlitba za mrtvé je zbytečná - jako mrtvému rubáš. Ale je zde jedno velké Ale: To podobentsví vůbec není o modlitbě k Bohu. V podobenství k Lazarovi a boháčovi se nikdo nemodlí k Bohu. Ani ten boháč v pekle ne: Ten nevolá o pomoc Boha, ale pouze Abrahama. Dokonce ani boháčovi bratři: Nečteme tam, že by se modlili za svého zemřelého. Toto podobenství tedy vůbec není o modlitbách. Ano - žádný člověk o svých silách nemůže přejít tam a zpět, avšak sám Bůh v Kristu říká: "U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno." Mt 19,26. Je li něco nemožného pro člověka, je - li něco nemožného vykonat z lidských sil, neznamená to, že je to nemožné i u Boha.
Dále v diskuzi zaznělo, že možnost modliteb za mrtvé by ulomilo ostří evangelizace. Že by prý údaně stačilo počkat na toho posledního živého a ten by se pomodlil za všechny mrtvé a všichni by byli spaseni. Ale přece - Bůh zná lidská srdce i lidské motivy. On se přece nenechá zneužívat. Stejného argumentu se dá použít i u prostého opdpuštění vin skrze vyznání z hříchu. A i tak je "ostří evangelizace" otupeno možností přijmout Krista na smrtelné posteli - a i přes tuto možnost jdeme a zvěstujeme evangelium, že není dobré takto spásu odkládat. Takto citovaný agrument vychází z naprosté neznalosti Boha a divím se, že jej vůbec mohl vyřknout křesťan. Bůh přece není loutka, která skáče tak, jak člověk v modlitbě píská. Kdo se modlí k takovémuto bohu, pak věřím tomu že nezná Pravého Boha, který se plně zjevuje v Kristu. Nelze přece neuvěřit s postojem: Neuvěřím, a kdyby Bůh přeci jenom existoval, tak ty se pomodlíš a já budu spasen". To by byl hřích sám o sobě. Avšak - i my můžeme (ba musíme) vyznávat hříchy i za naše nevěřící příbuzné - nikdo jiný to za nás neudělá.
V Písmu dále čteme: A budou-li uprostřed ní tito tři muži: Noe, Daniel a Jób, ti ve své spravedlnosti vysvobodí jen svou duši, je výrok Panovníka Hospodina. Ez 14,14. Ano, ale tento verš je dán v době Zákona a pod Zákonem, ne po milostí. Máme pro dobu milosti příklad, kdy si Bůh použil víru člověka k záchraně a i jeho příbuzného? No jejda, a že jich je. O Jairovi a jeho dceři jsme se už zmínili. Pak máme v Písmo vru syrofenické ženy, která byla použita k zachráně jejího dítě, máme příklad víru setníka, kterou Kristus použil i pro jeho služebníka. Jistě, na takovéto uzdravení "není právního nároku" - jedná se o Milost, ne o mzdu nebo odměnu za víru. A právě takovouto milostí jsme všichni spasení.
Podle bible totiž nejsou mrtví jenom mrtví. Ale i my křesťané před uvěřením jsme byli mrtví. A Bible nikde od sebe nerozeznává "duchovní smrt" od fyzické smrti. Sousloví "duchovní smrt" v písmu nenajdeme. Písmo nedělá rozdíl mezi mrtvým tělesně a mrtvým duchovně. Není-li možno modlit se za svého zemřelého příbuzného, pak není možno modlit se i za svého nevěřícího blízkého.
V křesťanských kruzích totiž došlo trošku k posunu vnímání významu slova modlitba. Dám příklad, který lze často slyšet: Modlitba totiž není "vyprosení si milosti", modlitba je "prosba o milost." A to je velký rozdíl - velký rozdíl v postoji modlícího se.
Přejděme k pozitivním příkladům. Už jsem zmínil asi ten nejzřetelnější - vzkříšení Jairovi dcery. V Písmu máme příklad ještě zajímavější - vzkříšení bez modlitby, dokonce i bez víry příbuzného, pouze na základě lítosti - jedná se o vzkříšení syna vdovy z Naim. V tomto příběhu, který máme zaznamenaný v Lukášovi, sedmé kapitole, nemáme řečeno, že by Krista kdokoliv prosil o uzdravení toho syna - ani vdova Ježíše o to neprosila. Nemáme zde záznam, že by kdokoliv z přítomných věřil v jeho vzkříšení. A přesto mu Kristus život vrátil - ani né na základě víry, ale již a pouze na základě Kristova pohnutí a Jeho Veliké lítosti, byl to akt Boží Lásky a Milosti.
Pojďme dále. Příběh o člověku, který byl "trefen šlakem." Čtyři lidé jej chtěli přinést k Ježíšovi do nějakého domu, ale pro zástup toho nebyli schopni. Tak vylezli na střechu, udělali do ní ríru a spustili šakem trefeného přímo ke Kristovým nohám (Marek druhá kapitola). a pak čteme vzácnou větu: Když Kristus viděl jejich víru, řekl ochrnutému... Všimněme si, že v textu se od sebe oddělují dvě skupiny lidí - ti čtyři, kteří šlakem trefeného přinesli ke Kristu a samotného šlakem trefeného. A když Kristus viděl víru těch čtyř, řekl šlakem trefenému. Kristus se jej na nic neptal, neptal se ho na jeho osobní víru, nemáme záznam, že by s ním jakkoliv komunikoval. Kristus viděl jejich víru a šlakovitému řekl: Tvé hříchy jsou ti odpuštěny...
V prvmím listu do Korintu, patnácté kapitole, máme zmínku o praxi "křtění za mrtvého." O této praxi korintského sboru nemáme žádné podrobnosti, známe pouze Pavlovu reakci. Všimněme si, že Pavel tyto křesťany vůbec nekárá za to, že něco takového dělají. Vůbec jim tento akt nevyčítá. To, co jim vyčítá, je trošku něco jiného: Proč to děláte, když nevěříte, že Kristus vstal z mrtvých? Nevstal - li z mrtvých Kristus, pak nevstane nikdo, ale vy přece věříte, že lidé vstanou z mrtvých, přece proto se místo nich dáváte křtít, nejste tedy, korintští křesťané, trošku v protikladu? Jejich čin nebyl v rozporu s Pavlovou vírou, nebylo to nic, co by Pavla pohoršilo, jejich čin byl pouze v rozporu s jejich vírou, respektivě nevírou v Kristovo tělesné vzkříšení a to jim vyčítá - jejich nevíru ve Kristovo vzkříšní, ne jejich akt křtění za mrtvé.
Závěr: Není nebiblické modlit se za mrtvé. Naopak, Bible nás k tomu skrze konkrétní příklady zve. Avšak - jedná se (stejně jako jakákoliv jiná modlitba) pouze o prosbu o milost, ne o vyprošení milosti. Bůh sám podle svého svrchovaného rozhodnutí s touto modlitbou a vírou naloží tak, jak On sám uzná za vhodné. A do toho bychom mi mu "kecat" neměli...
Oni (tomu jednomu konkrétnímu člověku) řekli: "Uvěř v Pána Ježíše, a budeš zachráněn ty i tvůj dům." (Sk 16,31)
